Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Posmrtná maska v Matrixu

phone

Norka jménem Prableen Kaur byla jednou z účastnic tábora, na který zaútočil Anders Breivik - a po celou dobu, kdy kolem ní střílel, telefonovala, esemeskovala, psala na twitter i facebook. Střelec nenávidějící multikulti si jí nevšiml, přestože její orientální vzhled na něj musel působit jako muleta na býka. Nevěříte? No, popravdě řečeno, mě se to taky nějak nezdá, stejně jako mnoho dalších věcí v téhle smutné historii, ale oˇtom teď psát nechci. Jde mi o posedlost elektronickou komunikací, sociálními sít?mi, digitálním prostředím předstírajícím, že vidí všude a  všechno -  a zvláštním obrazem světa, který se z toho rodí.

Možná by se toho jevu měl chopit nějaký vědátor formátu Charlese Darwina: společně se vznikem mobilního internetu a sociálních sítí se v lidech probudil nějaký evoluci zatím utajený pud dát o sobě za každou cenu vědět. Od miliónů jedinců proudí do neuchopitelného prostředí Matrixu informace o všem, co dělají, co si myslí, čím žijí. V drtivé většině informace nepodstatné, nezajímavé, až trapné. Nezřídka informace, které byste neřekli ani svým nejbližším. Jindy informace, které své původce přímo ohrožují. Velmi často informace, které ve skutečnosti vůbec žádnou smysluplnou informaci nenesou.

Ve chvílích, kdy tito lidé o sobě něco nesdělují, nejspíš ani nežijí - většinou to znamená, že spí, nacházejí se v hlubokém bezvědomí, nebo jinak nevládnou. Ale i to jistě půjde napravit; to by v tom byl čert, aby se nedal smartphone nebo tablet propojit přímo s mozkem.

Jestli to sledují nějací mimozemšťané (podle některých teorií je pro ně internet skutečným eldorádem), pak z toho musí mít zvláštní pocit. Asi jako kdybyste se dívali na hejno kobylek - a najednou by každá z nich začala křičet: "Podívejte, tady jsem! Žeru, seru, je to strašně důležitý!" A vůbec by jim nevadilo, že podle toho křiku si ptáci z hejna vybírají ty nejtučnější kousky.

Je to možná ta vůbec největší revoluce v dějinách: zatímco dřív měly komunikační kanály v rukách elity, dnes si může každý udělat svůj vlastní. Tedy, ne že by neexistovaly prostředky, jak i v tomto prostředí manipulovat s davem (čím to, že se mi zase vybavila Prableen Kaur jak v turbanu a dešti kulek upravuje svůj facebookový profil?), ale celkový obraz je přesto mnohem blíž pravdě než snaha dřívějších elit stavět před lidi ideál. Jenže tenhle obraz vůbec není hezký.

Připomnělo mi to jeden starý článek v Respektu a dal jsem si práci s jeho hledáním, abych citoval přesně. Už v roce 1997 tu Viktor Šlajchrt napsal: "Sleduje-li pesimista rozvoj počítačových sítí, neubrání se jistému mrazení - jakoby tady někdo lidstvu snímal posmrtnou masku (experiment se nevydařil, shrňme poznatky a zabalme to).

 

Jan A. Novák

Psáno pro Futurum

Komentáře   

0 #1 Ing. ondrej repa 2014-12-30 07:31
keď vidím ako už mnoho ľudí komunikuje len cez sociálne siete a častokrát tých ľudí, ktorých majú v sociálnych sieťach v priateľoch na ulici ani nepozdravia,,, alebo ako prestávajú chodiť von, lebo im sociálny kontakt zabezpečuje sieť,,, pripomína mi to knihu od Isaca Asimmova.. Nahé slunce,,, dej s a odohráva na planéte Solária, kde žijú dlhoveký ľudia obsluhovaný robotmi, ktorí medzi sebou komunikujú len prostredníctvom hologramov,,, a osobný kontakt je im odporný a dokonca sa stal v silným spoločenským tabu
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: from JoomlaShack.com