Novákoviny

Opět malý úlet ze světa faktů a hypotéz do beletrie - a tentokrát pro změnu trochu jinam než v předešlých povídkách: na pomezí hororu a snů s příměsí lehké erotiky. Někdy se lidem zdají fakt divné věci a ne vždycky s ránem skončí... Povídku jsem spolu s další kdysi poslal do časopisu XB-1, podle toho, že pak přišel nějaký honorář, nelze vyloučit, že došla zveřejnění. Nicméně slibuji, že tyhle literární poklesky tu nebudou moc často.

"Proč jsi přišla?"

"Protože tě chci!" řekla tiše, ale s důrazem na poslední slovo. Zatlačila ho ke zdi, jednou rukou objala a druhou si začala rozepínat sukni...

Erotické sny se mu nezdály už hodně dlouho, jednak proto, že nedostatkem sexu netrpěl, ale i proto, že se dostával do věku, kdy tělesné radovánky své místo na špici hitparády hodnot pomalu opouštěly a nezištně, byť ne zcela dobrovolně, přenechávaly hodnotám jiným. Také Eva patřila minulosti, sice dávné, ale nikdy nezapomenuté. Vztah dvou tehdy velmi mladých lidí, nezralý a o to bouřlivější, divoké hádky, exaltované odchody, vášnivé návraty... Říkal jí Lilith, biblický protiklad Evy, ztělesnění temné strany ženy. Když se konečně rozešli definitivně, byla to možná úleva, ale ne vysvobození: láska pořád někde přetrvávala, Lilith obcházela v tmách připravená se kdykoliv vynořit. Chtěl to a nechtěl současně.

I dřív se mu o ní občas zdávalo, ale spíš než erotika v tom byl smutek z rozdělení, bolestný pocit prázdnoty po chybějící ženě, která v krátkém ale nějakým způsobem významném čase tvořila kus jeho vlastní bytosti... Zvláštní bylo, že ty sny vždycky předcházely významné změny v jeho životě. Ohlašovala je? Nebo jen vracela běh věcí do správných kolejí?

Ted ale přišla jinak. I tentokrát dobře věděl, že to je jen sen, ale byl to sen skutečnější než skutečnost. Nikdy žádnou ženu nevnímal tak intenzívně, jako v tu chvíli ji. Lilith se stala vesmírem vnějším i vnitřním, poprvé si patřili zcela a bezezbytku, dávné překážky se konečně rozplynuly...

S největším úsilím se vyprostil z chapadel spánku a začal se vynořovat ke světlu. Z hlubin za ním ještě chvíli zněl její hlas: "Uvidíme se".

Ležel na zádech a jen pomalu přicházel k sobě. Ucítil na obličeji lehký závan a reflexívním pohybem si přejel rukou po tváři. Mezi prsty mu zůstal vlas. Všechno se v něm na chvíli zastavilo. Rozběhl se do koupelny a v ostrém světle si vlas prohlížel. Vlastně to čekal: byl dlouhý, černý, rovný.

Následující den nestál za nic. Snů, které doznívají dlouho do světla je hodně, tenhle ale vrostl do denní reality a odmítal ji opustit. Marně přemítal, co její příchod znamená tentokrát.

Odpoledne cestou domů mechanicky odemkl poštovní schránku - a podlomila se mu kolena: ležela tam obálka s černým pruhem. Ted už věděl, co sen znamenal. Eva před třemi dny zemřela.

Jan A. Novák

Psáno pro XB-1

You have no rights to post comments