Novákoviny

Šance na objevení kosmického života zase vzrostly. Prohlášení Johna Rotzingera, že rover Curiosity na Marsu narazil na něco převratného, sice jeho kolegové z NASA mírní, mezitím ale přišlo překvapení z Merkuru. Sonda Messenger tam potvrdila přítomnost vodního ledu, hlavně ale zjistila, že je pokrytý tenkou vrstvou temného organického materiálu. Stojíme před přelomovým objevem?

"Objev života ve vesmíru je potenciálně nejvýznamnější vědecký objev tohoto století, který bude mít mimořádný filosofický dopad," říká prohlášení americké Národní vědecké rady (NSC).. Zdaleka by se  ale netýkalo jen filosofů. Položil by také na lopatky nejedno velké náboženství, otřásl by představami o postavení člověka ve světě víc než to dokázala Darwinova evoluční teorie.

Zatím s jistotou víme jen to, že život vznikl jednou a výsledkem jsme my. Ať už to byla náhoda nebo Boží záměr, pořád ještě si můžeme myslet, že jsme unikát, vrchol, střed a měřítko všeho. Pokud se ale ukáže, že vznikl dvakrát, automaticky to znamená, že v prakticky nekonečném vesmíru mohl vzniknout milionkrát nebo miliardkrát.

Pak nejsme vůbec nic.

Těžko se divit, že NASA je s vyhlašováním všeho, co souvisí s mimozemským životem, mimořádně opatrná. A že v USA existují vlivné skupiny náboženských fundamentalistů, které tomuto hledání vůbec nepřejí.

 

Teorie plesnivé ledničky

"Pokud naleznete jakékoliv stopy života na Marsu, kontaktujte okamžitě přímo mě," přikázal v srpnu prezident Obama vědeckému týmu mise roveru Curiosity. "I když budu mít spoustu jiné práce, tohle se okamžitě stane záležitostí číslo jedna mého programu."

 

obr: Rover Curiosity může na Marsu rozpoznat organické sloučeniny, ale nikoliv život současný ani minulý

Kresba: NASA

 

 

Ve skutečnosti ovšem Curiosity není na hledání života vybaven - může najít jen organické sloučeniny, což vůbec není totéž. Tím víc překvapilo listopadové prohlášení vědeckého šéfa mise Johna Rotzingera o tom, že došlo k objevům, které zatřesou zeměkoulí. Nadšení pak ochladilo tvrzeními jeho kolegů, že Rotzinger prostě jen občas neví, co mluví.

Ani zprávy z Merkuru zatím nejsou oním „objevem, který přepíše učebnice“ – Messenger jen potvrdil co se čekalo. Voda se na Merkur dostává z komet a asteroidů. Na většině jeho žhavého povrchu rychle sublimuje, ve stínu hlubokých kráterů v polárních oblastech ale led mohl přetrvat. Komety a některé typy asteroidů obsahují i velké množství organických látek, které se tam tedy zřejmě usadily společně s ledem.

 

- - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Víc o hledání mimozemských organismů najdete v knize Život ve vesmíru. Pokud ji nedostanete u Vašeho knihkupce, můžete si ji objednat zde.

- - - - - - - - - - - - - -

 

„Největším překvapením byla temná barva materiálu pokrývajícího led,“ uvedl Sean Salomon, šéf vědeckého programu mise Messenger. „Přímé důkazy, že jde o organické látky, zatím nemáme, všechno tomu ale nasvědčuje.“

Nezávisle na tom ale mnozí vědci soudí, že doba k objevu života ve vesmíru dozrála. "Stane se to během příštích 40 let, " prohlásil v září britský astronom lord Martin Rees.

 

obr: Vesmír je plný vody a organických látek. Život možná vyklíčí všude, kde se objeví jen trochu přijatelné podmínky - a možná i v podmínkách, které omylem považujeme za nepřijatelné...

Foto: NASA

 

Na možnost vzniku života mimo naši Zemi existují dva protichůdné názory.

"Když máte obyvatelný svět, pěkně usazený čtyři, pět nebo deset miliard let u jeho hvězdy, jak byste chtěli zabránit životu, aby se objevil?" říká astrofyzik Alan Boss z Carnegie Instituion of Science, který spolupracuje s kosmickou agenturou NASA při hledání planet u jiných hvězd. "Je to jako s ledničkou, když jí odpojíte a odjedete pryč. Až se po pár měsících vrátíte, budete překvapení, co všechno tam poroste."

Jenže známý český astronom Jiří Grygar to v knize Věda a víra vidí přesně obráceně: "Když si doma postavíte kolébku, místnost vyhřejete a do rohu vložíte láhev s mlékem, také v ní druhý den ráno nenajdete nemluvně."

Takže lednička nebo kolébka?

Na první pohled to vypadá, že Bossův názor obsahuje logickou chybu: aby se jídlo ve vypnuté ledničce proměnilo v onu známou páchnoucí hmotu, musely sem zárodky plísní přijít už hotové odjinud. Jenže právě o to jde. Existují poměrně silné argumenty pro tvrzení, že život nevznikl na Zemi, ale někde tam venku. A že se velmi rychle usadí všude, kde se objeví alespoň ty nejzákladnější podmínky.

Těch argumentů je opravdu hodně. Složité organické molekuly spektroskopy objevily i v chladných mračnech mezihvězdné hmoty. Komety a měsíce velkých planet jsou organickými molekulami doslova napěchované. Nejstarší typy meteoritů obsahují dokonce stavební kameny DNA. Život se na Zemi objevil skoro hned potom co povrch vychladl. A tak dále...

 

Všude, kde nesmírná hmota nalezne prostor...

Teorii o příchodu života z vesmíru se říká panspermie a je stará jako věda sama. Jejím prvním známým zastáncem byl starořecký učenec Anaxagorás z Klazomen, který žil před 2500 lety. Římský filosof Lukrecius (99-55 př. n. l.) ji dokonce vyjádřil ve verších: "Všude, kde nesmírná hmota nalezne prostor, který by ji pojal a nenajde překážky pro svůj let, tam dá vzklíčiti životu nejrozmanitějšími tvary..."

 

obr: Podle teorie panspermie vznikly zárodky života už ve vesmíru a jsou všude

Kresba: NASA

 

 

Teorie panspermie začala skomírat koncem 19. století, kdy astronomie začala zjišťovat, že vesmír je ve skutečnosti dost nevlídné místo. Švédský nositel Nobelovy ceny za chemii Svante Arrhenius (1859-1927), který bývá označován za jejího autora, byl ve skutečnosti jedním z jejích posledních zastánců. A užil si za to dost posměchu.

Ten ustal teprve dlouho po jeho smrti, když se definitivně prokázalo, že složité organické molekuly nalezené v některých meteoritech opravdu nejsou pozemská kontaminace. Panspermie se vrátila z undergroundu do mainstreamové vědy - zatím v podobě kompromisu: na Zemi mohly z vesmíru přijít základní stavební kameny, celek se složil až tady.

Ale i způsob, jakým se zřejmě složil, naznačuje, že případný objev života ve vesmíru by nás neměl překvapit. Biologové totiž na přelomu 20. a 21. století úplně obrátili naruby představy o nejjednodušších formách života.

Podle starších představ měl prvotní život přibližně stejné požadavky jako průměrný turista o letní dovolené: mělké teplé moře, příjemné klima, sluníčko, svěží vzduch. Vesmír proto logicky musel být mrtvý. Jenže pak byly objeveny mikroorganismy ještě primitivnější a starší než běžné bakterie. Dostaly jméno Archea. Vědci s úžasem zjistili, že jejich představa o ideálním prostředí je dost podivínská: extrémně nízké nebo extrémně vysoké teploty, vysoké koncentrace jedů, radioaktivita, vysoké tlaky...

V takovém nějakém prostředí život nejspíš i vznikl. Nedá se proto vyloučit, že život na úrovni Archea může být ve vesmíru poměrně běžný. Vzácné budou až nějaké vyšší formy - ale kde je ta hranice?

 

Začarovaný Mars

Jedinou nezbytnou podmínkou pro vznik života je podle dnešních představ přítomnost tekuté vody (i když nechybí ani názory, že led by mohl taky stačit), což je nejrozšířenější sloučenina ve vesmíru, . Existují hypotézy očekávající život na měsících velkých planet, nebo v atmosféře Venuše, Mars je ale pořád na prvním místě. Přitom je možné, že vědci se s obyvateli Rudé planety už nejméně jednou setkali - ale odmítli je za právoplatné Marťany uznat.

 

obr: Sonda Viking odebírá vzorky pro biologické experimenty. Vědci se dodnes neshodli na tom, jestli při nich život objeven byl nebo nebyl

 

 

V 70. letech přistály na povrchu Marsu dvě sondy Viking vybavené automatickými laboratořemi pro hledání života. Výsledky některých experimentů vědcům vyrazily dech: v  půdě planety bylo něco, co se navenek  projevovalo jako život. Jenže když pak laboratoř vzorek sterilizovala, záhadný proces dál pokračoval. Vědecká komunita se nakonec usnesla, že to život nebyl.

Ne všichni vědci s takto "odhlasovaným" výsledkem mise souhlasí. Roku 2000 Gilbert Levin, jeden z vědců připravující misi Vikingů, otevřeně přiznal, že laboratoře by extremofilní organismy nerozpoznaly. V časech přípravy experimentů je totiž vědě ještě neznala. Levin pak šel ještě dál: "Experimenty sond Viking našly v půdě Marsu život," prohlásil na stránkách webu Space.com

Nápadně podobně dopadl výzkum meteoritů pocházejících z Marsu. Podle většinového názoru podivné struktury v nich, nejsou fosilní mikroorganismy, i když tak vypadají - ale ne všichni vědci se s tím ztotožnili. Mezitím kosmické sondy přinášejí z Marsu jednu podivnou zprávu za druhou: voda tam netekla jen v dávné minulosti, ale občas z hlubin vytryskne i dnes, v atmosféře se nachází metan, který by mohl být biologického původu, v polárních oblastech se objevují záhadné skvrny měnící se s roční dobou...

Nelze se proto fivit názorům, podle kterých je i náhlé nadšení Johna Rotzingera a jeho následné umlčení trochu divné - NASA si v tomto případě o konspirační teorie přímo říká. Každopádně úsloví "Očekávejte neočekávané" platí pro Mars víc než pro cokoliv jiného. I když se třeba nenaplní třeba hned teď v prosinci - protože NASA bude z pochopitelných důvodů ve svých zprávách velmi opatrná.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend, původní text před krácením

 

 

You have no rights to post comments