Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Marconi nebyl první

   Guglielmo Marconi je oslavovaný vynálezce bezdrátové telegrafie, který dostal i Nobelovu cenu - navzdory tomu, že soudní spory o prvenství neslavně prohrál. Marconi byl víc podnikatel než fyzik a jeho přínos spočíval především v tom, že dokázal cizí objevy komerčně využít.

 

   "Nešlo by to bez drátů, milý Marconi?" ptá se Jára Cimrman ve známé komedii - tuto otázku si ale dávno předtím položili jiní. A někteří na ni dokázali odpovědět. Už roku 1865 geniální britský fyzik James Clerk Maxwell (1831-1879) matematicky odvodil existenci elektromagnetických vln, které se šíří i ve vakuu a dosahují rychlosti světla. Tu také vzápětí správně vypočítal. Teď už zbývala jen maličkost: dokázat, že má pravdu. Maxwell to už bohužel nestihl. Jednak proto, že před praxí dával přednost teorii, především ale proto, že ve věku 47 let zemřel na rakovinu.

    Pustili se do toho jiní - a Marconi zdaleka nebyl ani první ani vědecky nejschopnější z nich. Zato v tom uměl chodit.

      Zapomenutí průkopníci

    Oficiální historie Marconiho úspěchu je jedním z řady čítankových příběhů o velkých vynálezcích, z nichž snaživí autoři vymazali stíny, zdůraznili světla a decentně skryli nepohodlné předchůdce a konkurenty. Protože nejen před Marconim, ale dokonce i před Maxwellem si někteří vynálezci všímali elektrických jevů, které působily na dálku a experimentovali s nimi. Patřil k nim i slavný vynálezce drátového telegrafu Samuel Morse.

    Skutečná priorita dálkového spojení zřejmě patří zubaři Mahlonu Loomisovi (1826-1886). Tento virginský zubař nápadně podobný Abrahamu Lincolnovi získal patent na bezdrátový telegraf už roku 1872. Po čtrnáctiletém vylepšování svého přístroje pak dokázal poslal zprávu na vzdálenost 20 kilometrů. Jeho zařízení ale pracovalo na principu vodivosti vysokých vrstev atmosféry, neobešlo se bez draků nebo balonů a bylo v praxi nepoužitelné.

    Dalším významným průkopníkem se stal Američan welšského původu David E. Hughes (1831-1900). Ten roku 1879 zaznamenal, že když v jakémkoliv elektrickém obvodu přeskočí jiskra, v telefonním sluchátku ozve klepnutí, aniž by bylo spojené s obvodem, který jiskru vyvolal. Postupně sestrojil řadu zařízení, které dokázaly tyto bezdrátové signály vysílat i zachycovat a dosáhl přenosu na vzdálenost 60 metrů. Maxwellovy práce ale buď neznal nebo je se svými pozorováními nespojil. Pro jev nenašel správné vysvětlení a když se mu nepodařilo dál zvětšovat dosah svého vysílače, ztratil zájem.

 

obr: James Clerk Maxwell 

 

    O bezdrátový přenos se postupně začalo zajímat stále víc vynálezců, včetně Thomase Edisona. Většina z nich sice nedokázala pozorované jevy vysvětlit, ani využít, jejich význam ale spočíval v tom, že na ně upozorňovali - a ukazovali, kudy ceste nevede.

 

    

 Správným směrem

    Podstatu Hughesových signálů správně rozpoznal německý fyzik židovského původu Heinrich Hertz (1857-1894). Roku 1887 sestrojil obrovské jiskřiště spojené s elektrickou cívkou, které vysílalo elektromagnetické vlny, a další zařízení, které je zachycovalo. Spojil si pozorovaný bezdrátový přenos energie s Maxwellovou teorií, z níž mimo jiné vyplývalo, že tyto vlny mají stejnou povahu jako světlo. Skutečně se mu pak podařilo je odrážet jako v zrcadle a lámat. Právě díky němu se pak vývoj bezdrátové telegrafie začal ubírat správným směrem.

    Nezávisle na Hertzovi se ve stejné době k podobným výsledkům dopracoval i britský vědec Oliver Lodge (1851-1940). Ten dokonce prováděl některé experimenty s elektromagnetickými vlnami už před zveřejněním Maxwellovy teorie, důsledky toho, co pozoroval, si však uvědomil až mnohem později. Roku 1894 předvedl jednoduchý bezdrátový telegraf, ale nepatentoval jej, protože nevěřil, že má praktický význam. Z Maxwellovy teorie totiž vyplývalo, že tyto vlny se šíří přímočaře, takže na zakřiveném zemském povrchu brzy zmizí ve vesmíru...

    Hertz se o praktické využití svých poznatků nezajímal vůbec, konstruktér ruského námořnictva Alexander Popov (1859-1906) ale na základě jeho prací roku 1897 sestrojil bezdrátový telegraf. Při prvním vysílání vzdal poctu skutečnému otci rádia – první slova jeho depeše zněla „Heinrich Gertz“,  Vrcholem jeho experimentů bylo vysílání mezi břehem a loděmi ve Finském zálivu v roce 1900, kdy se mu podařilo dosáhnout spojení na vzdálenost mnoha desítek kilometrů.

 

obr: Heinrich Hertz 

 

    Ani Popov si telegraf ke své škodě nenechal patentovat, přestože v té době už Marconi pilně pracoval na své slávě. Popov to zdůvodnil prostě: "Nejde o nic nového. Dávno před Marconim dělal stejné věci Tesla."

 

    Loď řízená na dálku

    Americký vynálezce srbského původu Nikola Tesla (1856-1943) se s Hertzovými experimenty seznámil roku 1893 a okamžitě je začal vylepšovat. Pochopil, že vysílač a přijímač jsou vlastně dva obvody které navzájem rezonují - kmitají na stejné frekvenci. Téhož roku uspořádal ve Philadelphii sérii přednášek, při nichž demonstroval bezdrátový přenos elektrické energie, zveřejnil jeho matematické principy a celou řadu svých zařízení, která k tomuto účelu vynalezl. Část po části přitom detailně popsal prvky vysílače i přijímače. Téměř všechno se později objevilo v Marconiho zařízeních.

    Stostránkový text těchto přednášek potvrzuje Teslova tehdejší slova, že by byl "schopen bez problémů poslat zprávu na vzdálenost 50 mil." Zprávy o tom zveřejnily všechny významné americké i evropské noviny. To vše v době, kdy Marconi na střední škole teprve zjišťoval, že cosi jako elektromagnetické vlnění existuje.

    Jenže Teslu zajímaly jiné věci, především možnost nahradit elektrické vedení ke spotřebitelům vedením vzduchem. Jen jaksi mimochodem předvedl roku 1895 vysílání na vzdálenost přibližně 35 kilometrů a roku 1896 dálkově ovládaný model lodi. Ke své smůle si ale americký patent zařídil až roku 1897.

     Vítěz

    Guglielmo Marconi (1874-1937) pocházel ze smíšené italsko-britské rodiny. Postupným vylepšováním Hertzovy techniky se mu dařilo zvyšovat dosah vysílače z metrů na kilometry, čímž se však dlouho příliš nelišil od mnoha dalších nadšenců. Přesto si roku 1896 nechal bezdrátový telegraf patentovat a následujícího roku vyslal depeši z přístavu La Spezia na 16 kilometrů vzdálený křižník San Marino. Mediálně zdatnému vynálezci se podařilo, že u toho byl také italský král.. Ve Velké Británii Marconi uskutečnil podobné pokusy pro Admiralitu u Bristolu a na jiných místech.

     V prosinci 1901 se Marconimu podařilo odvysílat písmeno "S" přes Atlantik. Obratem si  zajistil pro sebe veškerá možná práva a začal v této oblasti úspěšně podnikat. Jeho firma měla například vyhrazené vysílání z lodí, které nesměly mít vlastní stanice a telegrafisty, ale musely si je od něj pronajímat. Tak tomu bylo například i na Titanicu. V roce 1909 obdržel Nobelovu ceny za fyziku. Ale ani politika mu nebyla cizí: od roku 1914 byl italským senátorem, od roku 1923 členem fašistické strany a později i Velké fašistické rady. Na jeho svatbě nechyběl ani Benito Mussolini.

 

obr: Marconiho stanice na Cape Cod. 

    Roku 1904 Marconi (zřejmě za Edisonovy pomoci)  soudně zpochybnil Teslův americký patent a získal pro sebe veškerá práva i v USA. Teprve roku 1943 soudy došly k závěru, že Marconiho patenty prokazatelně používají řešení, která předtím zveřejnili jiní, především Tesla a Lodge.

 

Jan A. Novák

 

Psáno pro Hospodářské noviny/Víkend

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack