Novákoviny

AdSense je celkem zajímavý nástroj, který umožňuje provozovatelům webů umisťovat na nich reklamu Google a mít z ní jakýsi profit. Nijak závratný, ale lepší než drátem do oka, jak říkávají citlivější povahy, ostatně, proč to nezkusit, když to nic nestojí. Může se ale stát, že vám přijde zamítavá odpověď se zdůvodněním, které asi leckoho přinejmenším překvapí:

"Přihlášku jsme neschválili z níže uvedených důvodů. Problémy: drogy, nástroje k užívání drog, alkohol, pivo a tabák. Další podrobnosti: Společnost Google pevně věří ve svobodu slova a nabízí široký přístup k obsahu webu bez cenzury... Společnost Google však nepovoluje umisťování reklam Google na weby propagující nepovolené drogy, léky na předpis, nástroje k užívání drog, prodej tvrdého alkoholu, tabáku a tabákových výrobků. Zjistili jsme, že se na vašem webu nachází obsah tohoto typu. Projděte si, prosím, naše zásady... Odstraňte z webu veškerý obsah související s drogami a odešlete přihlášku podle níže uvedených pokynů."

Což by nepřekvapilo, kdyby se opravdu jednalo o nějaký narkomanský nebo kořalečnický web - i když Limonádový Joe tvrdíval, že alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství, a přesto dokonce ani bolševik kvůli tomu film nezakázal. Jenže mravokárné oko a trestající ruka Google v tomto případě dopadly na web snažící se popularizovat vědu. Jeho provozovatelům to nedalo a obsah prověřili tak, že by se nestyděl ani náboženský reformátor Jan Kalvín, který - jak známo - pronásledoval za tanec a požívání marmelády a přičinil se i o několik ohníčků na čarodějnice.

Provozovatelé webu ke svému údivu nakonec opravdu zjistili, že jsou osoby zvrhlé, protože nemravnost propagují. A to dokonce hned ve dvou článcích. Jeden se týkal sloučeniny zvané resveratrol, která se vyskytuje v červeném víně a prospívá zdraví. Druhý byl o psychologovi českého původu Stanislavu Grofovi a obsahoval stručnou zmínku, že tento neortodoxní badatel jeden čas při terapii experimentoval s LSD.

Mohlo by se zdát, že Google tak trumfnul i bolševické cenzory, kterým se nelíbil název hudební skupiny Tomahawk, protože tak se přece jmenují americké řízené střely namířené na tábor míru a socialismu. Jenže to bychom společnosti křivdili. Není žádným tajemstvím, že ona žádné cenzory nezaměstnává, protože by jich muselo být asi tolik, co má armáda Čínské lidové republiky řadových vojínů. Takže tohle dělají softwaroví roboti. V poště Google prohledávají obsah (případně sledují uživatelem navštívené weby) a přiřazují k ní reklamu už dávno. Stejně se chovají i reklamy na některých zpravodajských webech, což občas bývá zdrojem humorných situací. Zaujal vás článek o požáru diskotéky s desítkami mrtvých? Pak se vám jistě bude hodit i informace, kde prodávají zahradní grily...

Na první pohled v tom není žádná špatnost. Robot nemyslí, nebere to osobně, je (snad) diskrétní - lepší než kdyby to dělal člověk, ne? Budiž, ale v případě AdSense Google udělal další krok: svěřil robotovi i jakousi výkonnou moc. Zatím jen nepatrnou, na přidělování reklamy, ale žádné semeno nevypovídá o velikosti stromu, který z něj vyroste. Výkonnost softwarových robotů prohledávajících obsah se může hodit všude, kde se pracuje s velkými soubory dat. Třeba na úřadech. V nemocnicích. U policie... A to už tak nevinné být nemusí. A ne vždycky je to taková legrace, jako když vám úřad díky programové chybě oznámí, že už máte být nějaký čas mrtvý...

Americký spisovatel sci-fi Isaac Asimov už roku 1950 vydal soubor povídek Já, robot, která se celá točí okolo vztahu lidí a elektronických bytostí. Obsahuje mimo jiné také slavné Tři zákony robotiky (v podstatě tvrdící, že robot nesmí za žádných okolností ublížit člověku), které jsou hojně citovány, aniž by se kdo snažil je uvést do praxe. Poněkud stranou pozornosti ale zůstala jiná Asimovovy myšlenka z této knihy: lidé předali rozhodovací moc nad svou společností počítačům, protože jsou nestranné, nepodplatitelné, schopné analyzovat obrovské soubory dat... atakdále. A tím začal zlatý věk lidstva.

Při pohledu na pokroky kybernetiky a výkony lidských vlád by leckoho mohlo napadnout tuhle myšlenku oprášit; různé úřední registry k tomu v podstatě směřují. Nechť je tedy robotický censor v AdSense varováním: program nemyslí jako člověk a nikdy tam myslet nebude. V okamžiku, kdy lidé předají rozhodování o lidských záležitostech něčemu ne-lidskému, ztratí lidskou důstojnost. Jinak řečeno: přestanou být lidmi.

Jan A. Novák

Psáno pro Ekonom

You have no rights to post comments