Novákoviny

Většina veřejnosti vnímá jméno Baťa jako monolitní symbol úspěšného podnikatelského rodu, jehož obuvnické impérium stále trvá. Realita je ale odlišná. Složité vztahy a soudní spory uvnitř dynastie přinejmenším zpochybňují postavení Tomáše Bati juniora, který byl za svého života (a stále je) zejména u nás často považován za ztělesnění firmy.

 

 

 Jen na první pohled proto vypadá jednoduše i otázka náhrady za majetek vyvlastněný Baťům  po druhé světové válce. Když soud nedávno zprostil již zesnulého Jana Antonína Baťu obvinění z kolaborace, hypoteticky tím mohl otevřít cestu k odškodnění za jeho nemovitosti znárodněné podle Benešova dekretu o vyvlastnění osob spolupracujících s Němci. Nejvýraznější žijící člen rodu Tomáš Baťa junior tedy zdánlivě logicky vzápětí prohlásil, že přesně o to bude usilovat.

   Skutečnost je ale složitější a při snaze o její pochopení se neobejdeme bez pohledu do historie.

 

 

    Let do mlhy

   Počátky slavného obuvnického impéria vůbec nebyly jednoduché. Ševcovský rod Baťů se dá vystopovat až do 16. století a jeho příslušník Antonín, který řemeslo provozoval v Uherském Hradišti v druhé polovině 19. století, tedy ševcovství jistě rozuměl. Jeho děti však měly na vedení firmy odlišné názory. Rozpory nakonec vyvrcholily tím, že syn Tomáš, jeho bratr Antonín a sestra Anna se nechali z rodinného podniku vyplatit a založili vlastní firmu. Začátky byly krušné, díky Tomášově fanatické pracovitosti a podnikatelských nápadech se ale podniku postupně začalo dařit. Za klíčový bod, který jej nasměroval vzhůru, se považuje nápad vyrábět levné boty z plátna.

   Když Antonín zemřel a Anna se vdala, začal Tomáš řídit firmu sám. Z dílenské výrobny se stala továrna na boty a podnik rychle rostl. Další rozvoj podpořila první světová válka. Díky mimořádně nízkým cenám pak Baťa ustál i poválečné krize. Od 20. let se začal výrazně prosazovat také v zahraničí. Firma zavedla pásovou výrobu, motivační odměňování, dílenské samosprávy a další tehdy revoluční prvky řízení. Svérázný systém tvorby cen končících devítkou je dodnes příslovečný. Baťa expandoval i do dalších odvětví, zejména těch, na nichž byl předtím závislý jako odběratel. Založil také zlínské filmové ateliéry, měnil tvář Zlína, vstoupil do politiky, v jeho podnicích se konstruovala letadla...

   Ta se mu nakonec stala osudná. V červenci 1932 jej od letu do Švýcarska neodradilo ani špatné počasí. Stroj řízený pilotem Jindřichem Boučkem se zřítil krátce po startu. Oba zahynuli.

   Tehdy se stala ještě jedna věc, jejíž dlouhý stín sahá až do dnešních dnů: v Tomášově trezoru se našel písemný záznam o ústní dohodě, podle které veškeré akcie - a tedy i vedení firmy - převezme nevlastní bratr Jan Antonín. Synovi Tomášovi a vdově Marii měl za akcie zaplatit několik desítek  miliónů tehdejších korun, což se podle všeho i stalo. Lze tak soudit mimo jiné z toho, že dědicové nevznesli námitky.

 

 

obr: Trosky letadla, v němž zahynul Tomáš Baťa 

 

   Přesto následnictví vzbudilo otázky. Neobvyklá byla sama forma smlouvy, která se však tehdy používala, aby se účastníci vyhnuli zdanění. Leckomu se také zdálo být divné, proč relativně mladý, zdravý a velmi úspěšný podnikatel myslel na smrt právě před osudným letem a proč upřednostnil nevlastního bratra před vlastním synem. Nechyběly ani hlasy tvrdící, že neštěstí vlastně vůbec žádným neštěstím nebylo.

   Na to se ale Tomáš junior rozpomněl až mnohem později - shodou okolností v době, kdy byl Jan Antonín odsouzen za kolaboraci a vyvlastněn, a kdy doklady o převodu akcií už měla v rukou komunistická StB.

   Přesto Tomáš-zakladatel jeden dobrý důvod pro převod následnictví na bratra měl: znal jeho schopnosti. A  Jan Antonín vedl dobře, takže jeho podnikatelský rozmach byl ještě velkorysejší než Tomášův. Do toho ale přišla druhá světová válka a on odešel do emigrace.

 

     Proces

   I když Jan Antonín z emigrace podporoval odboj, po skončení války se nevyhnul nařčení z kolaborace, přičemž obvinění byla vpravdě kuriózní. Údajně například chtěl Čechy přestěhovat do Patagonie, aby uvolnil německý "Lebensraum". Jeden z bodů obžaloby vedoucí k rozsudku dlouholetého žaláře mu dokonce klade za "vinu", že se v zahraničí otevřeně nepřidal na stranu Benešovy exilové vlády.

   Vše nasvědčuje tomu, že obvinění bylo mimo jiné i důsledkem Benešovy příslovečné mstivosti spojené s tlakem zahraniční konkurence. Jan Baťa totiž sice prezidenta zpočátku obdivoval, po osobních zkušenostech se však obrátil proti němu. Po Mnichovu jej za neochotu bránit zemi ostře kritizoval i veřejně. A "malý muž z Hradu" i v řadě jiných případů dokázal, že velkorysost  nepatřila k jeho silným stránkám.

   Hlavním důvodem ale byl majetek. Podle jednoho z Benešových dekretů se měly po válce vyvlastnit velké podniky za náhradu - podle jiného se ale odškodnění nevztahovalo na majetek kolaborantů. A přestože tehdejší československý stát nakonec neodškodnil ani ty, kteří na to měli nárok, u obrovského Baťova jmění se hrálo na jistotu.

   A tak byl za výrazné účasti komunistů a s požehnáním Hradu už roku 1947 zinscenován proces, který byl předobrazem mnoha pozdějších. Po roce 1948 pak Stb donutila notáře Hugo Förstera vydat i dokumenty o převodu Tomášových akcií na Jana Antonína a o tom, že Tomášova vdova a syn za ně dostali zaplaceno. Před dlouholetým žalářem v Československu zachránilo Jana Antonína jen brazilské občanství.

 

 

obr: Pozůstalí na pohřbu Tomáše Bati, Zleva: vdova, Tomáš jr., manželka Jana Antonína Mája a Jan Antonín Baťa 

 

  Ani tím ale jeho trable neskončily. V téže době se na své nástupnické právo rozpomněl i Tomáš junior a začal se o něj soudit. Po patnáct let trvajících tahanicích  to Jan Antonín vzdal. Jeho potomci však situaci dál pozorně sledují.

   Někteří komentátoři proto soudí, že triumfální cesta Tomáše juniora z kanadského exilu do staré vlasti hned po pádu totality neměla jen mecenášské poslání. Návštěva země, v jejíchž archivech se snad nacházejí doklady o převodu akcií po tragické smrti zakladatele impéria, mohla být užitečná i z jiných důvodů.

   Zdálo by se, že České republice může být koneckonců jedno, jestli bude o odškodnění žádat kanadská nebo brazilská větev Baťů. Jenže spor může mít i jiné dalekosáhlé důsledky. Až dosud se   u nás restituovat jmění zabavené před komunistickým pučem v roce 1948  zatím nedařilo. Pokud se ale Benešovy dekrety ukázaly být pochybné v otázce kolaborantství Jana Antonína a zároveň by neplatily ani v otázce nároků Tomáše juniora na odškodnění za konfiskace před rokem 1948, proč by měly platit v jiných případech? Česká republika se tak možná ocitla v pasti vykopané zčásti Benešovým nadbíháním komunistům, zčásti současnou neochotou důsledně pohlédnout do tváře starým zločinům tohoto státu.

 

   Impérium pokračuje

   V zinscenovaném procesu roku 1947 byl Jan Antonín odsouzen k patnáctiletému žaláři, proto se vrátil do Brazílie, kde pokračoval v budování svých podniků. Kolem politického pozadí tehdejšího procesu je dodnes mnoho nejasného.

    Do emigrace před druhou světovou válkou odešel i Tomášův syn Tomáš Jan, který pak v Kanadě založil vlastní podnik. Po válce začal soudní cestou usilovat i o uznání svého následnictví po otci a tím o získání zbytku baťovského impéria v zahraničí. Po patnácti letech se mu podařilo Jana Antonína z firmy definitivně vystrnadit. V 60. letech se tak sídlem společnosti Bata Shoes stalo a kanadská Batawa poblíž Toronta. V 90. letech podnik přesouvá výrobu bot do rozvojových zemí a stále více se orientuje na návrh, marketing a distribuci. Roku 2001 vzniká nová struktura společnosti skládající se ze čtyř regionálních obchodních jednotek (Bata Europe, Bata Asia-Pacific-Africa, Bata Latin America a Bata North America). Velká míra samostatnosti jim umožňuje pružně reagovat na rychle se měnící podmínky trhu.

    Od roku 2001 stojí v čele obuvnického impéria příslušník čtvrté generace Baťů Thomas George. Žije ve Švýcarsku, česky už neumí a následuje strategii většiny velkých společností: firma, která zlikvidovala své výrobní podniky ve vyspělých zemích, stále více sází na rozvojový svět. O schopnosti pružně reagovat na měnící se situaci svědčí i jedna z posledních akcí: Bata Shoes spouští výrobu speciálních motocyklistických sandálů pro asijský trh, přičemž odhady prodeje se pohybují okolo 100 000 párů jenom během letošního roku.Za významný úspěch firmy je považován vstup na čínský trh roku 2004 a modernizace velkého výrobního komplexu u Kalkaty roku 2006.

   Dnes společnost Bata Shoes zaměstnává přes 40 000 lidí, má prodejny v 50 zemích a produkční kapacity v 26 zemích. Stále tak zůstává jedním z největších a nejvýznamnějších výrobců bot na světě.

 

   Jan A. Novák

   psáno pro Hospodářské noviny

 

Přečtěte si také: Velký bratr Tomáš Baťa

 

 

přílohy 

 

Nejvýznamnější členové dynastie Baťů

 

Tomáš Baťa

Narodil se 3. dubna 1876 ve Zlíně. Otec Antonín Baťa byl švec, matka Anna zemřela, když mu bylo 10 let. Po vyučení a praxi začal pracovat v rodinném podniku, pro neshody s otcem ale společně se svými sourozenci založil roku 1894 vlastní firmu. První tři roky byly ve znamení dluhů, proher a krizí, pak však prorazili s výrobou levných bot z plátna. Roku 1908 zemřel bratr Antonín a z firmy odešla i Anna. Tomáš zaváděl nové metody práce a odměňování, úspěšně vedl firmu skrz první světovou válku i poválečnou krizi až do své smrti při leteckém neštěstí 12. července 1932.

 

Jan Antonín Baťa.

Tomášův nevlastní bratr, narodil se 7. března 1898 Ludmile Baťové, druhé ženě Antonína Bati. Křtěný byl Jan Karel - druhé jméno Antonín začal používat až později. Vedení podniku převzal po Tomášově smrti. Pod jeho vedením prožívalo obuvnické impérium  největší rozkvět. Roku 1939 odešel do brazilského exilu odkud podporoval odboj, přesto byl po válce odsouzen českým soudem za kolaboraci s nacisty. Jeho majetek v ČR byl vyvlastněn, o podstatnou část zahraničního přišel v soudních sporech se synovcem Tomášem Janem. Zemřel v Brazílii 23. srpna 1965. Má dvě žijící dcery: Editu Batova de Oliveira a Jenu Batova Mitrovic.

 

Tomáš Jan Baťa

Jediný syn Tomáše Bati. Narodil se jeho ženě Marii 17. září 1914 ve Zlíně. Po otcově smrti byl se svou matkou (v souladu s otcovou závětí) vyplacen, po druhé světové válce však vysoudil na J. A. Baťovi zahraniční majetek rodiny. Od roku 1939 žije v Kanadě, kde sídlí i jeho společnost Bata Shoe Company, kterou dnes řídí jeho syn Thomas George Baťa. Kromě něj má ještě tři dcery.

 

You have no rights to post comments