Novákoviny

Švédská skupina kybernetiků BioNyfiken, která pro komplex Epicenter očipovala zaměstnance podobně jako se čipují psi, vzbudila zájem světových médií - a následně bouři souhlasných i nesouhlasných komentářů. Čipování umožňuje technologie známá jako RFID, o níž platí totéž co o jakémkoliv jiném nástroji: sama o sobě není dobrá ani zlá; záleží kdo a jak s ní naloží. Výhody lze využít a rizikům se vyhnout když víme, v čem technologie spočívá, kde jsou její silné stránky i limity a jaké skrývá potencionální hrozby.

 

Yet Sjoblad, jeden z členů skupiny BioNyfiken o čipování lidí a případu Epicenter řekl: "Tohle je teprve začátek. Stejný účel mají i čárové kódy a různé identifikační karty, které jsou dnes běžné, čip pod kůží je ale pohodlnější. A nejen to, do budoucna umožní také hlídání a udržování hladiny krevního cukru u diabetiků, sledování zdravotního stavu nemocných na dálku a mnoho dalších užitečných věcí. Protesty proti čipování lidí nás neznepokojují a ani nepřekvapují. Proti očkování se také kdysi protestovalo, a nyní je to běžná věc, která zachraňuje milióny životů."

 

Čipovaní VIP

Ve skutečnosti lidé z Epicenter vůbec nejsou první. Už před několika lety mexická společnost Attorney nechala implantovat RFID čipy svým vysoce postaveným zaměstnancům, kterým otevírají přístup k důvěrným datům. Některé luxusní kluby údajně také nabízejí VIP klientům čipy umožňující bezhotovostní placení u baru. Už roku 2006 podepsal guvernér státu Wisconsin zákon umožňující trestat osoby, které si daly čip implantovat.

 

 

obr: Jedna z mnoha podob RFID. Vlastní čip je malý čtvereček uprostřed, spirála kolem je anténa. Celku se říká RFID tag

 

 

Naproti tomu jen o dva roky později se nechal slyšet zástupce britského ministerstva spravedlnosti, že uvažují o čipování vězňů a kriminálních živlů, zejména pedofilů a pachatelů násilných činů. "Zvažujeme všechna pro a proti a jsme si vědomi etických problémů," komentoval to Ken Jones, šéf Asociace policejních důstojníků. "Ale výzvy, které dnes stojí před kriminalistikou, nás nutí se tím vážně zabývat."

V poslední době i u nás zaznívají diskuse o možnosti čipovat děti, především v souvislosti s případy únosů.

V zahraničí v privátní sféře pravděpodobně půjde o mnohem rozšířenější záležitost, než se na první pohled zdá - jen se s tím protagonisté nechlubí tak jako švédští nadšenci z BioNyfiken. Především proto, že odpor části veřejnosti proti čipování je velmi silný. Vznikají četná hnutí bojující proti tomu, čemu říkají čipová totalita. Očipování zaměstnanců Epicenter je podle nich jejím začátkem.

"Největší nebezpečí spočívá v tom, že o RFID čipy jeví zájem vládní agentury s cílem vstupovat do soukromí a porušovat lidská práva," tvrdí aktivistka organizace CASPIAN Consumer Privacy Katherine Albrecht. "Snaží se shromažďovat data z komerčních databází vytvořených na základě údajů z čteček RFID čipů. Chtějí také instalovat vlastní čtečky na určitých místech, aby mohly sledovat pohyb osob."

Zatím ale je čipování lidí spíš okrajová záležitost. V současnosti RFID především čím dál víc nahrazuje čárový kód. Využívá se při identifikaci zboží, při sledování jeho pohybu v distribučním řetězci, při evidenci majetku a podobně.

 

Čárový kód na steroidech

"RFID čipy si můžete představit jako jakýsi výkonnější čárový kód - jako čárový kód na steroidech," vysvětlil v jednom projevu americký senátor za Demokratickou stranu Patrick Leahy. "Jsou tak malé, že je můžete umístit prakticky v čemkoliv - a tak, že nejsou vidět. Dají o sobě vědět jen tam, kde je potřeba: na kontrolním stanovišti, v pokladně, ve vrátnici. Přitom nesou mnohem víc informací než čárový kód. Některé verze lze na dálku přepisovat, takže zachycují celou historii toho, v čem jsou umístěny."

Jak je to možné?

Zkratka RFID znamená Radio Frequency Identification - radiofrekvenční identifikace - a přesně o to jde: je to metoda jak na dálku snímat nejrůznější data ze zboží, zvířat nebo lidí opatřených RFID čipem. Ten funguje v podstatě jako vysílačka, jenže vysílačka tak malá, že ji lze umístit do čehokoliv. Pro označování zboží má nejčastěji podobu samolepky - poznáte ji podle charakteristické spirálovité kresby, což je ve skutečnosti anténa, zatímco vlastní čip je malé zrníčko uprostřed spirály. Může ale být také součástí karty, osobního dokladu, nebo vizitky, stejně dobře může být i v nášivce, klíčence, šperku - ve všem na co si vzpomenete. Záleží jen na účelu, ke němuž bude sloužit.

 

 

obr: RFIF určený pro čipování lidí musí být v odolné a zdravotně nezávadné kapsli

 

 

Ovšem doklady, vizitku i šperk můžete ztratit, nebo vám je seberou zloději. A tady nastupuje kontroverznější podoba RFID: čip se dá snadno implantovat pod kůži. V takovém případě má podobu malé kapsle z odolného a zdravotně nezávadného materiálu. Tyto čipy se už běžně používají u psů a hospodářských zvířat.

RFID čip disponuje vlastní pamětí, takže když se přiblíží ke čtecímu zařízení, může jí předat svá data - například unikátní kód, kterým je vybaven pouze on. Čtečka pak získané informace odešle prostřednictvím počítačové sítě k dalšímu zpracování. Čtečky se umisťují v místech, která jsou z hlediska pohybu objektů opatřených čipy významná, takže počítačový program má dokonalý přehled o jejich okamžité poloze.

Existují dva typy RFID čipů: pasivní a aktivní. U pasivních čipů k aktivaci stačí pouze energie signálu ze čtečky a jejich životnost prakticky nemá omezení. Aktivní mají vlastní zdroj a výkonnější čip, takže umí víc a jejich signál dosáhne dál - uvádí se až 100 metrů. Jsou také odolnější proti rušení a různým metodám nežádoucího vyřazení z provozu. Nevýhodou je vyšší cena a omezená životnost.

Pokročilejší variantou RFID, která v budoucnu nejspíš nahradí aktivní čipy, je technologie NFC (Near Field Communication), kde komunikace mezi čipem a čtečkou už probíhá obousměrně. Přitom je s RFID kompatibilní díky tomu, že pracuje na stejné frekvenci.

Asi mediálně nejpopulárnější aplikací RFID u nás je pražská Opencard - i když spíš z důvodů, které s vlastní technologií nesouvisí. Pro zajímavost: jako maximální vzdálenost čtení pro Opencard uvádí Dopravní podnik 10 centimetrů. Častěji se s technologií RFID setkáváme, aniž o tom víme, jako s náhradou čárových kódů v samoobslužných prodejnách. Jinou aplikací jsou elektronické peněženky umožňující platby nejen bez hotovosti, ale u bez jakékoliv manipulace - stačí, když se platící projde kolem čtečky.

Pasivní čipy také hlídají aby hosté nevynášeli zařízení z hotelů a restaurací, nebo se jimi označuje zboží v půjčovnách, knihovnách a podobných zařízeních. Stejně tak se používají ve výrobních provozech, ve skladovém hospodářství atd., kde slouží pro sledování pohybu materiálu, polotovarů i hotových výrobků. Díky téměř zanedbatelné ceně čipů se RFID šíří jako lavina v nejrůznějších aplikacích.

RFID je také jedním ze základních pilířů myšlenky Internetu věcí (Internet of the Things, IoT). Ta předpokládá že věci budou komunikovat mezi sebou bez účasti člověka. Jedním z příkladů může být lednička opatřená čtečkou, která bude znát svůj obsah díky čipům na zboží. V případě, že některá potravina dochází, sama přes internet objedná nové zboží; nechybí ale ani nápady, že by mohla kontrolovat to, zda se její majitel stravuje dostatečně zdravě. IoT dovedená do důsledků má znamenat, že všechno bude komunikovat se vším, aniž bychom o tom věděli - nejenom dnešní mobily, spotřebiče, oděvy, automobily, elektronická čidla, ale i věci nově vymyšlené právě pro tuhle příležitost.

 

Lidé jako psi?

RFID má zajímavou, ale i trochu znepokojující historii. Za první zařízení, z něhož technologie vychází, se považuje vynález Léona Theremina z roku 1946 pro sovětské tajné služby, který snímal vibrace okenních tabulek a umožňoval tak dálkové odposlouchávání hovorů v místnosti. RFID čipy využívají také postup podobný tomu, který v druhé světové válce umožňoval britským radarovým stanicím odlišit vlastní letouny od nepřátelských. Bezprostředním předchůdcem byl patent Maria Cardulla z roku 1970 na zařízení obsahující paměť a další funkce RFID. První skutečný čip předvedla Los Alamos Scientific Laboratory roku 1973.

 

 

obr: RFID čip implantovaný pod kůži ruky na rentgenovém snímku

 

 

Bojovníky proti čipové totalitě děsí implantáty, ve skutečnosti ale může být každý nevědomky svým způsobem očipovaný už dnes, aniž by mu někdo něco zaváděl pod kůži. Z mnoha druhů zboží nejde čip odstranit a kupující nemá záruku, že byl po zaplacení inaktivován. Kdykoliv se s kabátem (botami, mobilem, klíči...) s tímto čipem přiblíží k nějaké čtečce, sbírá o nem údaje, aniž o tom majitel ví. Pokud při tom ještě platí kartou nebo se jinak identifikuje, lze ho sledovat zcela adresně.

Čtečky také dovolují obchodníkům zjistit, co všechno má zrovna při sobě a ohodnotit tak jeho solventnost či společenské zařazení. Ještě víc tyhle schopnosti samozřejmě zajímají policii, tajné služby, soukromé detektivní kanceláře a jistě i zločince všeho druhu.

Čip pod kůží je tedy možná i méně zákeřný, protože o jeho aplikaci nositel ví (většinou). Po technické stránce žádný problém - je to stejné jako u psů. V nejednodušším případě aplikace funguje tak, že čip po přiblížení čtečky vyšle individuální kód, na základě kterého program přes internet nebo jinou síť vyhledá údaje o nositeli čipu v databázi.

Takový systém najde uplatnění v recepcích podniků, na letištích nebo ve střežených objektech místo propustek. Čip také může identifikovat pacienta u lékaře nebo v případě zásahu záchranné služby. Zastánci čipování věří, že jednou nahradí i klíče k domu nebo k zapalování automobilu - a i to je jen jedna z tisíců dalších možných aplikací.

"Je to mnohem pohodlnější, než nosit po kapsách průkazky, karty a klíče," tvrdí Frank Swain, kybernetický nadšenec, který si RFID čip implantoval sám. "Pod kůží ho určitě neztratíte."

Jedním z dalších argumentů proti strachu z čipové totality je také to, že čip lze poměrně snadno vyřadit z provozu elektromagnetickým impulsem, mikrovlnným zářením nebo odstíněním. Už dnes koluje po internetu mnoho návodů jak na to.

Dá se také předpokládat, že dříve nebo později se čipování lidí stane předmětem legislativy. Při diskusích o její podobě odborníci zdůrazňují zejména zásadu, že by měla znemožňovat, aby lidé u sebe (nebo v sobě) měli čipy, o nichž nevědí všechno. Zatím pořád ale ještě není jisté, jestli se podkožní čipy u lidí opravdu rozšíří, protože podle některých výzkumů na zvířatech se v okolí implantátu častěji vyskytuje zhoubné bujení.

 

Jan A. Novák

Psáno pro Moderní řízení

You have no rights to post comments