Novákoviny

    Minulý týden (tuším, že 13. června) byl takzvaný den daňové svobody - tedy okamžik, kdy jsme ze své roční mzdy vše dali státu a konečně začínáme dělat na sebe. Před pár lety jsem na téma státně-úřednického parazitismu na občanech psal komentář pro Lidové noviny, aniž by téma ztratilo na aktuálnosti. Spíš naopak - bohužel. Proto tady ten text znovu zveřejňuji:

    "Hele, tady se píše, že poddaní se vzbouřili, protože je pán místo jednoho dne v týdnu nutil pracovat tři dny," pravila manžela u jedné vitríny jistého vlastivědného muzea. "Když uvážíš, že oni ty tři dny ze sedmi robotovali jen během sezóny, zatímco my na stát pracujeme půl roku...Neměli bysme se vzbouřit?"

    Přirovnání osvíceného demokratického státu ke zpátečnické vrchnosti možná pohorší - jenže to zdaleka není tak nepřípadné, jak to na první pohled vypadá. Dnešní daně opravdu jsou potomkem někdejší roboty, desátků a jiných symbolů feudálního temna. Později ovšem páni zjistili, že je nebaví se zlobit s věčně nespokojenými sedláky, kteří robotu beztak odbývají. Nebude lepší dát jim jako svobodu výměnou za to, že - ať jsou, kde jsou - jim každoročně seberu část ze všeho, co nejen vydělají, ale dokonce i nakoupí, dostanou, zdědí, nebo jen mají? Ostatně dalo by se to ještě vylepšit: co takle kdyby si jako sami volili své zástupce, kteří by jim daně pravidelně zvyšovali a pro jistotu sem tam přejmenovávali, aby se v nich nikdo moc nevyznal? Není to nádherně osvícené a pokrokové?

    Nestoudnost systému byla zpočátku zastíněna značnou umírněností; například ještě koncem 19. století představovalo daňové zatížení občana rakousko-uherského "žaláře národů" nepatrný zlomek toho, co z kapes svých voličů vytahají jejich demokraticky zvolení představitelé dnes.

I v tomto případě se asi ozve pobouřený hlas spořádaného občana: vždyť daně a jiné platby potřebuje moderní stát na bezpečnost, armádu, soudnictví, školství, zdravotnictví, sociální potřeby, vědu, infrastrukturu...

    Nepochybně ano - jenže zvláštní shodou okolností je výše uvedený seznam i přesným soupisem toho, co v našem státě nefunguje. Feudál totiž také musí mít nějaké ty nákladné koníčky. Jenže co je stavba zámků, hostiny a umělecké sbírky proti zálibě moderních států v podpoře gigantických monopolů a korupčnímu financování vlivných subjektů. Kdysi rozumný šlechtic utáhl hospodářství i záliby - a nerozumný musel panství prodat. My se ale svých politiků tak snadno nezbavíme a ještě ke všemu musíme poslouchat, že daní je třeba vybrat víc.

    Že tato spirála nevede jinam než do pekla, tuší osvícenější hlavy už dlouho a popsaly o tom tuny papíru. Nemohu si ale odpustit poznámku, že prvotní příčina je jediná: "moderní" stát ztratil přehlednost feudálního panství. Pokud totiž jeho praktiky promítneme do menšího a přehlednějšího celku, pak se současný systém rázem začne jevit jako absurdní a dlouhodobě nefunkční - přesně takový, jaký doopravdy je.

    Představte si například, že by pán drábovi zaplatil mzdu - ale vzápětí by mu z ní zase polovinu sebral. A nejen to, platil by si (samozřejmě z vybraných daní) pouze k tomu účelu úředníky, jimž by zase část odměny sebral... a tak dále. Logickým vyústěním bude, že chudne pán i kmáni - jenže k obsluze stejně velkého panství bude těch kmánů třeba mnohonásobně víc.

    Stejně logické je, že kmánům se to nebude líbit. Po nějaké té trochu nepříjemnější rebelii jim pán proto lišácky nabídne, ať si daně stanoví sami, samozřejmě hlasováním s rovným hlasovacím právem; máme přece novověk, že? Hlasovat tedy budou jak ti co opravdu něco produkují a platí z toho daně, tak ti, kteří neprodukují nic, ale z daní žijí. Pán se ocitne ve schizofrenní situaci: bude mít sice zájem na tom, aby poddaní něco produkovali, ohledně daní ale bude fandit těm, kteří z nich žijí, je ostatně jedním z nich. Dokonce bude proti svému skutečnému zájmu na prosperitě z daní vydržovat stále víc těch, kteří nedělají nic, aby mu pomohli udržet....co vlastně? Moc? Tu už dávno mají a hojně zneužívají jeho úředníci. Prosperitu? Žádná není. Stabilitu? Ta zmizí v okamžiku nevyhnutelného zhroucení.

    Snad je proto vhodný čas připomenout, proč vlastně kdysi vznikly moderní republiky: byla to obrana těch, co něco dělají, proti těm, co jen berou, aniž by byli prospěšní celku. Parazitismus současného "sociálního" a socialistického státu je svým způsobem vlastně návrat feudálních vztahů - jen v ještě obludnějších a bezvýchodnějších rozměrech.

Jan A. Novák

Psáno pro Lidové noviny