Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

DNA přežila pád z vesmíru

dnapan1Stále více vědců věří teorii, podle níž život na Zemi přišel z vesmíru v meteoritech. Švýcarští vědci proto pomocí rakety simulovali pád tělesa kontaminovaného genetickým materiálem z výšky 270 kilometry. DNA na povrchu rakety let přežila a zůstala funkční.

 

"Prokázali jsme, že DNA může přežít let vesmírem i průlet atmosférou při pádu na povrch Země," komentoval výsledky experimentu vedoucí výzkumného týmu, profesor Oliver Ulrich z Anatomického institutu Curyšské univerzity.

"Výsledek nás šokoval," dodala jeho spolupracovnice Cora Thiel. "Nikdy jsme nepředpokládali, že by DNA přečkala pád v tak dobrém stavu. Je to zásadní informace jak pro teorie o mimozemském původu života, tak i pro ty, kdo navrhují metody sterilizace kosmických lodí a sond."

 

Mikroskopičtí astronauté

Experiment nazvaný DARE (DNA atmospheric re-entry experiment) spočíval v tom, že vědci přimíchali molekuly DNA do lepivé suspenze, kterou pak potřeli povrch evropské sondážní rakety TEXUS 49. Uvnitř přístrojového pouzdra současně byl další kontejner s DNA, na níž vědci chtěli zkoumat vliv stavu beztíže.

dnapan3

 

 

obr: Start rakety Texus

 

 

Raketa po startu z kosmodromu Esrange Space Center ve švédské Kiruně dosáhla výšky 270 kilometrů, přičemž za hranici vesmíru se považuje výška 100 kilometrů (Mezinárodní kosmická stanice létá ve výšce přibližně 400 kilometrů).

Po třinácti minutách ve stavu beztíže začalo přístrojové pouzdro po balistické křivce padat zpět k Zemi. Teploty na povrchu pláště přitom dosahovaly podobných hodnot, jako u vracejících se kosmických lodí nebo padajících meteoritů. Nakonec přistálo na padáku.

Vědci pak DNA z vnějšího pláště návratového pouzdra vnesli pomocí plasmidů do bakterií (jde o postup, který se používá například při genetických manipulacích) a zjišťovali, jestli se na nich projeví nová genetická informace. Ukázalo se, že plně funkčních zůstalo 35 procent DNA s astronautickou minulostí.

V minulosti už proběhlo několik experimentů testujících odolnost biologického materiálu vůči podmínkám otevřeného kosmického prostoru, které prokázaly, že některé mikroorganismy jsou mimořádně odolné. Například při letu bezpilotní kabiny Foton M3 roku 2007 se na povrchu lodi během letu na oběžné dráze otevřely kontejnery s biologickým materiálem. Při návratu do atmosféry byly na plášti ponechány kusy pórovité horniny podobné některým typům meteoritů, uvnitř kterých byly organické molekuly a mikrofosílie. Vědci po přistání zkoumali, v jakém stavu přečkaly vysoké teploty při vstupu do atmosféry a došli k závěru, že ve větším meteoritu by mikrobi mohli přežít.

 

Vzkříšení Panspermie

Baktérie z palubních experimentů také přežily tragický pád raketoplánu Columbia. Až dosud se ale předpokládalo, že průlet atmosférou mohou přežít jen uvnitř nějakého tělesa. Experiment DARE ale přinesl překvapující zjištění, že přinejmenším genetická informace může zůstat zachovaná i na povrchu.

dnapan2

 

 

 

obr: Podle teorie panspermie přišel život na Zemi z vesmíru. Experiment dokázal, že genetický materiál může pád atmosférou přečkat ve funkčním stavu

 

 

"Šlo nám o to zjistit, jak stabilní jsou při pádu z vesmíru molekuly, kterým říkáme biosignatury," uvedla Cora Thiel. "Jde o molekuly, které prozrazují přítomnost minulého nebo současného života na jiných tělesech sluneční soustavy. Ukazuje se, že by je tam mohly zanést i naše kosmické lodě."

Výsledky experimentu jsou významné i pro zastánce takzvané teorie panspermie. Teorii zpopularizoval zejména švédský fyzik a chemik Svante Arrhenius (1859 - 1927), i když předtím ji hlásalo mnoho jiných učenců. Tvrdí, že život nevznikl na Zemi, ale ve vesmíru. Jím putují zárodky, které nazval "panspermie" a kdykoliv narazí na planetu s vhodnými podmínkami, osídlí ji a vyvíjejí se do vyšších forem. Arrhenius byl všeobecně uznávaný a vážený vědec, ale o teorii panspermie většina jeho kolegů usoudila, že i velký muž má právo na poklesky.

Teorie pak byla dlouho považována za bezmála pavědeckou, dokud nezačalo přibývat indicií, že velký Švéd mohl být blízko pravdě. V mračnech mezihvězdného prachu byly pomocí spektroskopů objevovány stále složitější organické sloučeniny, další se našly v některých typech meteoritů (tzv. uhlíkaté chondrity). Podezřelé je i to, že první mikroorganismy se na Zemi objevily nápadně brzy po vychladnutí povrchu. Dnes je panspermie považována za rovnocennou ostatním teoriím o původu života - a experiment DARE její kondici zas o poznání zlepšil.

 

Jan A. Novák

psáno pro iHned.cz

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack