Novákoviny

Je smutnou skutečností, že za zrod kosmonautiky vděčíme dvěma nejodpornějším režimům 20. století: Hitlerova Třetí říše poskytla Wehrneru von Braunovi prostředky na vývoj kosmické rakety a Sovětský svaz jako první měl odvahu s její pomocí poslat člověka na oběžnou dráhu. Slavný britský spisovatel Arthur C. Clarke se tehdy zaradoval, že lidstvo konečně našlo nějakou smysluplnější náhradu za válečná dobrodružství, další vývoj ale ukázal, že se mýlil: se zánikem totalit ochabla i vůle ke kosmickým výpravám. Dokonce už ani Čína není co bývala; jak na zemi, tak ve vesmíru... Co z toho plyne? Já nevím - nebo se bojím domyslet. A tak aspoň ve chvíli, kdy vzpomínáme na statečného a sympatického Gagarina, na tvrdošíjného konstruktéra jeho lodi Koroljeva, na geniálního von Brauna a další hrdiny velkého kosmického dobrodružství, neměli bychom zapomenout ani na miliony bezejmenných, z jejichž utrpení žily režimy, které toto dobrodružství financovaly. Ono jim to už nepomůže, ale aspoň tak snad dostalo jejich strádání nějaký smysl: z nejhlubší lidské bídy se zrodil nejúžasnější úspěch celé lidské civilizace. Také díky nim jsme se za uplynulých 50 let dověděli o Zemi a vesmíru víc, než za předešlých 50 století. A i díky nim lidský druh dostal naději, že může přežít, i kdyby jeho planetu postihla globální katastrofa. Nemá-li být jejich oběť zbytečná, musí cesta ke hvězdám pokračovat. Přesně ve smyslu Clarkova přání: aby lidstvo konečně dostalo smysluplnou náhradu za své války - globální, lokální, studené, horké, obchodní, náboženské i ty, kterým se říká žabomyší.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

You have no rights to post comments