Novákoviny

Jedním z českých problémů, který se bolestně projevuje v současném dění, je nedostatek skutečných elit. Na počátku byla teze, že se bez nich národ obejde, protože si vytvoří nové a lepší. Skutečnost ale byla přesně opačná: nastalo vytěsňování všech, kdo přečnívali – od šlechty na počátku první republiky, až po drobné podnikatele za komunistů. Kde se vlastně vzal zhoubný mýtus o národě z chalup?

"Jsme společnost bez tradic, skoro všichni jsme vyšli z chalup a neměli jsme čas se zformovat," řekl Tomáš Garrigue Masaryk Karlu Čapkovi. "Vždyť my Češi jsme se začali poměšťovat teprve před několika málo desítkami let..." Z lehkosti, s jakou první prezident z národa vyloučil nobilitu a měšťanstvo éry před národním obrozením, trochu mrazí - a spíš než o povaze českých elit to vypovídá o uměle vybudovaném mýtu, kterými měl být nový samostatný stát opředen.

obr: "Je to poblázněný německý učenec, který dodnes neumí pořádně česky," řekl o Františku Palackém Karel Marx. Mnoho významných osobností nechápalo snahu radikálních obrozenců izolovat se od ostatních národností a hlavního proudu evropské kultury

Protože není pravda, že by tu na počátku národního obrození žádné neexistovaly, ale radikální křídlo obrozenců se od nich většinou distancovalo. Šlechta, vyšší měšťanstvo i inteligence byly v nejlepším případě německy mluvící lokálpatrioti, když už ne přímo Němci nebo kosmopolité, a čeština přežívala jen na venkově - takže i duše národa musí být venkovská. Odtud tedy musí vzejít elity nové, bezvýhradně české.

Jak?

"Každý uvědomělý Čech musí udělat třikrát tolik, než příslušníci národů velkých, výhodněji položených," řekl historik František Palacký (1798 - 1876), který bývá často titulován jako Otec národa.

V druhé polovině 19. století se zdálo, že by to mělo jít. Za příklad tehdy mohl posloužit i přírodovědec Antonín Frič, který se mihl naším předešlým vyprávěním jako dobrodinec paleontologa Otomara Nováka. Frič byl příslušníkem rozvětveného rodu podnikatelů, vědců, umělců a politiků, kteří se vypracovali do pozice nových elit v tom nejlepším slova smyslu. Jenže duch času mířil jinam.

Jejich cesta vzhůru netrvala dlouho, protože pod povrchem tu doutnalo závistivé plebejské rovnostářství čekající na svou příležitost, která nakonec opravdu přišla. A tak slibně nastartovaná sága Fričů, Kavalierů a dalších příslušníků tohoto dnes neprávem pozapomenutého rodu demonstrovala spíš porážku představy o vzniku nových ryze národních elit "z chalup" vytěsněním těch předešlých.

Ve skutečnosti ale ani tato rodina nepovstala z venkovské chaloupky, a německá i jiná "nečeská krev" by se u ní také našla. Nacionalismus je zhoubný sám o sobě, ale tady uprostřed Evropy na křižovatce národů je ještě ke všemu i zcela nesmyslný.

Chalupářský původ české inteligence je ostatně z velké části jen jednou z pohádek, kterými buditelé opředli mýtus národního obrození. Mnoho významných postav českého národního hnutí nejenže pocházelo z měšťanských vrstev, ale nezřídka i z prostředí, kde se mluvilo výhradně německy, nebo měli dokonce německé předky.

To platí například o Josefu Jungmannovi, Josefu Dobrovském, Boženě Němcové (ať už byl jejím biologickým otcem kterýkoliv z možných adeptů), Františku Riegrovi, Magdaleně Dobromile Rettigové, Miroslavu Tyršovi i o mnoha dalších. O Palackém dokonce Karel Marx napsal, že je to "poblázněný německý učenec, který dodnes neumí správně česky..." - a pravdou je, že jeho žena se česky nenaučila nikdy, což jim ve velmi šťastném manželství nebylo nijak na překážku.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je ukázkou z nové knihy Utajené osobnosti českých dějin, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

Ve středoevropském "tavícím kotli národů" by to nikoho nemělo překvapovat. Stejně jako skutečnost, že o tom, z koho se v průběhu nacionalistického vzepětí stal Němec a z koho Čech, často rozhodovaly věci, které se skutečným původem neměly vůbec nic společného. Na první místě pochopitelně právě sňatky.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments