Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Světem obchází strašidlo katastrof

katastr1

Nemine dne, abychom se nedověděli o nějaké přírodní pohromě: tajfun, hurikán, zemětřesení, povodně, sopky, sesuvy půdy, sucho, neúroda... Svět v mediálním obraze je místem, kde na každém kroku hrozí smrt. Část odborníků s tím souhlasí, jiní ale tvrdí, že je to klam. Dokonce možná klam záměrně pěstovaný.

 

"Počet přírodních katastrof v uplynulých dekádách dramaticky vzrostl," tvrdí Debarati Guha-Sapir ředitel Střediska pro výzkum epidemiologie katastrof (CRED). "Roste zejména podíl těch, které mají na svědomí změny klimatu."

Jaká je ale vůbec definice přírodní katastrofy? Nemůže mezi takové události každý zařazovat co se mu hodí - ať už z politických, ekonomických nebo kariérních důvodů?

Mezinárodní databáze katastrof Em-Dat, kterou CRED provozuje, ale jakousi definici má. Za přírodní pohromu se považuje událost, při níž je splněna některá z následujících podmínek: zahyne 10 a více osob, následky je postiženo nejméně 100 osob vyžadujících neodkladnou pomoc, postižená země vyhlásí stav nouze nebo požádá o mezinárodní pomoc.

Podezřelé statistiky

Rajendra Pachauri, šéf Mezivládního panelu pro klimatické změny při OSN (IPCC) na loňské konferenci o přírodních katastrofách (Zlaté pobřeží, květen 2011) prohlásil: "Jsme si jistí, že počet i síla přírodních katastrof neustále rostou. Je to v přímé souvislosti s vypouštěním oxidu uhličitého do ovzduší."

katastr3

Někteří badatelé dokonce tvrdí, že oteplování má vliv i na zemětřesení a sopečnou činnost. Například britská vulkanoložka Carolina Pagli z University of Leeds konstatovala: "Tání ledovců může mít vliv na produkci magmatu v hlubinách země. Výsledkem mohou být například častější a ničivější erupce na Islandu, na Aljašce a v Antarktidě." A islandské sopky dělají co mohou, aby jí daly za pravdu.

Také statistiky zveřejňované IPCC a dalšími institucemi, které se pohromami zabývají, jejich rostoucímu počtu i síle zdánlivě nasvědčují - jenže už Winston Churchill se chlubil tím, že věří jen statistikám, které vlastnoručně zfalšoval. A IPCC několikrát dokázal, že statistiky falšovat umí. Mimo jiné i ty, které se týkají přírodních katastrof. Ve své tzv. Čtvrté zprávě (Fourth Assessment Report, 2007) zveřejnil graf, na němž rostoucí křivka počtu neblahých událostí poslušně sleduje jinou, která znázorňuje oteplování klimatu. Obě ale jsou v ostrém protikladu s výsledky jiných pracovišť. Přitom odborníci IPCC se ani moc nenamáhali uvést přesný zdroj informací pro svůj graf, což je u práce, která se vydává za vědeckou, přinejmenším neobvyklé.

Badatelé z Universite Catholique de Louvain proto apokalyptické vize pro časopis The Economist okomentovali slovy: "Není to ani tak dílo přírody, jako spíš dílo lepšího zpravodajství." Na obraz světa postihovaného stále horšími a častějšími metlami ale mají vliv i jiné faktory."

"Slávku, vyprávěj..."

Pohromami, kterými lidstvo pronásleduje Matka Příroda se zabývá i Ilan Noy, profesor ekonomie na University of Hawaii. Ten mimo jiné graficky znázornil vývoj počtu katastrof od roku 1970 do současnosti.

katastr4

Jsou na něm dvě křivky: první ukazuje celkový počet všech zaznamenaných katastrof, druhá znázorňuje pouze katastrofy velkého rozsahu (měřeno počtem obětí k počtu obyvatel postižené země). První čára opravdu hrozivým způsobem míří vzhůru - druhá se ale dlouhodobě drží na přibližně stejné úrovni.

Podobně vypadají i grafy vytvořené jinými vědeckými pracovišti. Prvotní příčina nepochybně spočívá ve stále dokonalejších komunikacích kombinovaných mediálním zájmem o neštěstí všeho druhu: pozornosti světa neunikne ani zpráva, která by dřív nedošla dál než do okresního města. "Slávku, vyprávěj, cizí neštěstí vždycky potěší," říká se v jedné z povídek dvojice Grossmann - Šimek, a platí to, bohužel i globálně.

Svou roli ale hraje také postoj k přírodním katastrofám v rozvojových zemích zasažených populační explozí. Zemětřesení si roku 2010 na Haiti vyžádalo čtvrt milionu mrtvých, zatímco stejně silný otřes v Chile měl jen 500 obětí. Z tohoto zorného úhlu tedy ani nemusí růst počet katastrof, aby rostl počet obětí a ekonomické škody - stačí, když roste počet obyvatelstva zemí, kde chudoba, mentalita, korupce a ubohá úroveň infrastruktury znemožňují se živlu účinně postavit.

Nepoučitelní

Ilan Noy k tomu říká: "Země s vyšším národním důchodem na osobu, s vyšší vzdělaností a lépe fungujícími institucemi mají hned dvojí výhodu. Nejen že umí na krizové situace lépe bezprostředně reagovat, ale také celkový dopad pohromy na národní hospodářství je menší."

Noy jako příklad uvádí Japonsko, které jde z katastrofy do katastrofy a přesto stále patří k nejbohatším zemím světa. Takových států je ale málo a počet jejich obyvatel obvykle stagnuje nebo klesá. Naproti tomu dramaticky roste populace zemí, které pohromy nezvládají - a většinou se o to ani nesnaží. Vědí, že mezinárodní pomoc dříve nebo později přijde, aby z velké části skončila v kapsách zkorumpovaných úředníků...

katastr5

Roger Pielke, profesor environmentálních studií na Colorado University v listu Sunday Times konstatuje: "Vše nasvědčuje tomu, že případný nárůst finančních ztrát způsobených přírodními katastrofami jde na vrub sociálních změn. Vědci se velmi snaží najít příčinu v globálním oteplování, ale navzdory této snaze žádný důkaz nepřinesli. Představa, že katastrofy jsou čím dál horší kvůli klimatickým změnám, je absolutně scestná."

Stejný názor zastává také britský profesor Mike Hulme z Tyndall Centre: "Neexistuje žádný důkaz o zhoršování přírodních katastrof, tím méně pak v důsledku klimatických změn. Důkladně provedená analýza prací, které něco takového tvrdí, zatím vždycky ukázala, že šlo o velmi povrchní výzkum."

Populační a ekonomický tlak přispívá i k tomu, že lidé dnes osidlují a ekonomicky využívají místa, kterým se naši moudřejší předkové vyhýbali, používají nevhodné technologie, nebo dokonce provozují aktivity, které vznik katastrof usnadňují. Při troše smůly pak je na pohromu rychle zaděláno. Ve státech USA postihovaných tornády si obyvatelé rychle rostoucích příměstských sídlišť stále dokola staví domy za použití technologií, které rotujícímu sloupci vzduchu spolehlivě podlehnou hned při prvním dotyku. Nejtěžší součástí takového "domu" je vana - a tento kus nábytku tu opravdu už zachránil mnoho životů. Přitom by stačilo použít při stavbě i sem tam nějaký ten beton a cihly...

Pro příklady ale nemusíme chodit ani tak daleko, stačí si vzpomenout na povodně v České republice. Výstavba v záplavových územích, zlikvidované lužní lesy, nevhodné meliorace, rozorané meze... to všechno jsou příčiny, na které se zapomnělo hned jak voda odešla.

Válka grafů

Dalším významným zkreslujícím faktorem je inflace. Například pojišťovna Munich-Re oznámila, že loňský rok ji přírodní pohromy stály rekordních 105 miliard dolarů. Vypadá to impozantně - dokud si nevzpomeneme, jakou hodnotu měl dolar například před půl stoletím a jakou má dnes. Není ostatně bez zajímavosti, že Munich-Re přesto vykázala zisk ve výši 700 milionů USD, což na "rok rekordních katastrof" vůbec není špatné...

deepw-h

Munich-Re se v prosazování názoru, že katastrof přibývá, angažuje dlouho a vytrvale - právě z její dílny pochází působivý graf ukazující plynulý nárůst počtu pohrom od roku 1980 až do současnosti. Je často citovaný klimatickými alarmisty, i navzdory tomu, že nepochází od vědecké instituce, ale od podnikatelského subjektu, který je na strachu přímo závislý. Ale i pracovníci Munich-Re připomínají, že vznikl především na základě dat z rozvojových zemí, kde má na výši škod vliv urbanizace, populační růst a další vlivy, které nemají s klimatem nic společného.

Na rozdíl od Munich-Re meteorolog a klimatolog Roger Pielke započetl inflační vlivy do svého výpočtu škod způsobených hurikány v USA od roku 1900. Rázem bylo po nárůstu: z rostoucí křivky se opět stala téměř rovná čára; stejně jako na Noyově grafu počtu lidských obětí.

Počet seriózních studií konstatujících, že katastrof dlouhodobě nepřibývá a jejich síla neroste, je většina - veřejnost to ale většinou vidí jinak.

"Když to krvácí, je úspěch jistý." Staré heslo americké revolverové žurnalistiky se v češtině sice tak pěkně nerýmuje (If it bleeds, it leeds), přesto ale i tak přesně vystihuje, co chce čtenář ze všeho nejvíc. Přírodní katastrofy tuto potřebu dobře naplňují - a proto i pár mrtvých spolehlivě odsune na vedlejší pozici událost ve skutečnosti mnohem významnější. Pokud je médium na počtu odběratelů existenčně závislé (což jsou dnes prakticky všechna), ví každý editor, čemu dát přednost.

katastr2

Katastrofy tak mají v médiích i své žebříčky "úspěšnosti" - stejně jako zpěváci nebo herci. Nominací serveru EarthSky do Top Five za loňský rok se může pochlubit třeba japonské zemětřesení a tsunami, sucho a hladomor ve východní Africe nebo (u nás kupodivu zatím nepříliš zpopularizovaná) tropická bouře Washi na Filipínách.

Nejde o nic nového: ne náhodou Nový zákon končí Apokalypsou ve Zjevení svatého Jana - a ne náhodou je Bible největší bestseller všech dob.

"Pozoroval jsem houf kameramanů při záplavách na Mississippi roku 1999," píše Patric Cockburn z listu The Independent. "Stáli v husté řadě a všichni měli objektivy namířené na solidně postavený dům, který se pomalu hroutil do vody. Vůbec je nezajímalo, že jen o kousek dál hráči běžně navštěvují kasino v lodi zakotvené na vzduté řece. Vytvořit reportáž o přírodní katastrofě je v podstatě velmi snadné a vděčné."

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

 

katastr6


Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Template by JoomlaShack.com