Novákoviny

   S větou začínající slovy "Počítačový model ukazuje,..." se setkáváme stále častěji. Připomíná pohádku o dědovi Vševědovi - neznalý vědec se ptá a zázračně chytrý počítač správně odpovídá. Tak nějak nejspíš lidé antiky přistupovali k věštbám delfské Pýthie a podobně dnes berou výsledky modelů: mají se jimi řídit ekonomové, politici, státy, svět. Jenže počítačový model není kouzelný dědeček, zato má hodně blízko právě k fungování věštírny v Delfách. Je to lidský výtvor se vším, co k tomu patří - a kupodivu pracuje skoro stejně, jen na vyšší technologické úrovni. Delfští kněží shromažďovali informace, na základě svých zkušeností z nich vyvozovali výsledky a ty si občas ještě upravili pro své potřeby. Model je (zjednodušeně řečeno) lidská zkušenost zakletá do stroje, je vytvořený na základě vědomostí své doby a hypotéz svých tvůrců, přičemž obojí obvykle bývá záhy překonáno. Počítač k tomu nic navíc nepřidává, jen toho umí sežvýkat hodně najednou a rychle. Správný tedy nemusí ani samotný postup konstrukce modelu, ani data, jimiž je krmen. O zlém úmyslu toho, kdo práci moderní věštírny řídí, ani nemluvě. Winston Churchill říkal, že věří jen té statistice, kterou si vlastnoručně zfalšoval - proti modelům je ovšem i ta nejsložitější statistika křišťálově průzračná záležitost.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny