Novákoviny

Třeba to je největší vědecký objev všech dob: astrobiolog Richard Howard pracující pro NASA začátkem března oznámil, že v meteoritu známém pod jménem Orgueil našel zkamenělou bakterii. Jestli se objev potvrdí, znamenalo by to, že život přišel na naši planetu už "hotový" z vesmíru. Šlo by o důkaz pravdivosti staré teorie známé pod označením panspermie – a vyplývalo by z toho, že vesmír je plný života.

  

 

"V meteoritu patřícího do skupiny uhlíkatých chondritů CI1 jsme našli komplexy vláknitých struktur představující původní mikrofosilie cyanobakterií a dalších prokaryotických mikroorganismů podobných známým pozemským druhům," píše Richard Howard v článku, který vyšel v březnovém vydání Journal of Cosmology.

"Kdybychom takové struktury našli v usazeninách nějakého jezera, nikdo by nepochyboval, že jde o mikroorganismy," říká Howardův kolega Chris McKay. "Jejich objev v meteoritu ale vzbuzuje bouři emocí."

A to opravdu vzbuzuje.

obr: Mikroskopické struktury z meteoritu Orgueil. Foto: Journal of Cosmology

 

"Jako mikrobiolog, který ve svém mikroskopu viděl defilovat obrovské množství mikroorganismů, tvrdím, že mezi nimi a tím, co ukazuje Howard, neexistuje žádná souvislost," komentoval zprávu Rocco Mancinneli, astrobiolog z organizace SETI (Searching for Extraterrestrial Intelligence).

"Stojíme-li tváří v tvář něčemu, co by mohlo být důkazem existence mimozemského života, cosi nás nutí to odmítnout a vyvrátit," reaguje na tyto hlasy Michael Engel z University of Oklahoma. "Možná to má něco společného se strachem z neznáma. Doporučoval bych při hodnocení Howardovy práce si udržet otevřenou mysl."

David Morrison z Astrobiologického institutu NASA si přesto nebere servítky:" Howardův článek měl vyjít na apríla, pak by bylo všech v pořádku."

Kde je tedy pravda?

 

Meteorit opředený skandály

Meteority ze skupiny uhlíkatých chondritů CI1 představují nejstarší známou hmotu v naší sluneční soustavě - jde o zbytky materiálu, z něhož se později zformovaly planety a další tělesa. Přestože v meziplanetárním prostoru jich je víc než dost, na Zemi jsou velmi vzácné. Díky svému složení obvykle nepřežijí průlet atmosférou a pokud ano, rozpadnou se na povrchu po prvních větších deštích. Vědci proto mají k dispozici jen 9 exemplářů. Nejslavnější z nich je meteorit Orgueil - právě ten, s nímž pracoval Howard. A současný spor zdaleka není první, který se kolem něj rozpoutal.

Meteorit nese jméno vinařské vesnice Orgueil ležící v malebném severním podhůří francouzských Pyrenejí u města Montauban. Za dramatických světelných efektů se nad ní rozpadl na velké množství kusů 14. května 1864.

 

obr: Záhadné uhlíkaté struktury zkoumané Hooverem (nahoře) a pozemská bakterie Titanospirillum velox (dole). Podobnost je zřejmá - a nemusí být náhodná.

Foto: R. B. Hoover, R. Guerrera / Journal of Cosmology

 

Krátce na to sem z Paříže dorazil Auguste Daubrée, specialista na kameny padající z nebe a nasbíral asi 20 kilogramů černých, mírně zapáchajících úlomků, které se rozpouštěly ve vodě i v alkoholu. Na svou dobu provedl svou práci velmi pečlivě: kamení dal do pečlivě vysušených hermeticky uzavřených schránek, které pak putovaly do mrazících boxů.

Už první analýzy ukázaly, že jde o něco neobvyklého. Daubrée konstatoval, že v meteoritu jsou organické látky nápadně podobné těm, které produkují pozemské organismy. Tehdy slavný chemik S. Chloez šel ještě dál: "Možná jsme narazili na důkaz, že organizovaná živá hmota existuje i na jiných kosmických tělesech."

 

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

UPOZORNĚNÍ: Víc zajímavostí o hledání mimozemského života najdete v knize Život ve vesmíru, kterou vydalo nakladatelství Daranus. Pokud ji nemají ve Vašem knihkupectví, můžete ji objednat u nakladatele.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

 

První skutečný skandál přišel roku 1962. Tehdy Bartholomew S. Nagy z Fortham University se svým kolegou Georgem Clausem meteorit rozřezali na tenké plátky a ty pak podrobili důkladnému mikroskopickému zkoumání. Brzy na to ohlásili nález nepatrných mikroskopických útvarů, které se podobaly vyhynulým pravěkým jednobuněčným řasám - vůbec nejprimitivnějším a nejstarším stopám pozemského života, které byly v podobě zkamenělin nalezeny. Článek se objevil v nejprestižnějším přírodovědeckém časopisu Nature, což objevu dodalo na váze. Nakonec ale přesto byly "zkameněliny" označeny za náhodné artefakty a stopy organických sloučenin za důsledky chyb v metodice měření. A to i navzdory skutečnosti, že podezřelé struktury v orgueilském meteoritu našli také biologové Wee Chong Tan a Sam L. VanLandingham.

Další skandál přišel o tři roky později. Tehdy si několik úlomků odvezli vědci z Chicaga - a našli v kameni uhelný prach a semena rostlin. Rentgen prokázal, že semena ležela pod sklovitou vrstvou vzniklou při průletu atmosférou. Pečlivé analýzy pak přinesly šok: šlo o podvod, který kdosi rafinovaně zinscenoval patrně hned po pádu. Kdo to byl a jaký měl motiv, to už se asi nikdy nedovíme.

 

Oživila panspermie celý vesmír?

Pak ale během poměrně krátké doby dopadlo na Zemi hned několik uhlíkatých chondritů a vědci museli začít ze své profesionální skepse slevovat. Chemické analýzy nejznámějšího z nich, který dopadl v září 1969 u australského Murchisonu, ukázaly, že obsahuje složité organické látky včetně pestré nabídky aminokyselin - stavebních bloků, z nichž jsou v živých organismech tvořeny bílkoviny. Ještě přesvědčivější ale bylo složení této předbiologické polévky. Přestože se ve zlomcích našlo několik desítek různých aminokyselin (různé zdroje uvádějí 50, jiné až 70), některé známé ze Země zcela chyběly. A naopak tu byly jiné, které se v našem prostředí nevyskytují. Nechyběl ale ani uracyl a xantyl, složky nukleových kyselin nesoucích genetickou informaci. Na první pohled silný argument pro tvrzení, že složité organické látky vedoucí ke vzniku života se běžně vyskytují ve vesmíru.

Nejvíc ale byli vědci zvědaví na jejich optickou aktivitu. Téměř všechny aminokyseliny, které jsou součástí živých organismů na naší planetě, stáčejí rovinu polarizovaného světla doleva.

 

obr: Richard B. Hoover. Foto: Allvoices.com

 

Levotočivost aminokyselin je - ze zatím ne zcela známých důvodů - jedním z charakteristických znaků našeho typu života. Naproti tomu při experimentech napodobujících podmínky během raných fázích existence Země vznikala směs aminokyselin, v nichž byly rovnoměrně zastoupené levotočivé i pravotočivé formy - takzvaný racemát. S napětím se proto čekalo, zda v Murchisonském meteoritu budou pouze levotočivé molekuly, nebo racemát.

Výsledkem bylo další překvapení: ani drtivá převaha levotočivosti, ani vyrovnaná směs obou forem. V kameni se sice vyskytovaly obojí formy aminokyselin, ale levotočivé formy měly zřetelně navrch - i u těch, které se v pozemské biosféře nevyskytují. Záhadný sklon ke stáčení světla doleva se tedy možná začal projevovat už ve vesmíru. Jeho převaha v meteoritu pak jakoby naznačovala, že od prastaré mezihvězdné hmoty vede k našemu životu přímá cesta. Ze zapomnění se znovu začala vynořovat stará teorie panspermie, podle níž život vznikl už ve vesmíru - a oplodní každé místo, kde se k tomu naskytnou jen trochu příhodné podmínky.

 

Otázky bez odpovědí

Jméno Richarda B. Hoovera z Marshall Space Flight Center NASA není v souvislosti se spory kolem mimozemských mikrofosilií v meteoritech neznámé. Už roku 1997 oznámil, že pomocí elektronového mikroskopu je našel v murchisonském meteoritu. V jejich okolí objevil také stopy chemických změn, k nimž došlo v důsledku někdejší biologické aktivity mikroskopických mimozemšťanů. Hooverovy názory podpořil Lafayete Frederick z Howard University a podobný objev z jiného úlomku murchisonského kamene ohlásil i Stanislav Žmur z Ruské akademie věd. Robert Folk a Leo Lynch z University of Texas pak našli podobné mikrofosilie i v mexickém meteoritu Allende. Většina vědecké obce jeho práce ale odmítla.

Koncem 90. let se Hoower také podrobněji podíval na fotografie řezů orgueilského meteoritu pořízené kdysi Tanem a VanLandinghamem.

 

obr: Richard B. Hoover pátrá po životě v extrémních podmínkách, aby podepřel své teorie o mikroorganismech z meteoritů. Foto: NASA

 

S úžasem zjistil, že to, co tito vědci považovali před 30 lety jen za podezřelé, jakoby z oka vypadlo takzvaným magnetotaktickým bakteriím, které byly objeveny až později. Podobnost je skutečně zarážející, vědecká obec si ji ale opět vysvětlila jako důsledek pozemské kontaminace.

Hoover se ale nenechal odradit a roku 2004 obrátil svou pozornost na orgueilský meteorit znovu. Pomocí skenovacího elektronového mikroskopu FESEM pořídil ve výbrusech z vnitřních částí kamene snímky struktur nápadně podobných současným cyanobakteriím. Navíc porovnával spektrum útvarů z meteoritu se spektrem současných bakterií i jejich fosilií z pravěkých hornin. Výsledky údajně byly téměř shodné.

Hoowerova práce, která vzbudila rozruch nyní, se zaměřila na něco jiného. Opět porovnával tvary, především ale pomocí měření spektra pomocí speciálního rentgenového spektroskopu zjišťoval zastoupení prvků v jednotlivých partiích podezřelých struktur a srovnával výsledky se stejným měřením u obdobných pozemských mikroorganismů. I tentokrát došel k závěru, že shoda je nápadná. Jako třešničku na dortu přinesla jeho práce také porovnání barev kolonií některých pozemských bakterií se zbarvením ledu v okolí trhlin na Jupiterových měsících Europa a Enceladus.

Nesouhlas ostatních vědců je i tentokrát masivní. Opět se opakují argumenty o pozemské kontaminaci a chybách v metodice - ty však zaznívaly i v souvislosti s aminokyselinami v meteoritech, jejichž přítomnost se však už dnes považuje za prokázanou.

 

obr: Další uhlíkatý chondrit: meteorit Ivune. Foto: Natural History Museum London

 

Podstata odporu ale nejspíš bude jinde.

"Odkud by (život ve vesmíru) čerpal energii na svůj zrod a přežití, to jsou otázky, na které Hoower odpověď nenabízí, " píše Dagmar Gregorová na popularizačním serveru Osel.cz. To ale zřejmě ani nebylo jeho záměrem. Hoower sám otázky spíš klade - a doufá, že se najde někdo, kdo bude hledat odpověď bez předsudků.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny/Víkend

 

You have no rights to post comments