Novákoviny

"Tady čtu, že vlast vovinuly nějaký mraky," řekl Josef Švejk paní Milerové - a dost možná tím nemyslel trable, které přinesla první světová válka naší rakousko-uherské otčině, ale spíš mraky jako clouds. Přesněji řečeno cloud computing, tedy situaci, kdy ve svém počítači nebudete mít skoro nic, protože vám to (zjednodušeně řečeno) budou specializované firmy uchovávat na počítačích svých. A to včetně souborů, které jste si sami vytvořili, a mezi něž jistě patří i firemní databáze, digitalizované dokumenty a podobná citlivá data. Přistupovat k nim samozřejmě nepůjde jinak, než přes internet...

Na první pohled to vypadá trochu praštěné, tím spíš, že tahle myšlenka vůbec není nová a zatím naštěstí vždycky zkrachovala.

V 90. letech se tomu říkalo Network Computer, NC, Net PC, Thin Client a některé počítačové firmy doufaly, že tímto způsobem vystrnadí Microsoft z pozice leadera na trhu operačních systémů. Dopadlo to přesně opačně: Microsoft tehdy vyhrál mimo jiné i proto, že uživatelům nabídl vlastnictví a plnou kontrolu nad jednou zakoupeným software i nad vlastními soubory - nebo aspoň iluzi takové kontroly.

Nulová kontrola 

Jenže časy se mění. Dnes už nikomu nevadí, že jeho pošta (někdy i dost choulostivá) je uchovávána někde jinde, zpozorní nanejvýš tehdy, když má problém se k ní dostat. To ovšem ukazuje na první nedostatek cloud computingu z hlediska ukládání elektronických dokumentů a databází: jejich vlastník je plně závislý na fungování internetového připojení.

Mnohem horší ale je prakticky nulová kontrola nad vzdálenými daty. Už dnes je naprosto běžné, že Google analyzuje obsah mailové korespondence, aby podle něj cílil reklamu – a kdo zaručí, že data uložená v "kloudu" nebudou zneužívána mnohem hůř? Ano, já vím, existují šifry. Víte co se ale používá na prolomení i těch zdánlivě neprůstřelných? Počítačů propojených přes internet, tedy svým způsobem také v cloudu. Zatím tomu, pokud vím, neodolalo nic běžně dostupného.

Nikdo se nebude ptát 

Můžete oponovat, že nejste blázni - prostě firemní elektronická data nikomu nesvěříte. Jenže dva největší hráči na počítačovém hřišti mají jiné plány. S cloud computing počítá operační systém Google Chrome OS. A totéž se očekává i od Windows 8. Nepochybně proto, že "pronajímání" softwaru a "nájemné" za uložení uživatelských dat představuje v globálním měřítku možná lepší kšeft než drogy a zbraně dohromady. Ano, existují i jiné operační systémy, ale to jsou jen malé ryby, zatímco Google s Windows mají dost sil na to, aby přinejmenším komplikovaly život všem, kteří jim svá data nesvěří. Jak? Přiznám se, že nevím - a ale oni už na něco přijdou.

Rozhodující ale možná bude něco úplně jiného. Oproti 90. letům, kdy prohrála myšlenka Network Computer, se svět radikálně proměnil. E-maily, Facebook, vyhledávací funkce v sítích GPS, digitální mapové aplikace, které ukáží, květináč na vašem balkóně... vyrůstají celé generace, které už počítačové soukromí prakticky neznají. Pokud tahle kultura v podobě cloud computing pronikne i do světa nakládání s firemními a úředními elektronickými dokumenty, pak vzniká společnost úplně nového typu.

Někdo to může vítat, někdo se toho děsí, zatím mám tendenci přiklánět se spíš k tomu druhému. Lidé mají vzácnou schopnost zneužít i ty nejvznešenější myšlenky - a takhle ani tak moc vznešená není.

Jan A. Novák

psáno pro Bezpapiru.cz

You have no rights to post comments