Novákoviny

    Nelíbí se vám v zaměstnání, máte zlého šéfa, jste nespokojení s platem nebo benefity, šikanují vás kolegové, nebo - Pámbusnámiazlýpryč - jste obětí sexuálního harašení? Chcete se domáhat svých nezadatelných práv? Pracovně-právní vztahy jsou jistě potřebná věc, nemohu se ale zbavit dojmu, že za normálních podmínek by na ně vlastně nikdy nemělo dojít. Nejen proto, že základem všech vztahů má být obyčejná lidská slušnost a základem pracovních vztahů vědomí, že zaměstnanec a zaměstnavatel jsou na jedné lodi. Ale i proto, že ten, kdo se uchýlí k vedení pracovně-právního sporu, vlastně mimoděk přiznává i jakýsi problém v hodnocení sama sebe. Nelíbí se mi tam a přesto zůstávám? Zřejmě tuším, že by mě jinde nechtěli, že dělám něco, po čem není poptávka, že ve svém oboru mám do jedničky daleko. Je až s podivem, kolik lidí u nás pořád ještě nevzalo na vědomí, že nevolnictví skončilo v roce 1848 a bolševik v roce 1989 a že tedy mohou libovolně měnit zaměstnání, přeškolovat se, zakládat vlastní živnosti... "Blbci jsou v každém systému, demokracie se ale pozná podle toho, že je můžete obejít," řekl kdosi moudrý - a týká se to i pracovních vztahů. Kdyby tohle lidé tady konečně pochopili, možná by i těch blbců na důležitých pozicích začalo ubývat rychleji.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny