Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Povodně byly, jsou a budou

 

 

povode?, Karl?v most    "Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným," komentuje deštivé počasí Antonín Dúra ve Vančurově románu Rozmarné léto. Když intenzívní deště vedou k povodním, je to už nešťastné hodně. Přinejmenším stejně nešťastné ale je také časté tvrzení, že jde o nový jev. Několikaletá období častých povodní jsou totiž v našich podmínkách běžná.  Laik si to uvědomí sotva, pokud ale o výjimečnosti současných povodní mluví odborníci, pak buď s jejich odborností něco není v pořádku, nebo účelově lžou.    

     Kroniky mluví jasně

     "Z jara se zaset nedalo, mnoho pršelo, 6. června liják s kroupami většími než hrách, zvláště v Lužné a Lužénkách to bylo silné, mnoho země a dřeva to odneslo, voda vysoko stoupla a přes osadu se valila. 16, června podruhé hrozný den, o půl druhé liják s kroupami špičatými většími než vlašský ořech, u mostu v Ústí potok vysoko štěrkem a kamením zanesl, role zaplavil a vymlel, " říká farní kronika z Lužné na Valašsku o roku 1900.

     A o kus dál zápisem z roku 1919 pokračuje: "9. července překvapila obec povodeň, jakou nikdo nepamatuje. Senica se tak rozvodnila, že ve škole sahala voda do polovice druhého stupně schodiště. Zahradou mlynářovou a školním dvorem proudila voda po kolena. V čísle 66 byla voda v jizbě. Obecní most přes Senici voda úplně zbourala a odnesla..."

    Podobné zápisy můžeme v kronice z Lužné číst i k letům 1851, 1890, 1925, 1939, 1972 a dalším. A to jde jen o svědectví za posledních 150 let. Stejně pochodíme i v kronikách mnoha jiných českých a moravských obcí, zejména těch, které leží na vodních tocích - často ale i na nenápadných strouhách.

    Pokud přesto pořád ještě nevěříte, že povodně patří k naší přírodě stejně neoddělitelně jako k Floridě hurikány a k Japonsku zemětřesení, pak si v Praze zajděte do Husovy ulice v Praze. Nedaleko Clam-Gallasova paláce tu jsou na zdech značky, kam sahala voda při katastrofálních povodních v letech 1845 a 1890. Při druhé z nich Vltava pobořila Karlův most a po Staroměstském náměstí Pražané jezdili na loďkách. Po dostavění vltavské kaskády v 50. letech minulého století se často tvrdilo, že podobné katastrofy patří minulosti. Od povodně v roce 2002 už to nikdo neříká...

     Horší než mor

    Pluviál je latinský výraz pro plášť do deště, přeneseně pak pro část obleku katolických kněží. Malý pluviál kupodivu není obleček pro církevního činitele nižšího vzrůstu, ale označení časových období, kdy hodně prší. Díky pilným kronikářům, hospodářským záznamům panství a klášterů a v neposlední řadě pak i díky unikátním meteorologickým měřením systematicky prováděným od roku 1752 v pražském Klementinu není těžké tyto mokré časy na našem území vystopovat. Za poslední tisíciletí byly prokazatelně čtyři - pokud se nenacházíme na počátku pátého.

    První známý malý pluviál spadá do let 1078 až 1118. Vyvrcholil katastrofální povodní o níž Kosmova kronika tvrdí, že byla největší od biblické potopy světa. Mimořádné zvýšení hladiny toků ale nebylo to nejhorší. Mnoho desítek deštivých let za sebou vedlo k neúrodě a hladomoru, při němž pomřela třetina obyvatelstva.

    Další mokré období začalo roku 1310 a skončilo 1350 a největší škody opět napáchal hlad. Obdobně tomu bylo i během třetího malého pluviálu v letech 1560 až 1600, který je pokládán za vůbec nejhorší v historické době. Čtvrtý a zatím "oficiálně" poslední malý pluviál přišel do střední Evropy roku 1763 a odezněl 1804.

    V časech, kdy prakticky neexistoval dálkový obchod potravinami představoval malý pluviál trvající několik desítek let a postihující velkou část kontinentu hospodářskou i demografickou katastrofu srovnatelnou pouze s morem. Dnešní civilizace sice má prostředky, jak se v omezené míře bránit, přesto lze sotva pochybovat o tom, že čtyři desetiletí deště, povodní a chladu by prošla bez následků. Tím spíš, že na to nejsme nijak připraveni.

     Memento

    V únoru 2002 dostala redakce populárně naučného časopisu Vesmír článek klimatologa Zdeňka Vašků, v němž se doslova říkalo: "...převážná část výsledků (modelování budoucího vývoje klimatických změn)...vychází z předpokladu postupného oteplování a počítá s klesající tendencí odtokových množství z povodí a s napjatou vodohospodářskou bilancí. Žádný ze scénářů zpracovávaných pro Českou republiku však nepředpokládá nástup dalšího malého pluviálu. Jenže vzhledem k naznačenému oscilačnímu kroku období s vystupňovanou srážkovou činností nelze takový směr vývoje vyloučit..."

povodně, sloneční aktivita, srážky    Už o pár měsíců později příroda tuto varovnou předpověď podtrhla katastrofální povodní na Vltavě a Labi.

 

obr: závislost množství srážek (nahoře) na sluneční aktivitě (dole). Podle časopisu Vesmír

 

    Pro nástup pátého malého pluviálu mluví i jiná věc: mokrá období přicházejí s přibližně třísetletou periodou, takže jejich čas právě začíná.

    Jsou tu ale i argumenty proti. Staré kronikářské zápisy i meteorologické záznamy z novověku naznačují existenci také kratších několikaletých období vyznačujících se nadprůměrnými srážkami, častějším výskytem přívalových dešťů a povodněmi. Do této kategorie spadají i všechny povodně, které postihly Čechy a Moravu během 19. a 20. století - a že jich nebylo málo. Pořád ještě můžeme doufat, že povodně táhnoucí se od konce 90. let do současnosti patří do této kategorie.

    Nástup pátého malého pluviálu je tedy sice nejistý, docela jistě však víme, že vodní živel ve střední Evropě řádil už od hlubokého středověku dávno před příchodem průmyslové revoluce. Období zvýšené srážkové aktivity proto nepochybně nemají nic společného s průmyslovými skleníkovými plyny a takzvaným globálním oteplováním. Zřejmě ale existuje jiná souvislost: dlouhá mokra většinou připadají na období rostoucí aktivity Slunce. Není to ale pravidlem.

    Z existence malých pluviálů i kratších dešťových období vyplývá především to, že nevyhnutelně přijdou zase. Rozhodně proti nim nepomůže módní a výnosný boj se skleníkovými plyny, ani další meliorace a kanalizace toků. Voda musí v krajině dostat zpět své místo: nepoškozené lesy, přirozené porosty, louky, lužní lesy a záplavová území. Místo, které není určeno pro krátkodobé zisky, protože dlouhodobé ztráty je mnohonásobně převyšují - a platí je jiní.

 

    Jan A. Novák

    Psáno pro Hospodářské noviny.

 Poznámka: Ano, tento text jsem sem už jednou dával - a není to tak dávno. Vzhledem k aktuálnosti tu je znovu - ještě dnes k němu ale na stejné téma přibude i aktuální článek. Zatím jsem ten původní jen doplnil jiným obrazovým materiálem, který sice není tak působivý, zato má vyšší vypovídací hodnotu.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack