Novákoviny

Mariana Bridi da Costa byla známá brazilská modelka, která se roku 2007 probojovala až do finále brazilské části soutěže Miss World. V prosinci 2008 se u ní projevily zdravotní problémy, které lékaři nejdřív chybně diagnostikovali jako důsledek ledvinových kamenů. Ze zánětu močových cest se vyvinula celková sepse a teprve tehdy bakteriologická vyšetření odhalila příčinu: smrtící mikroorganismus Pseudomonas aeruginosa, který se vyznačuje odolností vůči téměř všem antibiotikům. Selhávání krevního oběhu a odumírání tkání přimělo lékaře k amputaci rukou a nohou i odoperování části žaludku, přesto někdejší královna krásy 24. ledna 2009 zemřela. Bylo jí 20 let.

Pseudomonas aeruginosa není právě běžná bakterie - vyznačuje se takzvanou primární rezistencí, kdy mikroorganismus pravděpodobně byl odolný už před érou antibiotik. To je poměrně vzácný jev, a tak se můžeme utěšovat, že na ni během své životní pouti nenarazíme. Jenže odolnost vůči antibiotikům postupně získávají i jiné bakterie, včetně takových, které ji dřív neměly a které přitom jsou původcem mnoha nebezpečných nemocí. A stále jich přibývá. 

 

Návrat krvavého kašle

Na tuberkulózu umírali literáti 19. století, jako třeba Franz Kafka a Karel Havlíček Borovský, nebo hrdinky románů Ericha Remarqua - pak se ale dlouho zdálo, že masově rozšířená nemoc patří v civilizovaném světě navždy minulosti. Přízrak krvavého kašle se podařilo po druhé světové válce zahnat právě především díky antibiotikům.

Jenže teď se nemoc zase začíná vracet. A nemůže za to jen masová migrace z chudých zemí. Výzkumy ukazují, že přibližně za třetinou onemocnění stojí rezistentní bakterie. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že v současnosti se každý rok objeví 450 tisíc nových případů takzvané multirezistentní tuberkulózy, tedy takové, proti které nezabírá hned několik dosud účinných léků. Zdaleka se to netýká jen Asie nebo Afriky - mezi velmi rizikové oblasti patří také Východní Evropa. Ale třeba i v New Yorku se celkový počet nemocných odhaduje na milion.

Vracejí se i další nemoci, které se zdály být antibiotiky definitivně zahnané do kouta: záškrt, cholera, zápal plic...

 

obr: Navzdory záplavě antibiotik se vracejí staré metly lidstva

 

A ze zdánlivě banálních poranění se čím dál častěji vyvinou obtížně léčitelné infekce. Podle amerického Centra pro kontrolu nemocí (Center for Disease Control) jen v USA každým rokem zemře 90 tisíc lidí na komplikace způsobené "superbakteriemi", tedy mikroorganismy, které se vyzbrojily rezistencí vůči běžným antibiotikům.

Riziko je samozřejmě největší tam, kde je nejvíc patogenních mikrobů a nejvíc antibiotik pohromadě. Imunologové varují, že některé nemocnice v Evropě a Americe jsou doslova zaplaveny infekcemi, které jsou odolné vůči většině nebo všem antibiotikům. Zdravý člověk s fungující imunitou se jich obvykle nemusí bát - jenže do nemocnice zdraví lidé obvykle nechodí.

 

Svět bez antibiotik

"Moderní medicína - od operace slepého střeva po transplantace - je zcela závislá na možnostech léčit infekce," varoval před týdnem ředitel oddělení pro monitoring rezistence vůči antibiotikům britské Health Protection Agency David Livermore v listu Guardian. "Pokud ji ztratíme, čeká nás velký krok zpět."

Livermore reagoval na zneklidňující zjištění, že v několika druzích mikroorganismů Velké Británie se objevil gen NDM-1 (New Delhi metallo-beta-lactamase) způsobující odolnost vůči širokému spektru antibiotik. Z baktérií, které ho získají, se tak stává superbakterie ("superbug") - organismus, proti němuž je současná medicína prakticky bezmocná.

Gen NDM-1 pochází z oblasti Indie a Pakistánu. Poprvé ho tam zjistili lékaři v prosinci 2009 u mikroorganismu Klebsiella pneumoniae způsobujícího zánět plic.

 

obr: Gen NDM-1 může udělat zabijáka i z běžné a neškodné bakterie Escherichia coli 

 

Od té doby se ale rychle šíří do různých zemí - a do dalších bakteriálních kmenů, včetně těch nejobyčejnějších, jako je například běžná střevní bakterie Escherichia coli. Ve Velké Británii NDM-1 poprvé objevili v květnu loňského roku, o tři měsíce později už byl nalezen v Kanadě. Tehdy také došlo k prvnímu úmrtí: v Belgii zemřel muž na komplikace zranění, které předtím utrpěl v Pákistánu. V září už se superbakterie vyzbrojené genem rezistence šířily po Japonsku, dnes jsou prokazatelně také v USA, Francii, Izraeli, Turecku, Austrálii, Brazílii a dalších zemích. Letos v lednu Velká Británie ohlásila 50 případů nejrůznějších nemocí a zranění komplikovaných přítomností NDM-1.

"Jsme připraveni na svět bez antibiotik?" ptá se Sarah Boseleyová, medicínská editorka listu Guardian.

U nás provádí monitoring rezistence vůči antibiotikům Národní referenční laboratoř pro antibiotika, která je zapojená do mezinárodní spolupráce v této oblasti. NDM-1 tu zatím zaznamenán nebyl, Česká republika ale vyjádřila připravenost přidat se k mezinárodním programům řešícím tento problém.

 

Spojenci neviditelných nepřátel

Vzniku rezistentních kmenů nejde úplně zabránit, problém by ale nebyl tak naléhavý, kdyby se s antibiotika používala s rozvahou. Pokud například nedoberete antibiotikum podle předpisu, je velmi pravděpodobné, že ve vašem organismu zůstane určitý počet choroboplodných mikroorganismů - samozřejmě pouze těch, které snášeli přítomnost léku nejdéle. Do světa se tak vydá další generace mikroskopických bojovníků, kteří mají všechny předpoklady vytvářet nové odolné kmeny. Stejný efekt má neodborné dávkování (obvykle léků, které si pacient schoval po některé z předešlých nemocí), nebo tvrdošíjné vyžadování antibiotik i tehdy, když stačí jiné léky.

Dalším příkladem neuváženého zacházení s antibiotiky je zemědělství. Zootechnikové si všimli, že po některých antibiotikách hospodářská zvířata lépe přibývají na váze, a tak takové přípravky začali vyrábět ve velkém. Živočišná výroba vyspělých zemí se stala skutečnou líhní rezistentních bakteriálních kmenů.

Česká republika je na tom v tomto ohledu poněkud lépe než západní země, protože komunistické hospodářství se potýkalo s nedostatkem deviz na antibiotické přípravky a jejich komponenty.

 

obr: Líhní rezistentních kmenů je zemědělská velkovýroba 

 

Rezistentních kmenů je tu tedy zatím méně, což však bohužel neznamená, že tu nejsou. Medicína se zatím snaží čelit této hrozbě rozumnějším zacházením s antibiotiky, důkladným studiem rezistentních kmenů a hledáním nových účinných látek.

"Zkoumáme mechanismy bakteriální rezistence a snažíme se na základě těchto poznatků vytvořit novou generaci antibiotik, které by dokázaly přemoci i superbakterie," vysvětluje Micha Fridman z Tel Aviv University. Současně ale připouští, že uvedení těchto léků na trh ještě několik let potrvá.

Nové zbraně by mohly přijít také z oblasti genetiky a genetického inženýrství. Velkou naději vidí mnozí odborníci v posilování přirozené imunity organismu, v některých postupech přírodní medicíny a ve zvýšeném důrazu na hygienu.

 

Válka, kterou nejde vyhrát

Povzbuzující zjištění je, že pokud se nějaké antibiotikum přestane používat a z prostředí zmizí, rezistence na něj se začne z mikrosvěta zvolna vytrácet. Důvod je zřejmě ten, že odolnost sebou nese další vlastnosti, které svého nositele sice zvýhodňují vůči lékům, přinášejí mu ale nějaké jiné problémy, například méně efektivní metabolismus. Teoreticky by tedy stačilo některá antibiotika na čas vyřadit z používání. Praktický problém ale spočívá v tom, že ztráta odolnosti je velmi pomalá.

Mnozí odborníci proto varují, že odolné druhy bakterií by mohly být už během několika málo desetiletí opět skutečnou metlou lidstva - stejnou, jako byly morové rány středověku.

Válka s nimi nebude jednoduchá a každé vítězství zřejmě bude jen dočasné, protože genetická proměnlivost mikroorganismů si dříve nebo později s každým lékem poradí.

 

obr: Boj vědců s patogeny nekončí - definitivní vítězství je ale v nedohlednu

 

Zatím poslední špatnou zprávu z bitevního pole přinesl počátkem ledna Journal of Medical Microbiology. Vědci z belgické Katholieke Universiteit Leuven na jeho stránkách oznámili, že objevili další mechanismus resistence vůči antibiotikům. Na rozdíl od dosud známých způsobů, jimiž bakterie vzdorují lékům, není podmíněn geneticky - mikroorganismus nakrátko dokáže vzdorovat velkým dávkám, aniž by k tomu měl potřebnou genovou výbavu. Jak to dělá, to se zatím nepodařilo zjistit. Vědci ale věří, že až se jim to povede, otevře se cesta k novým lékům. Pokud ovšem hlediska zisku nerozhodnou jinak.

"Zatímco Světová zdravotnická organizace volá po urychleném zavedení nových léků, farmaceutické firmy se bojí velkých investic do jejich vývoje," uvedla koncem ledna agentura Reuters. "Obávají se totiž, že by byly používány pouze pro nejtěžší případy, proto by zisky z jejich prodeje byly malé."

 

Jan A. Novák

 

Přílohové texty

Plasmidy - nebezpečná genetika

Z hlediska šíření rezistence k antibiotikům je významný přenos genetické informace pomocí takzvaných plasmidů. Jde o malé množství genetického materiálu v podobě kruhové molekuly DNA, která se nemusí nacházet v chromozomu, ale volně se vznáší v cytoplasmě. Samy se také replikují (množí) nezávisle na ostatních procesech v buňce. Jsou v nich uloženy geny, které bakterie nezbytně nepotřebuje, mohou ji ale zvýhodňovat - mezi jinými to bývá právě i genetická informace umožňující vzdorovat antibiotikům. Některé typy plasmidů se mohou pomocí takzvané konjugace přenášet i do dalších bakterií, dokonce i do bakterií jiných druhů. I neškodná bakterie tak dokáže svou odolnost vůči antibiotikům předat mnohem nebezpečnějším kolegyním.

 

Chřipka versus antibiotika

Chřipky, rýmy a další podobná běžná onemocnění nezpůsobují baktérie, ale viry - a na ty antibiotika nepůsobí. Přesto se často stává, že nemocní je požadují a v některých případech si je naordinují sami. Nemoc tím nezastaví, s velkou pravděpodobností si ale mohou z jiných bakterií ve svém těle vypěstovat kmeny, které budou vůči antibiotikům odolné.

 

Darwin a superbakterie

Bakterie jsou díky rychlému rozmnožování a díky různým genetickým mechanismům (včetně plasmidů) geneticky velmi proměnlivé. Na prostředí, v němž se nachází velké množství lidmi vyrobených antibiotik, proto dokáží reagovat přesně podle Darwinovy evoluční teorie: přežijí jen takové, které se vyznačují rezistencí, ty se však potom množí o to rychleji. Antibiotika by byla trvale účinná pouze v případě, kdyby každá léčba vedla k usmrcení téměř 100 procent škodících mikroorganismů - což je však prakticky nemožné. Časté používání antibiotik tak vytvořilo selekční tlak ve prospěch odolných druhů, zejména takových, kterým nevadí víc typů antibiotik současně (tzv. polyrezistentní kmeny). Z mechanismu vzniku resistence také vyplývá, že problém se netýká jen antibotik, ale také chemických léků (chemoterapeutik). Jedinou trvale účinnou obranou je vlastní imunita a její posilování.

 

Psáno pro Hospodářské noviny

You have no rights to post comments