Novákoviny

    Problém života na Marsu patří k největším výzvám současné vědy. Z hlediska vnějšího pozorovatele je vše jasné: automaty vyslané na rudou planetu zatím přes veškerou snahu nic živého nenašly. Nechybí ale ani dobře podložené názory, podle kterých americká kosmická agentura NASA indicie záměrně překrucuje nebo dokonce ničí.

    "To že jste paranoik, ještě neznamená, že po vás nejdou," říká Woody Allen - a může se to týkat i některých konspiračních teorií. Drtivá většina z nich jsou naprosté nesmysly, na některých ale může něco být. Mezi takové případy by mohl patřit i seriál afér usvědčujících kosmickou agenturu NASA ze zatajování, překrucování, nebo dokonce likvidace dat z kosmických sond, která naznačují, že na Marsu by mohl být primitivní život. Někteří vědečtí komentátoři soudí, že za tímto spiknutím stojí náboženští fundamentalisté z vlivných kruhů USA.

     "Experimenty sond Viking našly v půdě Marsu život," prohlásil na stránkách webu Space.com Gilbert Levin. Není to ani ufolog, ani propagátor potrhlých konspiračních teorií. Gilbert Levin je bývalý vědecký pracovník NASA, který se na přípravě biologických testů Vikingů přímo podílel.

     Vikingové loví Marťany

    Přistávací modul Vikingu 1 dosedl 20. června 1976 v oblasti Chryse Planitia blízko rovníku. O necelé dva měsíce později přistál Vikingu 2 na planinu Utopia nedaleko severní polární čepičky. Obě sondy měly tři metry dlouhé mechanické rameno, které nabralo marťanskou horninu a dopravilo ji do malé automatické laboratoře uvnitř modulů. Na palubě modulů čekaly na nabrané vzorky čtyři soubory vědeckých přístrojů.

    Jeden zvaný Pyrolitic Release zjišťoval, jestli je v nich něco, co by aktivně přijímalo uhlík. Tento uhlík byl značkovaný radioaktivními atomy izotopu 14C. Další pokus nazvaný Labeled Release pak zjišťoval, jestli se z půdy obohacené živinami začne uvolňovat kysličník uhličitý nebo jiné produkty metabolismu živých tvorů - přítomnost radioaktivního izotopu 14C v nich by prozradila všechno živé.

obr: Přistávací  modul sondy Viking těsně před dosednutím. Kresba: NASA

     Dál tu byl ještě soubor přístrojů označený jako Gas Exchange sledující výměnu plynu mezi vzorkem obohaceným živinami a jeho okolím. Komplex pokusů doplňoval plynový chromatograf a hmotový spektrometr, které pátraly po organických sloučeninách.

     Ani tím všechny rafinované vychytávky pasti na Marťany ještě nekončily. Poté se půda sterilizovala teplotou dosahující 600 stupňů Celsia a celý postup proběhl znovu. Protože to mikroskopičtí Marťané neměli přežít, tentokrát už by kysličník uhličitý neunikal.

    Přistávací moduly Vikingů se pustily do práce - a na Zemi začaly přicházet výsledky, s nimiž si vědci nevěděli rady. O opatrnosti, s jakou k nim přistupovali, svědčí i to, že první souhrnné zprávy byly zveřejněny až roku 1986, tedy celých deset let po přistání. A dodnes vzbuzují rozpaky.

    První test měl průběh přímo ukázkový: po přidání živin se skutečně rozeběhly reakce doprovázené uvolňováním oxidu uhličitého. Zdálo se, že mimozemský život byl odhalen - jenže produkce CO2 pokračovala i po sterilizaci vzorku. A ještě ke všemu chromatografická analýza nenašla žádné organické sloučeniny. Udivující bylo i to, že stejné výsledky měly oba landery operující v tak rozdílných podmínkách.

    Nad získanými údaji se rozvinula bouřlivá diskuse, v níž nakonec převládly hlasy skeptiků. Závěr vědců z kosmické agentury NASA tedy zněl: žádný život, pouze neobvyklé chemické vlastnosti marťanských hornin.

    Podivná smůla

    Jenže pak přišel převrat v biologii zde na Zemi: ukázalo se, že pozemský mikroskopický život může žít i z jiných látek než jen organických. A především, že často snese to, co biologové dosud považovali za dokonalou sterilizaci - natož pak mikroskopičtí Marťané, kteří by museli být ještě o hodně otužilejší.

    Kritických připomínek k metodám, jimiž Vikingy hledaly život, i k vyhodnocení jejich výsledků pak začalo přibývat.

obr: Krajina na Marsu vyfotografovaná jedním z přistávacích modulů Vikingů. Foto: NASA

     Roku 2000 dr. Levin. poprvé otevřeně řekl to, co už nějaký čas naznačovaly nové objevy mikrobiologů: laboratoře na palubách Vikingů by neobjevily ani takzvané extrémofilní organismy žijící na Zemi. Zpochybnil také údajnou nepřítomnost organických molekul ve vzorku nabraném na povrchu Marsu. Podle něj nebylo chromatografické měření dost citlivé, aby je odhalilo. Později to prý prokázaly dodatečné pozemské prověrky této metody, jejichž výsledky se však NASA raději příliš nechlubila.

    Navíc po úspěšné misi Vikungů začala kosmickou agenturu u Marsu pronásledovat nepochopitelná smůla: zatímco sondy k jiným kosmickým tělesům vykazovaly téměř stoprocentní úspěšnost, u Rudé planety se nedařilo vůbec nic. Roku 1992 se při přibližování k Rudé planetě z neznámých důvodů navždy odmlčela sonda Mars Observer, roku 1998 ztroskotal Mars Climate Orbiter kvůli záměně metrických jednotek s anglosaskými, o rok později zmizel při pokusu o přistání Mars Polar Lander - technici projektu údajně už předem věděli o sérii chyb při její přípravě, nechali si je však pro sebe v naději, že se stane nějaký zázrak. I pozdější úspěšné výpravy byly jen stínem Vikingů, často sestavené z náhradních dílů sond, které v 90. letech ztroskotaly. Je přitom zvláštní, že ani jedna nenesla sebejednodušší experiment, který by byl zaměření přímo na hledání života.

    V roce 2001 se k hlasům tvrdícím, že sondy na Marsu ve skutečnosti život objevily, přidal také biolog Joseph Miller z University of South Carolina. Výkyvy v množství a složení plynů, které se ze vzorků uvolňovaly po přidání živin, totiž podle něj měly velmi podobný průběh jako při stejném experimentu uplatněném na pozemských mikroorganismech.

    Profesor Miller si totiž vzpomněl na existenci takzvaného cirkadiálního cyklu u pozemských organismů. Jde o to, že kolísání metabolismu živých tvorů se řídí pravidelným denním rytmem, který je na Zemi 24 hodin. Marsovský den je skoro stejně dlouhý jen s nepatrnou odchylkou několika desítek minut. Kdyby výsledky získané Vikingy opravdu byly jen důsledkem chemických reakcí v půdě, uvolňování CO2 by rychle odeznělo. Jenže ve skutečnosti trvalo dlouho - a vykazovalo výsledky blízké střídání dne na Marsu. Dokonce i s onou malou odchylkou, jíž se délka tamního dne liší od pozemského.

    Když však chtěl Miller tuto hypotézu podepřít přesnými důkazy, narazil na neuvěřitelnou skutečnost: nezanedbatelná část dat z Marsu se ztratila. Oficiální příčina ztráty udávaná pracovníky NASA je kuriózní - data prý jsou nahrána v tak starém programu, že jej dnes již nikdo neumí rozluštit...

     Život nežádoucí

    To, že přistávací moduly Vikingů život najít nemohly, roku 2006 znovu potvrdil Rafael Navarro-Gonzales z Národní nezávislé univerzity v Mexico City. On a jeho tým hledal organické sloučeniny na pozemských lokalitách, kde vládnou podmínky, podobné Marsu: v chilské poušti Atacama a v Antarktidě. Přestože moderní analytické přístroje tam tyto látky našly, chromatograf a spektrometr z Vikingu nezaznamenaly vůbec nic. Přesto nasa oficiálně dál trvá na tom, že podle Vikingů na Marsu žádný život není.

    I proto se pak objevily názory, že někteří vědci blízcí NASA vlastně život na Marsu z nějakého důvodu ani najít nechtějí. Vědecký konzultant a spolupracovník časopisu New Scientist Michael Brooks v červnu 2009 v TimesOnline napsal: "Začíná to vypadat jako spiknutí. Je tu snad někdo, kdo vědomě brání nalezení života na Marsu?"

    Brooks tento článek napsal po misi sondy Phoenix, která na rudé planetě našla sloučeniny zvané perchloráty. Objev posílil skeptiky, kteří tvrdili, že přítomnost těchto látek znemožňuje život.

obr: Planeta Mars na snímku Hubbleova kosmického teleskopu. Foto: NASA

    Vyvolal ale i otázky: perchloráty se používají jako okysličovadlo v raketových motorech, je proto trochu divná náhoda, že se objevily zrovna v místě přistání kosmické sondy. Brooks se však snažil obrátit pozornost k jinému problému. Perchloráty při zvýšené teplotě způsobí vzplanutí organických molekul, přičemž sondy Viking (a také Phoenix) je hledaly tak, že pražily vzorky půdy a anylyzovaly výpary. Zahřátí v přítomnosti perchlorátů ale nutně muselo způsobit destrukci organických molekul.

     Neschopnost nebo záměr?

    "Zádný div, že jsme žádné organické molekuly nenašli," říká sarkasticky Brooks. "Tím se jednoduše vysvětluje, proč Vikingy sice objevily projevy metabolismu živých tvorů, ale ne organické látky."

    Přesto NASA tento názor ignoruje. Brooks naznačuje, že nemusí jít jen o neschopnost přiznat omyl nebo o tradiční vědeckou opatrnost. Tvrdí, že by to mohl být také záměr. Již zmíněný Gilbert Levin mu sdělil, že už při přípravě prvních sond se objevily nepříjemné tlaky ze strany některých vlivných osobností. Jejich motiv byl náboženský: Nález života na Marsu není v souladu s doslovným zněním Bible.

    "Byl jsem nejdřív skeptický, protože přívržence různých konspiračních teorií opravdu nemusím," říká Brooks. "Navíc lidé, o nichž Levin mluví, jsou mrtví, takže důkazy chybí. Jenže když si připomenu nepochopitelné neúspěchy sond k Marsu a jejich směšné příčiny, pak tato otázka stále visí ve vzduchu. Je výzkum Marsu tajně sabotován lidmi, kteří chtějí Zemi zachovat pozici výlučného místa biblického Stvoření? Ukrývají své sabotáže pod rouškou neschopnosti? A nebo je to jen skutečná neschopnost?"

    Odpověď na tuto otázku mohou dát teprve další mise vybavené experimenty pro hledání života podle nejnovějších poznatků. Ledacos by ovšem naznačilo i jejich zrušení z tradičních "úsporných důvodů" nebo další podivně "objasněná" havárie.

    Vlastně by to ani nemělo překvapit. V USA (ale nejen tam) silí pozice takzvaných kreacionistů, lidí trvajících na doslovném výkladu Bible, včetně stvoření kompletního života na Zemi za jediný pracovní týden. Někteří z nich jsou hodně militantní. Ke ztroskotání nejednoho kosmického programu by úplně stačilo, kdyby se každý z nich zachoval podle svého přesvědčení tam, kde právě pracuje.

 Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny. Víc o tomto tématu najdete v mé knize Život ve vesmíru, která vyšla v nakladatelství Daanus

You have no rights to post comments