Novákoviny

Jeskyně Býčí skála v Moravském krasu se proslavila unikátním nálezem pravěkého pohřbu, hromadné oběti, či vraždy, jehož podivné nálezové okolnosti stále dávají vznik řade fantastických hypotéz. Méně se ale ví, že tu můžeme najít i indicie vztahující se k bájné Atlantidě.

Slavný pohřeb (pokud to byl pohřeb) nalezený Jindřichem Wankelem pocházel z 5. nebo 6. století před počátkem letopočtu. V Býčí skále (stejně jako v mnoha dalších jeskyních) se ale nacházely památky ještě mnohem starší. Kosterní pozůstatky a hrubě opracované nástroje z kamenů a kostí byly svědectvím o starší době kamenné (paleolitu), kdy se lidé živili výhradně lovem a sběrem.

Jejich pozůstatky tu Wankel vykopal ještě před svým životním objevem halštatského "pohřbu". Když roku 1867 z Předsíně Býčí skály vyzvedl lidské kosti společně s pozůstatky vyhynulých zvířat, byl to cenný příspěvek k tehdejšímu sporu, zda mohl být člověk součastníkem jeskyních medvědů a dalších tvorů patřících nenávratné minulosti. Později svůj výzkum rozšířil, a tak obohatil tehdejší archeologii o celou řadu kosterních pozůstatků a nástrojů člověka starší doby kamenné.

Záhadný předěl

Před Wankelovými zraky se postupně objevoval dávno zaniklý svět lidí bojující těmi nejjednoduššími prostředky proti nepřátelské přírodě. Jednalo se o první rozpoznané a vědecky zpracované nálezy tohoto druhu na území Rakouska-Uherska a pro do té doby neznámého amatéra se staly vstupenkou do světa rakouské vědy. Objevy z paleolitické doby by mu samy o sobě stačily zajistit významné místo v archeologii Střední Evropy.

obr: Vstup do jeskyně Býčí skála

Foto: Jan A. Novák

Už Wankel a po něm i Absolon si všimli, že v jeskyních Moravského krasu vrstvy s těmito nálezy náhle končí a nad nimi je jen mocný nános usazenin zpevněný sintrem, který je zcela sterilní bez jakýchkoliv stop po životě.

V Býčí skále byl tento předěl obzvlášť výrazný, což Karla Absolona přimělo k položení otázky: "Co se asi stalo, že najednou jakoby uťal, celá tato tak slibně se vyvíjející diluviální kultura bere za své a spolu s ní mizí nenávratně i celá zvířena tohoto období? Musela nastat katastrofální perioda, příroda sama zdecimovala jakýmisi elementárními silami celý pravěký život 15 tisíc let před naším letopočtem..."

Absolonovo datování můžeme brát s rezervou, protože v jeho časech ještě neexistovaly přesné metody využívající rozpadu radioaktivních izotopů; badatelé stáří jen dedukovali podle toho, co ve vrstvách našli a srovnáním s jinými lokalitami.

Důležité je ale něco jiného: podivné rozhraní nasvědčuje tomu, že na sklonku paleolitu podle všeho opravdu došlo k nějaké globální katastrofě. Končila poslední době ledová, ledovce tály a mořská hladina stoupala, jenže právě tehdy došlo k náhlému zvratu: klima se naráz ochladilo, hladina oceánu poklesla, na mnoha místech planety se probudily sopky.

Začátek holocénu, tedy současného klimatického období, současná věda klade do doby okolo roku 9500 let př. n. l. Což by mohl být jen jeden z nudných letopočtů z učebnic, který většině studentů vzápětí vypadne z hlavy, tenhle ale stojí za zapamatování.

Nejen proto, že právě tehdy se lidé se naučili obdělávat půdu, ale i pro jednu velkou záhadu. Právě do tohoto období klade antický učenec Platon zánik bájné civilizace Atlantidy - přestože o existenci ledových dob, paleolitu a radioizotopového datování nemohl mít ani ponětí.

Renesance doby kamenné

Platon je v tomto ohledu překvapivě přesný, přestože to v jeho době nebylo zvykem: zánik Atlantidy klade do doby 9,5 tisíc let před počátkem našeho letopočtu. Číselná shoda mezi antickým filosofem a moderní vědou se všemi jejími přesnými přístroji sotva může být náhodná.

obr: V 10. tisíciletí před naším letopočtem došlo k obrovským změnám: změnilo se klima i lidská společnost. Zvláštní shodou okolností do stejné doby Platon klade zánik Atlantidy

Foto: Jan A. Novák

Co se tehdy stalo?

Ať už to bylo cokoliv, jeskynní hlíny v Býčí skále by o tom možná mohly promluvit, kdyby nepadly za oběť těžbě a nakonec stavbě nacistické podzemní továrny. Něco však přece jen ničení přečkalo. Při pozdějším podrobném výzkumu zbytků jeskynních usazenin tu byly nalezeny úlomky břidlic s rytinami pocházející z období zvaného magdalenien. Je to stejná epocha paleolitu před záhadnou katastrofou, o níž Absolon ve zmiňovaném citátu mluví jako o "slibně se vyvíjející diluviální kultuře".

Podle dnešního datování magdalenien spadá do období mezi 15. a 9. tisíciletím před naším letopočtem. Opět překvapivá shoda s Platonem. Je o to podivnější, že magdalenien představoval jeden z civilizačních vrcholů a tehdejší skalní kresby a plastiky snesou i nejpřísnější měřítka současného umění - jejich jemné kráse se vyrovná máloco. S nepříliš velkou nadsázkou můžeme tuto epochu označit za renesanci doby kamenné; souvislost s mýtem o zaniklé vyspělé civilizaci se nabízí skoro sama...

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je ukázkou z knihy Tajemné podzemí na našem území, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

Rytiny nalezené v Býčí skále takovým uměním nejsou a popravdě řečeno, vlastně ani není poznat, co měly znázorňovat. Jde jen o různá uskupení čar a jejich autor nebo autoři podle všeho žádné umělecké ambice neměli. Stále více se prosazuje názor, že šlo o jakýsi druh záznamu informací, tedy něco na způsob předchůdce písma. Nebo to bylo skutečné písmo?

Někteří badatelé si všimli, že některé abstraktní symboly magdalenienských "graffiti" se opakují na mnoha navzájem vzdálených lokalitách Evropy, což by tuto odvážnou hypotézu potvrzovalo - přestože většina vědců klade vznik skutečného písma do doby o mnoho tisíciletí mladší.

Pořád ještě nevěříte na Atlantidu?

Jan A. Novák

obr: Fotografování v předsíni Býčí skály. Foto: Jan A. Novák

You have no rights to post comments