Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

SERIÁL: Jak se dělá ze čtenáře blb

3. Pod dohledem

Na internetových diskusích se lze ?asto do?íst, že obsah ?eských médií ve skute?nosti ur?uje a p?ísn? kontroluje ten ?i onen mocný pán - a diskutující p?itom mají zjevn? na mysli n?co jako totalitní cenzuru. To je ovšem pohled dost naivní (i když p?ímo za šéfredaktory mluvit nem?žu...), nicmén? existují i subtiln?jší metody, jak noviná?e držet pod krkem. Dnes si všimneme jedné, kterou bych nejrad?ji nazval "pícha?ky", ale protože lidé mladší generace už tento nástroj dohledu nad pracovní docházkou nepamatují a mohou si pod tím p?edstavovat ledacos, tak rad?j sáhnu po jiném pracovním ozna?ení: "od-do".

 

U novináře se odjakživa tak nějak očekávalo, že jeho pracoviště je v terénu a redakce je spíš jen místem pokud možno nepříliš častých porad a pracovních schůzek. S příchodem internetu svoboda novinářského povolání nabyla ještě vyšší dimenze: redaktor už může články, fotografie i videoklipy posílat odkudkoliv a vlastně ani nemusí nebýt stálý člen redakce, což jemu dá svobodu a nakladateli přinese značné úspory (za prostory, energie, údržbu, zaměstnanecké benefity, administrativu a koneckonců i za mzdy, protože externistům se platí jen za skutečně odevzdanou práci).

Mnoho médií se tímto směrem logicky ubírá - ovšem nikoliv u nás. Zdejší redakce (zejména ty velké a zavedené) kráčejí přesně opačně: zostřuje se dohled nad docházkou redaktorů, omezuje se zadávání práce externistům, přibývá administrativy...

Jeden z hlavních důvodů je ten, že v redakcích se značně přemnožili různí vedoucí, podvedoucí, nadvedoucí, koordinátoři, editoři a jiní dozorci nad správnou podobou výsledného díla. Jejich existence by bez stáda interních redaktorů (a tudíž možnosti dopřávat jim blaho neustálých porad, změn, vymýšlení témat, hodnocení a vracení již hotových článků k přepracování) jaksi postrádala smysl. Motivace vedoucích pracovníků redakcí je tedy jasná – i když tím současně  nechtěně demonstrují, že do své redakce z nepochopitelných důvodů zaměstnali novinářský odpad. Nechápu ale majitele, kteří tohle všechno úplně zbytečně platí ze svého. Nebo snad opravdu jsou jen nastrčené figurky a ve skutečnosti za nimi stojí někdo jiný?

Dobrá, nebuďme paranoidní. Proč si ale tedy místo padesáti dohlížitelů nad padesáti redaktory (zřejmě neschopnými, když vyžadují takový dozor), nepořídí jen deset zkušených šéfů (tedy nikoliv skoro ještě dětí těsně po vysoké škole, jak je dnes zvykem) schopných podle potřeby úkolovat podstatně větší množství neméně schopných a na různé oblasti  specializovaných externistů? A za peníze ušetřené na pronájmu prostor a dalších dnes už překonaných zbytečnostech nezaplatí slušné honoráře kvalitním externistům?. I tak by jim z těchto úspor ještě hodně zbylo – věřím, že třeba i na dovolenou v tropech.

Vychází mi vlastně jen dvě možná vysvětlení. Tím prvním je podnikatelská a manažerská neschopnost, druhým pak jakási potřeba mít práci pěkně pod palcem. A autory v postavení, kdy jsou na svém chlebodárci přímo závislí.

Proč?

Na to už si odpovězte sami.

Jan A. Novák

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack