Novákoviny

Mýtus jménem Baťa postupně vyrostl do podoby podnikatelské legendy, tatíčka zaměstnanců, vzoru pro podnikatele budoucnosti. Ve skutečnosti byl ale někým úplně jiným. Jestli je možné jeho metody k něčemu přirovnat, pak v mnoha ohledech měl blíž k vůdcům totalitních režim? 20. století, než k modernímu manažerovi ve svobodné společnosti. Nevěříte?

"Úkol, který mi byl dán, nebyl vybudovati podnik, nýbrž formovat lidi," napsal Baťa roku 1931 pro francouzský časopis l°Economie Internationale. Nešlo o náhodné uřeknutí, protože podobné citáty bychom v jeho pozůstalosti našli opakovaně. Například: "Při své práci jsem neměl na mysli vybudování závodu, ale vybudování lidí. Vybudoval jsem člověka, aby lépe sloužil zákazníkům a on potom vybudoval závod..."

A to už zavání víc Stalinem a Hitlerem, než Fordem - jak přesvědčením o vyšším poslání, tak i zlověstně utopickou aplikací šlechtitelských postupů na lidský druh. A co je ještě horší, Baťa podle toho i konal.

Budování člověka

Vnějšími projevy Baťovy spřízněnosti s totalitami jeho doby byl především kult osobnosti a pověstné oslavy prvních májů ve Zlíně. Při pohledu na filmové záběry z té doby se nelze ubránit pocitu, že Baťa byl duchovním otcem pozdějších komunistickým Prvních májů: masové průvody, stejnokroje, oslavné transparenty, alegorické vozy, mávátka, proslov Velkého šéfa...

obr: To není První máj za časů komunistického režimu - tak se slavil Svátek práce v Baťových podnicích. Komunisté pak už jen opisovali...

Stejně jako za bolševika i v tomto případě byla účast dobrovolně povinná - a ty, kteří nepochopili, obvykle obratem čekal vyhazov za pracovní nekázeň.

Méně viditelnou a nebezpečnější stránkou Baťova "budování člověka" byla absence soukromí v jeho obuvnické Utopii. Začínalo to už při výuce učňů, kdy adepti procházely systémem, který by možná připadal neúnosný i členům Hitlerjugend.

"Náš život měl polovojenský ráz," vzpomíná jeden z Baťových učňů. A týkalo se to nejen nástupů, služeb a večerek, nebo organizovaného volna na sobotu odpoledne a neděli.

Vzpomínky pamětníka pokračují: "Každá družina měla svého kapitána. Na baťovském stejnokroji nosil kapitán stříbrné lemování, družinový kapitán zlaté lemování. Kapitáni si mohli užívat i drobných výhod - např. v sobotu povolení přes večerku k návštěvě kina nebo udělení osobního volna..."

Nedostatek soukromí se zdaleka netýkal jen učňů, kolečky v dokonale promazaném soukolí byli i pracovníci vyšších věkových kategorií. "Každá žena ubytovaná v internátě musí každý týden písemně odevzdati odhad svých výdajů na příští týden," říká jedna z dobových zpráv. "Uvede tam, kolik potřebuje na stravu, bydlení a jiné potřeby a její představení rozhodnou, zdali její vydání schvalují, nebo ne..."

Dohled i nad domácností

Jedním výrazů baťovské totality byly i legendární "rodinné" domky. Ve většině případů totiž rodinné nebyly - jednalo se spíše o ubytovací zařízení se společnými prostorami, zcela ve smyslu tehdy oblíbených "kolektivních domů". Opravdu rodinné domky mohl získat pracovník pouze po určité době, nikoliv ovšem do vlastnictví.

I tam se nacházel pod pečlivým dozorem: bylo zakázáno pěstovat užitkové rostliny a zvířata (zaměstnanec má po práci odpočívat, hlavně ale musí nakupovat potraviny v Baťových obchodech), předepisovaly se ale i takové věci jako například režim větrání.

obr: "Mým cílem nebylo budování závodu, ale budování lidí. Vybudoval jsem nového člověka"

Tomáš Baťa

Marie Baťová chodila hospodyním radit s domácností, ale současně i tak trochu dohlížet, aby i doma vše běželo v duchu firmy. Ostřejší formu této kontroly představovalo osobní oddělení, které neváhalo špehovat soukromý život zaměstnanců a zasahovat všude, kde by nepatřičné jevy (jako například nevěra) mohly ohrožovat výkonnost...

Baťa je nepochybně osobnost, která stojí za pozornost - a v mnoha ohledech i jako vzor. Zdaleka ovšem ne vždy; občas také jako odstrašující případ. V jeho stínu pak nezaslouženě stojí jiní zdejší podnikatelé, kteří dosáhli tolik co on, ale bez jeho výstřelků - například otcové značky Sigma, bratři Sigmundové z Lutína.

Jan A. Novák

obr: Kolem smrti Tomáše Bati zůstalo mnoho otazníků. Pro někoho zřejmě tenhle strom rostl příliš vysoko...

You have no rights to post comments