Novákoviny

P?edstavte si, že dostanete takovouhle esemesku: "Franto, kde trcis, uz se mi tu po tobe styska!" Nebude ani od manželky/manžela a dokonce ani od milenky/milence, ale z vaší garáže, protože automobilky vyvíjejí vozy, které mají na smartphony nebo tablety svých majitel? posílat textové zprávy. Dokonce se uvažuje o tom, že ?asem budou auta pro tento ú?el mít i vlastní profily na Facebooku. A odborníci už te? p?emýšlejí, jak se k tomu postavit.

"Jsem otevřený všem novým myšlenkám, ale se svým pežotem nehodlám o ničem diskutovat," nechal se slyšet dr. ing. Josef Moudrý, předseda Státní rady pro vědeckotechnickou revoluci a informační pokrok. "A už vůbec ne přes nějaký fejs...fejcb... jak že se to jmenuje?"

Ano, i takoví lidé existují: tvrdé a necitelné bytosti odmítající uvěřit, že stroj může mít duši. Že psychicky strádá naším nezájmem, pocitem, že slouží do roztrhání pístů a nic za to nedostává. Vždyť to přece nemusí být pokaždé elektronové disky nebo nejdražší autošampón. I vlídné slůvko nebo letmé pohlazení po karoserii může v pravou chvíli udělat hodně, ale láskyplnou esemesku v temné samotě garáže nic nenahradí.

Další odborníci ale varují, že ani opačný extrém by nebyl dobrý - rozhodně bychom při mailové komunikaci se svým vozem neměli upadnout do submisivního postavení. "Automobil musí respektovat vaše právo na vlastní osobnost," vysvětluje docent Křimický, z katedry psychologie FF UK. "Když výsledkem společného plánování volného času je šest návštěv autosalónu týdně, pak jde o zřetelný signál, že ve vztahu člověk - stroj něco skřípe."

A jeho kolega profesor Slizák z katedry sexuologie dodává: "Obecně jsem toho názoru, že normální je všechno, co je přijatelné pro oba partnery. Bohužel se ale stále častěji setkáváme s tím, že ne všechny automobily si dostatečně uvědomují těžko překonatelné anatomické rozdíly mezi člověkem a strojem."

Vědci jsou tedy spíše opatrní, avšak někteří radikálové se na jejich názory nehodlají ohlížet. "Ano, už sbíráme podpisy na petici za přijetí příslušného zákona," potvrzuje Jiří Kolomaz z občanského sdružení Benzin není voda. "Současná situace je naprosto neudržitelná. Můj ford například utrpěl psychické trauma, když se na internetu dočetl, že dřina patří strojům. Dostáváme také stovky srdcervoucích mailů od automobilů, které nesměly své řidiče doprovázet do divadla, na hokejový zápas či do restaurace, ale musely na ně čekat venku na parkovišti. Kde to jsme - v časech apartheidu?"

Na otázku, zda bude sdružen Benzin není voda prosazovat také registrované partnerství, Jiří Kolomaz po krátkém zaváhání tiše odpověděl: "To by zatím bylo předčasné." A zamyšleně si přitom sáhl na tvář, kde měl modřinu, jejíž tvar nápadně připomínal rukojeť řadící páky.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments