Novákoviny

Nedávno vypuštěnou čínskou kosmickou stanici Tiangong 2 během října obsadí dvoučlenná posádka lodi Shenzhou-11 a svět opět upře pozornost na čínský kosmický program. Není to totiž jediný vesmírný triumf Říše středu v poslední době.

 

Čína také dokončuje svou nejsilnější raketu Dlouhý pochod 5, roku 2020 chce postavit stálou orbitální stanici a ve stejné době má přistát na Marsu její rover. Zájem čínského kosmického programu se ale - kromě všestranného využití oběžné dráhy Země - upírá především k Měsíci, kde její satelity zkoumají geologické složení (a tedy i potenciální nerostné bohatství). Už tam umí posílat rovery, které budou čínští kosmonauté následovat někdy po roce 2025.

Země tak zjevně právě střídá Rusko na pozici druhé kosmické supervelmoci. Časem se nemusí spokojit jen s tím - přinejmenším proto, že má program, zatímco americká astronautika se poněkud bezcílně potácí od prezidenta k prezidentovi, od jednoho schvalování rozpočtku k druhému.

Znepokojení některých komentátorů vzbuzuje skutečnost, že se Čína nemíní zapojovat do velkých mezinárodních projektů typu Mezinárodní kosmické stanice. Poradce NASA John Longsdon konstatoval, že čínská stanice obíhající kolem celého světa je v první řadě nepřehlédnutelný politický symbol.

 

Starý a nový Nebeský palác

Možná právě toto znepokojení stojí za tím, že zprávy o vypuštění stanice Tiangong (Nebeský palác) 2 v západních médiích téměř přehlušily informace o předpokládaném zániku jejího předchůdce Tiangong-1. První Nebeský palác byl vypuštěn v září 2011 a postupně jej navštívily dvě posádky.

Ve srovnání se čtyřsettunovou Mezinárodní kosmickou stanicí (ISS) jde o trpaslíka s hmotností necelých 10 tun. Měl také jiné poslání: jeho úkolem bylo poskytnout zkušenosti pro pozdější stavbu stálé stanice.

 

 

obr: Tiangong 1

 

 

Nyní - prakticky současně se zprávami o vypuštění Tiandong-2 - média informovala, že čínské řídící středisko letos zřejmě ztratilo spojení s jeho předchůdcem, který se proto roku 2017 nekontrolovaně zřítí k zemi.

Někteří komentátoři dodali, že neúspěch by měl ambiciózní ale nezkušenou kosmickou mocnost přimět k přehodnocení záměru jít do vesmíru vlastní cestou. Čína ale kontrovala tvrzením, že první modul už dávno překročil plánovanou životnost a jeho pád nezpůsobí škody.

O pravdomluvnosti tiskových mluvčích komunistické velmoci sice můžeme oprávněně pochybovat, v tomto případě ale patrně mluví pravdu. Už v době vypuštění Tiangong-1 Číňané oznámili, že roku 2013 jej nahradí Tiangong-2 a roku 2015 Tiangong-3. První Nebeský palác tedy zjevně přesluhuje.

Za zpožděním programu sice mohou být i finanční nebo politické vlivy, stejně tak to ale může znamenat, že Tiangong-1 opravdu byl úspěšnější, než se očekávalo. Ostatně ani první sovětské stanice nebyly ve vesmíru déle: většinou klesly zpět do atmosféry už po několika měsících.

Ani Tiangong-2 vypuštěný 15. září není žádný obr. Je dlouhý 10, 4 metry a má přibližně stejnou hmotnost jako jeho předchůdce. Podle čínských pramenů vylepšení oproti Tiangong-1 spočívají především ve zlepšení životních podmínek pro posádky a zdokonalení systémů pro podporu života kosmonautů, aby se prodloužily doby pobytu. Obíhá Zemi ve výšce 393 kilometrů.

Dvoučlenná posádka, jejíž složení zatím nebylo zveřejněno, k němu přiletěla koncem října v lodi Shenzhou-11 (nápadně podobné sovětským Sojuzům) a stráví na jeho palubě 30 dní.

 

První čínská zásobovací loď

Novou kvalitu dostane snaha o stálou přítomnost čínských kosmonautů ve vesmíru v dubnu příštího roku, kdy ke stanici vzlétne první čínská automatická zásobovací loď Tianzhou-1. Po spojení s Nebeským palácem jej zásobí palivem, vodou a dalšími pracovními látkami, takže laboratoř bude připravená na přijímání dalších posádek.

 

 

obr: Tak nějak by měla vypadat trvalá čínská stanice na oběžné dráze

 

 

"Vypuštění modulu Tiangong-2 poskytne pevný základ pro vybudování a provozování stálé kosmické stanice," uvedl šéf čínského pilotovaného programu Wu Ping. Ta má zaujmout své místo na oběžné dráze roku 2022 nebo krátce poté. V tom okamžiku Čína dosáhne prakticky všeho, co dokázala sovětská a ruská kosmonautika na oběžné dráze Země - a pokud se do té doby ruský program nevzpamatuje (což zatím nevypadá příliš pravděpodobně), tak Číňané ve vesmíru zaujmou druhou pozici.

Podle dosud zveřejněných informací bude mít stálá stanice po dokončení hmotnost 60 tun (ruský Mir měl v plné sestavě téměř 130 tun). Bude se skládat ze tří modulů. Základní modul o hmotnosti okolo 20 tun má být dlouhý přes 18 metrů a bude obsahovat vše nezbytné pro provoz stanice. Na jednom jeho konci jsou tři stykovací zařízení - dvě po stranách a jedno v ose stanice.

Na postranní uzly se připojí dva laboratorní moduly pro provádění experimentů, každý o délce 14,4 metru a hmotnosti přibližně 20 tun. K třetímu stykovacímu uzlu budou přistávat lodě s posádkami a zásobovací moduly. Stejně jako v případě lodí Shenzhou se celek nápadně podobá ruskému Miru v základní sestavě.

Ve srovnání s ISS i se zaniklým ruským Mirem představuje stálá čínská stanice poměrně skromý projekt. Jenže Mir už neexistuje a budoucnost Mezinárodní kosmické stanice je jasná jen do roku 2024. Co bude dál, si nikdo neodváži odhadnout: Rusové několikrát vyjádřili odhodlání stavět stanici vlastní, zatímco mnozí západní odborníci by místo nové ISS dali přednost stálé mezinárodní základně na Měsíci - a nejde vyloučit, že se nenajdou peníze na žádný z těchto záměrů.

Je proto možné, že Čína se stane jedinou mocností provozující stálou orbitální stanici.

 

Dlouhý pochod do neznáma

Zatímco čínské orbitální stanici věnují světová média poměrně velkou pozornost, ještě důležitější události letošního roku se odehrály stranou zájmu: Čína má nový kosmodrom (už čtvrtý) a nové raketové nosiče. Koncem června poprvé odstartovala raketa Chang Zhen (Dlouhý pochod) 7.

Dvoustupňový nosič vysoký 57 metrů dokáže dopravit na nízkou oběžnou dráhu 13,5 tun nákladu a komentátoři v něm vidí tažného koně čínského kosmického programu v nejbližší budoucnosti; předpokládá se, že obstará tři čtvrtiny startů. Bude vynášet mimo jiné také pilotované a nákladní lodě. Na jeho bedrech tak spočine zajišťování provozu stálé orbitální stanice.

 

 

obr: Nejsilnější čínský nosič Dlouhý pochod 7

 

 

Bez zajímavosti není ani lokalita, kde se uskutečnil její premiérový start. Nový kosmodrom na ostrově Chaj-nan v Jihočínském moři je nejjižnější ze čtveřice čínských kosmických přístavů, což mu propůjčuje mimořádný význam. Čím blíže je místo startu rovníku, tím víc nákladu stejná raketa dopraví do vesmíru, protože její let podporuje odstředivá síla zemské rotace.

To je také jeden z důvodů, proč Čína zvyšuje svou vojenskou přítomnost v konfliktní oblasti Jihočínského moře, kde se snaží uplatňovat své nároky i další země.

To nejdůležitější na čínské cestě k pozici kosmické supervelmoci pravděpodobně letos teprve přijde: očekává se premiéra nosiče ještě výkonnějšího - opět z kosmodromu Chaj-nan. Půjde o raketu nové generace Chang Zhen 5, jejíž výkony jsou srovnatelné s americkou těžku raketou Delta IV Heavy, evropskou Ariane 5 nebo ruskou Proton M.

Trojstupňový stroj je vysoký 62 metrů, na nízkou oběžnou dráhu dopraví 25 tun nákladu, na geostacionární 14 tun. Kromě komerčního provozu vynese také díly stálé kosmické stanice a jeho kapacita stačí i na meziplanetární mise automatů. S raketou Chang Zhen je Čína schopná zvládnout totéž, co kterákoliv jiná kosmická mocnost v současné době.

Co je skutečným motivem těchto snah, o tom se komentátoři zatím teprve dohadují. Podle jedněch jde pouze o záležitost národní hrdosti, propagandy a mezinárodní prestiže, jiní však věří, že Čína pomalu ale jistě směřuje k budoucí nadvládě ve vesmíru.

Nápadný je především její zájem o Měsíc, jehož využitelnost sice leží ve vzdálené budoucnosti, kde však jsou nedotčené zásoby surovin i neomezené zdroje energie a který představuje klíč k vzdálenějším planetám.

 

Jan A. Novák

 

You have no rights to post comments