Novákoviny

Trvalý dohled nad každým pohybem občana je snem všech diktátorů - ale nejen jich. Nepohrdli by jím ani mnozí politikové, kteří se považují za demokraty, tajné služby všech režimů nebo podnikatelé. Elektronika, internet a bezdrátové komunikace svět neustálého fízování přibližují.

 V Orwellově slavném románu 1984 patří k nejznámějším momentům scéna, kdy hlavní hrdina Winston Smith odbývá povinné cvičení před televizní obrazovkou. "Winstone, nepokrčuj kolena!" upozorní ho náhle přístroj. Hláška "Velký Bratr tě vidí!" se stala okřídlenou - a není vyloučené, že čas, kdy se i tato sci-fi uskuteční, už není daleko. Pokud už v něm nežijeme. 

Začíná to nevinně. To si takhle s někým mailujete - a najednou na displeji vyskočí reklama na něco, co souvisí s obsahem vaší korespondence. Nebo si prohlížíte videa na YouTube a web vám sám nabídne další přesně podle vašeho gusta. Jistě milá pozornost, dokud si neuvědomíte, že je to vlastně přiznané šmírování.

Říká se tomu Internet Based Advertising (IBA) a jde o aplikaci, která analyzuje pohyb uživatele po webových stránkách uskutečněný pomocí vyhledávače a sledování videí na YouTube. Na základě výsledků ho pak zásobuje tématicky zaměřenou reklamou. Ano, jde jen softwarové řešení, takže nikdo konkrétní vás nešpehuje. Ale i tak: když je to možné kvůli nevinné reklamě, jistě to půjde i v případech, při nichž by šlo o mnohem víc. A pak už se to ani nedovíte.

"To, že jste paranoik, ještě neznamená, že po vás nejdou," je jeden z nejpovedenějších výroků Woodyho Allena. Ve věku bezdrátových komunikací, internetu a všudypřítomných objektivů si jej asi budeme mimoděk připomínat stále častěji.

Přízrak jménem Echelon

První zprávy o Echelonu se objevily na přelomu 80. a 90. let minulého století, dodnes ale nikdo nedokáže zcela jednoznačně říci, co to vlastně je - pokud to vůbec existuje. Kolem celé záležitosti existuje tolik protichůdných zpráv, dezinformací, senzačních odhalení i oficiálních dementi, že se případ Echelon postupně ocitl velmi blízko létajícím talířům a lochnesské příšery. Zatímco jedni tvrdí, že jde nanejvýš o decentní dohled nad tím, aby se teroristé po telefonu nevybavovali o bombách, jiní v Echelonu vidí zločinné spiknutí strýčka Sama, který chce jeho prostřednictvím zotročit lidstvo.

Pokud sáhneme po názorech někam do středu mezi tyto dva extrémy, pak se nejspíš dovíme, že jde o síť citlivých antén rozmístěných po celém světě, které pro americkou bezpečnostní službu NSA (National Security Agency) monitoruje veškerý bezdrátový provoz na Zemi - pozemní i kosmický. Pomocí počítačové analýzy jsou při tom vyřazována nepodstatná sdělení, zatímco vybraný zbytek se vyhodnocuje z bezpečnostního hlediska a slouží ke zpravodajským účelům. Echelon se systému říká podle kopce v Anglii, kde má být jedno z vyhodnocovacích středisek.

Kontroverze kolem Echelonu vyvrcholily okolo roku 2000, kdy oficiální místa v USA připustila, že něco na ten způsob opravdu používají. Skutečný rozsah těchto aktivit však nikdy zveřejněn nebyl a po útocích z 11. září se o nich přestalo mluvit téměř úplně. Příznivci nejrůznějších konspiračních teorií proto tvrdí, že se Echelon používá i ke sledování civilních cílů, například firem nebo nekonformních osob, že kromě radiových spojů sleduje i internet, nebo že vláda Spojených států nutí americké výrobce softwaru zabudovávat do jejich produktů bezpečnostní chyby, skrz něž se Echelon dobývá do počítačů.

O tom, co je a co není Echelon, se můžeme dlouho dohadovat - to je ale asi tak všechno co můžeme. Pokud vůbec existuje, pak skoro jistě umí mnohem víc, než se většinou přiznává. Samotná identifikace klíčových slov by totiž byla k ničemu, protože žádný terorista do éteru nepustí větu typu: "Hele Mustafo, zítra v 7 ať jsi s tou bombou v metru!" Ale i kdyby Echelon opravdu dokázal jenom tohle, nemusí Velký bratr zoufat. K dispozici jsou i jiné vymoženosti.

Čipová totalita

Další z možných nástrojů Velkého Bratra se jmenuje RFID - radiofrekvenční identifikace. V podstatě jde o mikročip opatřený vlastní pamětí a schopný vysílat radiové signály, který lze umístit prakticky kamkoliv. Jsou tendence jím nahrazovat čárový kód na zboží, protože je velmi levný, známé je také jeho využití při čipování psů. Není ale třeba se omezovat jen na psy. Identifikační čipy ze zboží nejde fyzicky odstranit, ani je vypnout a přitom umějí i věci, které dělají radost nejrůznějším sběratelům privátních informací. Pokud si například koupíte kabát, který ho má kdesi hluboko pod podšívkou zašitý, zůstává aktivní, i když si ho přinesete domů a chodíte v něm. Kdykoliv se přiblížíte k nějaké čtečce, sbírá o vás údaje, aniž o tom víte.

"Když při tom ještě platíte kartou nebo se jinak identifikujete, získá obchodník údaje o tom, kdo zboží nosí," reagovala na pokusy se zaváděním čipů do výrobků aktivistka Katherine Albrecht, zakladatelka spolku na ochranu soukromí CASPIAN (Consumer Against Supermarket Privacy Invasion and Numbering). Nemusí to ovšem být jen obchodník. Když k tomu ještě připočteme, že nepůjde o jeden kabát, ale prakticky o všechny výrobky na trhu a že čipy lze umisťovat tak, aby na ně zákazník nepřišel...

Pro potenciální praktické využití špehovacího talentu RFID čipů se vžil termín čipová totalita. Úspěšně jej diskredituje Ivo A. Benda a jeho sekta vesmírných lidí, kteří s ním ve svých materiálech často operují.

Přesto to neznamená, že něco takového skutečně nehrozí. Zvlášť když se údaje z čipů v nějakém počítačovém systému propojí s daty z mobilů, bezpečnostních kamer a dalších zařízení, která už prakticky ani nevnímáme a přitom jsou všude. Je úplně lhostejné, jestli by se takový systém jmenoval Echelon, nebo nějak jinak.

 Špeh v mobilu

To, že polohu mobilního telefonu jde identifikovat s velkou přesností, není žádným tajemstvím, v budoucnosti se z něj ale může stát něco ještě mnohem indiskrétnějšího - i bez Echelonu. Výrobci uvažují o tom, že by jej takzvaně personalizovali, což znamená, že do něj vloží množství senzorů doplněných prvky umělé inteligence, které budou majitele pozorovat jak pes svého pána.

"Mobilní zařízení zítřka budou vědět o všem, co uživatele obklopuje," prohlásil před časem v této souvislosti Andrew Chien, ředitel výzkumu společnosti Intel. "Budou sledovat jejich aktivity, nálady, přesnou polohu, majetkovou situaci a další okolnosti, v nichž se nacházejí. Tyto informace dokáží vyhodnotit tak, aby poskytla uživatelům co nejosobnější zážitek."

Skvělé pocity z těchto osobních zážitků je zatím dost těžké si představit - zato je snadné domyslet, jaké výhody to poskytne tomu, kdo bude umět tyto informace z mobilů získávat. Ať už si pod těmito entitami představujeme konkurenční firmu, vyděrače, příliš ambiciózní politiky, tajné služby, nebo centrálu Velkého galaktického impéria.

Čím dál víc mobilů také disponuje satelitní navigací GPS nebo AGPS, což je jistě příjemné. Ale opět nejen pro uživatele - důvody k radosti má opět také Velký bratr. Aplikace, která se jmenuje Google Latitude navíc dokáže vysledovat momentální polohu určité osoby podle jejího mobilního telefonu nebo přenosného počítače i bez GPS, protože lokaci obstará sama mobilní síť GSM. Na některých lokalitách - zejména v městské zástavbě - to dokáže až s přesností na několik málo metrů.

Oficiálně taková služba představuje celou řadu výhod: umožní hledat přátele, dovolí rodičům, aby měli přehled o pohybech svých dětí, teenagerům ukáže, kde jsou kámoši. Google tvrdí, že je to naprosto bezpečné a nejspíš má pravdu. V Latitude jste například vidět jen tehdy, pokud k tomu dáte souhlas. Jenže na tomto světě není jen Google. Jeho produkt jen názorně ukazuje, co všechno mobilní sítě dokáží - a je otázkou, kdo všechno tuto možnost doopravdy využívá.

Budoucnost bez soukromí

Už jsme tu zmínili datum 11. září 2001, které je přelomové i z hlediska ochrany soukromí. Tváří v tvář řítícím se věžím WTC mnoho lidí připustilo, že žijeme v nebezpečném světě a že nějaká forma dohledu je nutná. Jistě je lepší, když tento dohled provozuje západní mocnost disponující kontrolními mechanismy parlamentní demokracie, než kdyby se toho (jistě rád) chopil nějaký diktátor.

V podstatě jde o stejné dilema, jaké svět již řešil v souvislosti s jadernými zbraněmi. A to, že k třetí světové válce nedošlo, dokazuje, že problém je řešitelný. Není ostatně bez zajímavosti, že podobným způsobem se k němu postavili i nepřátelé demokracie: zatímco dříve se snažili jednostranně odzbrojit Západ pomocí tzv. mírového hnutí, dnes na to jdou s fámou o útoku na WTC zinscenovaném samotnými Američany.

Skutečné riziko je někde jinde. Zatímco systém o rozsahu Echelonu těžko padne do rukou jednotlivci, firmě nebo skupině zločinců, u skromnějších technických prostředků to vyloučit nejde - ať to zákony zakazují jak chtějí. A s technickým pokrokem budou i dostupnější systémy nebezpečně výkonné.

Otázka je, jestli se proti elektronické invazi do soukromí vůbec dá něco dělat. Lecos nasvědčuje tomu, že ne - ale nejen to: vyrůstá celá nová generace, která na Facebooku a dalších sociálních sítích názorně dokazuje, že jí je ochrana soukromí lhostejná. Třeba této generací (nebo jejím potomkům) nebude vadit ani Velký Bratr. Možná stojíme na prahu společnosti, o níž se Orwellovi ani nesnilo.

A nebo je to právě naopak: tam, kde se nic neskrývá, není ani důvod špehovat. Nelze vyloučit, že Velký Bratr nakonec zemře na nedostatek studu svých obětí.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny / Víkend - kde ovšem článek vyšel upravený, zkrácený a bez poslední kapitoly

You have no rights to post comments