Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Kdo může za povodně

povode?, Novákoviny, Jan A. Novák    Když čtyři dny po sobě skoro nepřetržitě prší, je to otrava. Pokud ale už po sotva čtyřdenním dešti přijdou katastrofální povodně se ztrátami na životech i majetku, je to přinejmenším na pováženou. Zvlášť, když se to za posledních dvanáct let stává podezřele často. Netřeba proto být jasnovidcem k tvrzení, že po opadnutí vody se začnou hledat příčiny pohromy a způsoby, jak příště velkou vodu už docela určitě zastavit.

    Skoro stejně snadné ale je uhodnout, že bude jen malý zájem na tom, aby byly pojmenované skutečné důvody - zvlášť když jsou k dispozici "důvody", které nikoho neurazí a ještě se na nich dá vydělat. Už předchozí povodně ostatně dobře ukázaly, jak to chodí.

 

 

    Jak se dělá cesta pro příval

    "Voda s bahnem se z ničeho nic přihnala z kopců a polí...," to je popis, který se při líčení českých povodní tradičně opakuje. Ale i tam, kde se vylila koryta, je prvotní příčina stejná: to, jak se dnes v krajině hospodaří představuje doslova vodu na mlýn dalším a dalším katastrofám.

    Přitom oněch hříchů proti krajině, nad nimiž by starým hospodářům vstávaly vlasy na hlavě hrůzou, je nekonečná řada. Jen namátkou: obrovské lány nepřerušené mezemi – v poslední době se navíc kvůli dotacím likvidují i ty poslední ostrůvky zeleně, které ještě zbyly. Plodiny , jejichž kořenový systém neubrání půdu před erozí. Bezohledné meliorace často úplně zbytečné a prováděné jen proto, aby spřátelená firma vydělala. Orba kolmo na vrstevnice, která vodě dláždí cestu do údolí. Surová lesní těžba ne výběrem, ale plošně a těžkou technikou - opět často v pruzích, které za deště fungují jako koryta. Napřimování koryt potoků, jejich dláždění, betonování a svádění do potrubí. Likvidace lužních lesů a komerční využívání někdejších záplavových území. Výstavba, která z obrovských ploch střech, parkovišť a komunikací dělá jen sběrná místa pro dešťovou vodu. A tak by se dalo pokračovat hodně dlouho.

    Všechny tyto hříchy mají několik věcí společných. Tou první je, že jejich kořeny spadají do doby, kdy se začalo v krajině hospodařit jako v továrně, což do vrcholného stádia dotáhl bolševik v megalomanské obludnosti s názvem zemědělskoprůmyslový komplex..

 

    obr: Erozní rýha v chybně obhospodařovaném družstevním lánu - tady začíná každá povodeň. Foto: P. Vilgus/Wikimedia/Ekolist.com

 

    Druhá spočívá ve skutečnosti, že navzdory změně systému se v tomto ohledu mnoho nového neudálo - jen někdejší zemědělskoprůmyslový komplex si dnes říká jinak. Je to vidět dokonce i z letadla: často až na hranicích s Rakouskem či Německem končí družstevní lány a začíná opravdová krajina.

    Ta třetí pak vyplývá z předešlých dvou: existuje tu silná motivace zamlčet skutečnou příčinu vodních přívalů.

 

 

    Náhradní viník

    U posledních povodní je to obzvlášť zřetelné: srážkové úhrny nebyly nijak mimořádné, navíc předchozí léta byla spíš suchá. To jen krajina po dlouhá desetiletí přestavovaná na maximální zisk déšť nestačila pojmout, protože povodeň nezačíná až někde v potoce nebo řece, ale  v každé polní brázdě, výmolu a strži. Jenže vlivných lidí, kteří mají zájem říci to nahlas, tu není mnoho.

    Na nějaké důvody se ale poukázat musí - neškodné náhrady se ale naštěstí nabízejí skoro samy. Třeba takové změny klimatu: viník je neurčitý a široce rozprostřený, zato ochota financovat "boj" s nimi už se stala neoddělitelnou  a výnosnou součástí politického folkóru. Přitom pouhé nahlédnutí do starých kronik ukáže, že současné poměry nejsou nic výjimečného.

    A tak se s povodněmi zápolí způsoby, které sice nezastaví vodu, zato otevírají stavidla, za nimiž jsou peníze daňových poplatníků. Nezřídka táž betonová lobby, která na horních tocích melioruje a betonuje koryta, aby se vodě do vesnic teklo radostněji, o pár kilometrů dál prosazuje stavbu vodního díla, které má tutéž vodu zadržet.

    A když se zjistí, že to zase nepomohlo? Vaše chyba, dali jste málo peněz. Když přitlačíte, postavíme ještě větší hráz. Hlavně ale nevěřte těm, kdo tvrdí, že proti povodním pomůže návrat krajiny. Jen vás chtějí připravit o práci - a nás o zisk.

 

    Jan A. Novák

    Psáno pro Hospodářské noviny

 

    Poznámka: Tenhle komentář vyšel v Hospodářkách už před několika lety, je ale až s podivem, jak vystihuje i současnou situaci. Mám v úmyslu se k tomuto tématu ještě vrátit - v nejbližších dnech by se tu měl objevit článek o historickém výskytu povodní na našem území a o tzv. malých pluviálech, obdobích se zvýšenou srážkovou činností, z nichž jedno zřejmě zrovna prožíváme.

Komentáře   

+2 #1 Martin Lavay 2013-06-02 18:11
Skvělý, výstižný a vše podstatné shrnující článek! Dovoluji si 100% souhlasit (a odkaz posílám jak jen to půjde dál...)
Citovat
0 #2 bonifác 2013-06-02 18:50
Jedna z podstatných připomínek k aktuálnímu tématu. Obecněji vyjádřeno - nejsou to jen erozní rýhy, ale způsob myšlení dnešních lidí, kteří v honbě za ziskem odvrhnou i poslední zbytky pudu sebezáchovy. Přidáme-li k tomu drancování přírody obecně a bezohlednost vedoucí až ke globálnímu oteplování, máme pohromadě hlavní důvody. Nikoliv erozní brázdy, ale lidská hloupost a chamtivost nás vehnaly do stavu, který se bude opakovat čím dál častěji, nedostaneme-li rozum.
Citovat
0 #3 Poke 2013-06-06 18:20
Jen bych si trochu rýpnul do "globálního oteplování". Globální oteplování přece neznamená, že bude tepleji - znamená to, že v průměru bude vše stejné jako dřív, jen v trochu rychlejším sledu. Vody za rok naprší stejně - ale v kroupách, místních záplavách, velkém suchu... Průměrná teplota vzduchu za rok bude přibližně stejná - ale týden budou tropické vedra a sucho, pak přijde ochlazení na bod mrazu... Příroda nám prostě vrací to, co jsme zaseli.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack