Novákoviny

Zdaleka viditelná dvojice věží vyrůstajících ze strmých skal - to jsou Trosky, asi nejmalebnější a nejfotogeničtější zřícenina u nás. Snad žádná publikace o Českém ráji - a obvykle ani žádná reprezentační kniha o Česku - se neobejde bez typické siluety jejích věží Baba a Panna. Proto ani nepřekvapí, že je to jeden z nejnavštěvovanějších hradů u nás. Je to také hrad, který si oprávněně může říkat "nedobytný", což je v zemi, kde desítky let řádili husité, titul těžce zasloužený. Takové sídlo se nemůže obejít bez tajemných pověstí.

Skála na které Trosky stojí, je pozůstatkem třetihorní sopky, která se nejspíš mohla pochlubit dvojicí kráterů soptících v bezprostřední blízkosti. Došlo k tomu zřejmě tak, že nejdříve láva prorazila starší horniny v místě, kde dnes stojí věž Baba, později se o kousek posunula a vytvořila nový sopouch, jenž dal vzniknout Panně. Ve skutečnosti možná byly krátery tři, jenže čedič tvořící třetí sopečné těleso byl lidmi odtěžen na lomový kámen. Vulkán je starý asi 16,5 milionů let.

Na Troskách pozdější eroze většinu sopečných vyvrženin odnesla, až na malé zbytky někdejších lávových proudů a zpevněných vrstev popela. Neporušené zůstaly jen přívodní kanály vyplněné odolnějším čedičem trčící vysoko nad terénem. Vznikla tak světová rarita: skalní blíženci s nepřístupnými vrcholky tyčící se vedle sebe do výšky několika desítek metrů téměř kolmo.

Středověký člověk na takových místech zřejmě nejvíc oceňoval jejich strategické přednosti. V tomto případě jím byl majitel zdejšího panství Čeněk z Vartemberka starší, který v království dosáhl funkce nejvyššího komorníka a od roku 1356 i pražského purkrabího.

obr: Majitel hradu Trosky Čeněk z Vartemberka  (klečící) na historickém obraze od Věnceslava Černého

Známější je jeho syn Čeněk z Vartemberka mladší (víme jen letopočet jeho úmrtí 1398) také se pohybující se v blízkosti králů: roku 1414 to dotáhl až na nejvyššího purkrabího, což byl po panovníkovi hned druhý nejmocnější muž země. Zpočátku dlouho sympatizoval s husity a protestoval proti uvěznění Jana Husa. Pak ale zřejmě ztratil iluze, přestoupil na stranu katolíků a dal se do služeb císaře Zikmunda.

Jeho otec se stavbou hradu zřejmě začal mezi roky 1380 až 1390. Tehdy ještě do výbuchu husitské revoluce zbývalo pěkných pár let, politik Čeňkova formátu ale nemohl nevycítit, že bouře se blíží. Vláda Karla IV. sice přinesla zemi rozkvět, současně ale prohloubila sociální propast a zvýšila moc církve, což se nelíbilo zejména nižší šlechtě. Když císař a král roku 1878 zemřel, český trůn po něm zdědil neschopný a násilnický Václav IV. V zemi propukly zmatky, přibývalo nepravostí, mnozí šlechtici se dali na loupežnickou dráhu. Jeden čas byl dokonce zajat sám král, jehož alkoholismus a záchvaty zuřivosti to ještě zhoršilo - a prsty v tom zřejmě měli i páni z Bergova.

Co jiného v takových časech a s takovými ambicemi dělat, než si pořídit pořádný hrad - pokud možno opravdu nedobytný. Byl to úkol o to těžší, že v té době už měli případní dobyvatelé k dispozici palné zbraně, včetně těžkých děl. Stavitelé Trosek ale úkol zvládli na výbornou.

Dvě čedičové jehly přitom posloužily jako nezničitelné bašty: na nižší a podsaditější vyrostla obytná věž Baba, zatímco štíhlejší a vyšší na druhé skále se začalo říkat Panna. Na plošině mezi nimi vznikl vlastní hrad s obytným palácem.

Vartenberk starší se ale koncem života zadlužil (možná i díky této nákladné investici) a roku 1394 od něj hrad získal král Václav IV. Ten jej o čtyři roky později prodal Otovi z Bergova, po němž jej zdědil jeho syn téhož jména (Ota IV. z Bergova). Právě ten tu se svou posádkou odolal vojskům Jana Žižky, čímž se mohl pochlubit jen málokterý z odpůrců husitů.

Ještě předtím, roku 1415 ale čtvrtý Ota z Bergova přepadl a vyloupil opatovický klášter. Možná vám to něco říká - alespoň pokud jste četli Jiráskovy Staré pověsti české. Ano, to je ten klášter s obrovským pokladem, který tamní mniši ukázali Karlu IV. A roku 1455 Bergové hrad prodali Janu Zajíci z Házmburku - dalšímu šlechtici, jehož jméno se v souvislosti se ztraceným zlatem a drahokamy z Opatovic často uvádí. Takže nepřekvapí, že i v souvislosti s Troskami se mluví o úkrytu obrovského pokladu. Proto neuškodí, když si jeho podivnou historii povíme pěkně od začátku.

Hromady zlata a drahokamů

Slovo "poklad" asi zrychlí tep každému romantikovi - a v naší zemi s její pohnutou historií by jich mohlo být opravdu hodně. Jedničkou mezi poklady Zemí koruny české je bezesporu bohatství zakopané mnichy opatovického kláštera. Alespoň pokud nepřehánějí pověsti o něm.

"Milí otcové, již vám tuto na božím místě oznámím, proč jsem přijel," říká císař podle Jiráskových Starých pověstí opatovickým mnichům, které překvapil nečekanou návštěvou . "Slyšel jsem, že máte při tomto klášteře velký poklad. Je-li tomu tak, doufám, že jej přede mnou nezatajíte. A já vám slibuji, že nechci nic vzíti, jen ho viděti."

- - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Hory a kopce opředené tajemstvím, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - -

Mnichům nezbylo nic jiného než ukázat - a dál Jirásek líčí obrovské hromady zlata, drahokamů, šperků a uměleckých děl v podzemních prostorách kláštera. Pak císař zase odkvačil, jenže císařské slovo nedodržel a zvěst o bohatství se začala šířit. Po Karlově smrti navíc vypukly již zmíněné zmatky a došlo i na opatovické mnichy.

Podle Jiráska se tak stalo na samém sklonku nevydařeného panování Václava IV., přesněji roku 1415. Hájkova kronika , z níž Jirásek bez větších změn čerpal, je ještě konkrétnější: mluví o dnu Všech svatých, což je 1. listopad. Tehdy do kláštera u Labe na krátkou přátelskou návštěvu zavítal šlechtic Jan Městecký z Opočna s několika ozbrojenými sluhy a - jaká náhoda! - ještě téhož večera tu vyhledal úkryt před nepohodou i pan Oto z Bergova. Zatímco páni družně klábosili s opatem Petrem Lazurem, cpali se jeho zvěřinou a hojně nalévali jeho vínem, zbrojnoši v tichosti obsazovali klášter a pobíjeli mnichy. Nakonec oba šlechtici udivenému představenému kláštera s politováním oznámili, že tu zůstal jaksi sám, a že nebude své bratry následovat pouze pokud poví, kudy vede cesta k pokladu.

obr: Hrad Trosky zblízka. Atmosféra středověku je tu stále živá

Foto: Jan A. Novák

Mnich nepověděl, a tak nastoupily obvyklé vyšetřovací metody středověku: natahování na žebřík, bití, pálení svícemi a další jemné psychologické fígle. Ale opat neměl pro psychologii pochopení a vypustil duši, aniž cokoliv prozradil. Páni tedy alespoň pobrali hotovost v kasičkách, svícny a mešní náčiní a bez pokladu (ale s kořistí která asi taky nebyla tak docela k zahození) za úsvitu odtáhli.

Opravdu poklad nenašli? A co tomuto vyprávění říká historická věda?

Ne všichni historikové tomu věří. Nejen proto, že Václav Hájek z Libočan (zemřel roku 1553) nepatří zrovna ke spolehlivým zdrojům, ale i proto, že klášter byl už před svým zánikem prokazatelně chudý.

Nejlepší časy začaly opatovickému klášteru za vlády nejdříve knížete a od roku 1085 i prvního českého krále Vratislava II. Roku 1086 už tu byl klášter vybavený statky a vše nasvědčuje tomu, že rychle bohatl. Podle dochovaných zpráv opatovický klášter za vedení opata Myslocha v letech 1152 až 1163 prošel velkou stavební rekonstrukcí, která sice ještě zachovala jeho románský ráz, dala mu ale trojlodní baziliku se dvěma oltáři. A co je z hlediska pokladu obzvlášť důležité: při těchto úpravách vznikla pod chrámem také podzemní krypta a možná i další prostory. Jinými slovy dobré místo pro úkryt cenností.

Když roku 1378 zemřel český král a císař Svaté říše římské Karel IV., začalo to jít s českou zemí rychle z kopce. Špatně se vedlo i benediktinům u Opatovic. Existují zápisy, podle nichž mniši nakonec v nejistých dobách před počátkem husitské revoluce zastavovali i mešní nádobí, aby najatým vojákům zaplatili za svou ochranu.

Někteří odborníci podle toho soudí, že žádný poklad neexistoval. Jenže to nemusí nic znamenat. Kdo jiný by měl umět snášet chudobu kvůli vyšším cílům, když už ne mnichové.

Klášter definitivně srovnali se zemí husité, pak za velké povodně Labe změnilo řečiště a namířilo si to přímo přes místo, kde klášter kdysi stával. Na souši zůstala jen menší část někdejšího klášter a v těchto místech lidé postavili mlýn. Říkalo se, že poklad se stále projevuje tajemnými světly a zvuky z podzemí...

Ferdinand II (v Čechách panoval od roku 1619 do roku 1637) prý do Opatovic poslal čtveřici zkušených italských potápěčů, kteří se měli pokusit k pokladu proniknout. Dva dole zahynuli, zbylí dva údajně odtáhli s nepořízenou.

Zdaleka ne všichni hledači pokladů soudí, že Opatovice jsou místem, kde poklad dodnes spočívá. Jeden z účastníků zločinného přepadu kláštera, pan Ota z Bergova totiž vlastnil hrad Trosky, a tak se brzy objevily pověsti, že mučený opat přece jen promluvil a že alespoň část pohádkového bohatství pak byla tajně přepravena na sídlo zlotřilého šlechtice.

Ve zbytcích hradu s charakteristickou siluetou se ukazují hned dvě místa, která s pokladem nějak souvisejí. Je to především velký balvan pevně zapuštěný do podlahy věže zvané Panna, dnes navíc zcela zavalený mohutnou vrstvou suti. Pod ním prý je vchod do tajné chodby vytesané v čedičovém masívu a tam jsou cennosti pocházející z Opatovic uloženy. Dalším takovým místem je výklenek na hradním nádvoří. Zde prý poklad objevili kartuziáni a odvezli jej do svého kláštera ve Valdicích. Mělo se tak stát někdy okolo roku 1680.

Pověstem o opatovickém pokladu ukrytém později pod Troskami nahrávají i zprávy o podzemním labyrintu, který tu má být. Údajně jej nechal z obranných důvodů vybudovat Čeněk z Vartenberka, který hrad v druhé polovině 14. století založil. Vstupy do podzemí tu údajně byly k vidění ještě v 19. století, dnes však po nich není ani památky.

Mystická brána

Okolí dvojité skalní jehly ale bylo osídlené dávno před tím, než na ni se zalíbením padl pohled Čeňka z Vartemberka. Archeologický průzkum vynesl na světlo metalurgickou pec z mladší doby bronzové, která byla vytesána do čedičové skály. Součástí nálezu byla i forma na odlévání sekerky a slitky kovu.

Mladší nálezy z širšího okolí hradu dokazují, že tu měli své středisko i Keltové. Areál o neuvěřitelné rozloze okolo 180 hektarů kdysi ohraničovaly palisády, země vydala i keltskou keramiku - ale nic víc. Žádné základy chat, zbraně, předměty denní potřeby. Laboratorní datování skromných nálezů ukazuje na dobu mezi lety 490 až 190 pr. n. l.

Opakuje se podivná situace, na kterou jsme narazili už v případě Obřího hradu: rozsáhlý areál byl nákladně a pracně obehnán hradbami, aby zůstal prázdný. I tady se proto někteří odborníci domnívají, že šlo o jakýsi posvátný okrsek. Někteří upozorňují i na další možnou souvislost s Obřím hradem: tím čím tam byla malá skalní branka, tím tady mohla být mezera mezi oběma skalami. Totiž mystickou bránou jíž se dalo přejít mezi světem pozemským a nadpřirozeným...

obr: Charakteristická silueta hradu je symbolem Českého ráje a magnetem turistů

Foto: Jan A. Novák 

Ti odvážnější z badatelů dokonce soudí, že Keltové z určitých bodů v okolí Trosek pozorovali východy a západy slunce mezi oběma skalními útesy. Amatérští badatelé upozorňují, že na slunovratové linii vedoucí mezi věžemi Trosek se nachází přibližně dva kilometry vzdálené keltské oppidum na lokalitě Semín v Českém ráji. Přesné zaměření astronomických směrů a jejich návaznost na terénní útvary tu ale zatím nikdo neprovedl.

Přesto nechybí ani názor, že posvátný byl celý Český ráj se svými skalními městy, divokými roklemi a studánkami, v nichž na dně dodnes víří písek pod tlakem vody vystupující z hlubin. Sem prý mohli jen zasvěcení - příslušníci vrstvy druidů, kteří spojovali kněžskou funkci s hlubokými znalostmi vesmíru, přírody i lidské duše. Důkazy ale zatím chybí. Navíc druidové zřejmě nebyli takoví mírumilovní mudrci, jak je módní novodobí Keltové často líčí. V době, kdy na jihu Evropy kvetla vyspělá antická civilizace a vznikala literární díla, která se čtou dodnes, skuteční Keltové svým bohům ještě obětovali živé lidi...

Pověsti týkající se Trosek udivují především množstvím zmínek o podzemních chodbách a dalších dutinách. Podle jedné z nich měli z rozsedliny pod skalami během stavby hradu vystupovat čerti, kteří dělníkům všemožně škodili. Jiné zase tvrdí, že Čeněk z Vartemberka tu nechal vyrazit na všechny strany tajné únikové cesty končící na kilometry daleko. Někde tady taky mají ležet hromady zlata a drahokamů z opatovického pokladu. Právě vědomí, že obránci mají k dispozici síť tajných chodeb, prý vedla k tomu, že husité obléhání hradu vzdali.

Pověsti o zdejším podzemí ale mohou mít prostou příčinu: asi 400 metrů východně od Trosek ve strmém svahu nad osadou Kabáty je jeskyně známá pod jménem Sklepy. Místní pověsti ji považují za jedno z vyústění podzemního labyrintu pod hradem, které bylo zasypáno. Je kolem ní také řada ochranných pověstí vyhrožujících strašlivou smrtí každému, kdo by se ji snažil prozkoumat.

Ve skutečnosti jsou Sklepy přírodní pseudokrasovou jeskyní, která vznikla na puklině zdejších křemenných pískovců. Ani to ale nebrání moderním romantikům věřit, že v jejím pokračování existuje brána do jiných dimenzí, cesta do minulých časů a místo, kde se ztrácejí lidé. Nápadné ovšem je, že tyhle historky jsou pouze na stránkách záhadologických magazínů vycházejících v posledních desetiletích, zatímco starší autoři je neuvádějí.

Další pověsti týkající se Trosek už jsou překvapivě krotké a většinou se snaží vysvětlit názvy obou věží. Podle některých jde o zkamenělou matku s dcerou, které se za živa neustále hádaly, podle jiných dvojice místních žen z podhradí, z nichž jedna byla katolička a druhá kališnického vyznání - tedy opět spor.

Nejpřirozenější vysvětlení ovšem pracuje s tvarem skály: Baba je nižší a podsaditá, zatímco Panna štíhlá, vysoká a nepřístupná. Nelze ale nevidět, že i Týnský chrám v Praze stavěný v časech vzniku hradu měl dvě nestejné věže reprezentující Adama a Evu, tedy mužský a ženský princip. Což je v podstatě totéž, jako princip spojení protikladných sil udržujících vesmír v rovnováze, který prostupuje mnoha východními filosofiemi. O kamenických hutích stavitelů chrámů se říká, že uchovávali tajné znalosti, které pocházely z neznámé minulosti, dědily se z generace na generaci a byly znázorňovány jejich výtvory v podobě srozumitelné jen zasvěcencům. Jejich vyjádření na podivném místě, které možná kdysi dávno bývalo svatyní a ještě dávněji ohnivým pracovištěm mužů zasvěcených do tajemství výroby kovů, nemusí být tak docela náhodné.

Jak se tam dostat

Železniční zastávka je v obci Borek pod Troskami, odtud k hradu vede modrá turistická značka. Autem a autobusem se dá dojet do obce jménem Tachov (nezaměňovat s městem Tachovem), která je ke zřícenině ještě blíž. Z Tachova vede k hradu značená silniční odbočka, přímo pod zříceninou je parkoviště. Z něho pokračuje přibližně čtvrt kilometrů dlouhá pěší cesta do kopce, na němž hrad stojí.

V dubnu a v září je hrad otevřen o sobotách, nedělích a svátcích, v květnu až září denně mimo pondělí. Otevírá se v 9 hodin ráno. Od května do srpna hrad zavírá bránu v 17:30, v ostatních měsících v 16 hodin.

Jan A. Novák

foto: autor

nejvyšší bod: 488 m n m.

souřadnice GPS: 50o30°59"N, 15o13°50"E

kde se nachází: Český ráj

další blízké kopce: Kozákov, Bezděz

zajímavosti v okolí: zámek Hrubý Rohozec

východisko k výletu: Borek pod Troskami

You have no rights to post comments