Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Závist: Keltské Athény nad Vltavou

zavist1Na trosky keltského oppida Závist u Zbraslavi se určitě jděte podívat - ale pečlivě si ohlídejte datum výletu. Prý není dobré chodit tam ve dnech rovnodennosti. Proč? Protože to už má místo ke svým mejdanům zamluvená jiná parta. Podle pověstí se tu totiž odehrávají reje kostlivců, kteří nemají rádi společnost obyčejných smrtelníků. V jiném podání má jít o rusalky, nebo o tajemné postavy uctívající oheň, který v oněch dnech tryská ze skal.

 

 

 

Podobné pověsti obvykle nevznikají samy od sebe - známe je i z jiných míst, kde byly později učiněny významné archeologické nálezy kultovního charakteru. I na Závisti proto mohou být v čase odeznívajícím otiskem čehosi skutečného, co se tu odehrávalo v dávné minulosti. V tomto případě nejspíš keltských obřadů konaných na akropoli největšího oppida u nás.

Nadšenci z řad novodobých Keltů dokonce tvrdí, že právě tady byl uctíván nejvyšší keltský bůh Taranis, vládce nebes, hromů a blesků. Pro to ale neexistují doklady. Jisté ovšem je, že data rovnodennosti byla pro Kelty a další staré kultury mimořádně významná.

Závist je svým způsobem klíčové místo naší nejranější historie: někteří autoři (včetně Bohuslava Balvína) právě sem kladou sídlo Marobuda (35 př.n.l. - 38 n.l.), prvního panovníka na českém území, kterého známe osobně. Mělo se jmenovat Marobudum a bylo vlastně předchůdcem Prahy jako přirozeného mocenského centra české kotliny - možná dokonce inspirovalo její vznik. Bohatá ložiska zlata (těžilo se tehdy i přímo na Břežanském potoce, který hradištěm protéká), strategická poloha mezi soutoky Vltavy s Berounkou a Sázavou, které byly dopravními tepnami té doby, daleký výhled z plošiny na vrcholu, kterou navíc šlo snadno opevnit...

- - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Hory a kopce opředené tajemstvím. Pokud ji nenajdete u knihkupce (většinou už je vyprodaná), můžete si ji objednat zde

- - - - - - - - - - - - -

Lepší místo pro panovnické sídlo široko daleko neexistovalo. Na vrcholu rozkvětu tu žila skutečná metropole své doby, velkoměsto s několika tisíci obyvateli zabírající 170 hektarů. Pro srovnání: Pražský hrad, který je zapsaný v Guinessově knize rekordů jako hrad s největší rozlohou na světě, zaujímá plochu jen 7 hektarů, pražské Václavské náměstí 4 hektary. Technické provedení některých staveb Závisti nemá na jiných keltských oppidech obdoby, takže je možné, že se na jejich realizaci podíleli také odborníci z antického Středomoří.

 

Paměť předků

To, čemu se nejčastěji říká Závist, ve skutečnosti jsou dva kopce nad Vltavou naproti Zbraslavi, které se jmenují úplně jinak: Šance a Hradiště. Obě jména jsou dostatečně výmluvná, přesto skutečnost nevystihují úplně přesně. Nestálo tu jen nějaké opevnění. Bylo tu impozantní sídlo mocných vládců, kteří svého času ovládali přinejmenším významnou část středních Čech. Ledacos ale naznačuje, že jejich zájmy sahaly ještě mnohem dál.

zavist2

 

 

obr: Vrch Závist nad ústím Břežanského potoka do Vltavy. Těžba zlata a výhodná strategická poloha sem přilákaly Kelty kteří tu vybudovali největší oppidum na našem území

Foto: Jan A. Novák

 

 

Keltské oppidum na Závisti je vůbec nejvýznamnější sídlo doby před počátkem letopočtu u nás: velkolepá památka na vyspělou kulturu a současné naléhavá připomínka pomíjivosti světské slávy i hmotných statků. Nebýt vědců, tak po někdejším pyšném sídle nezůstalo víc než pár pověstí a zkomolených zmínek ve starých kronikách.

Nejstarší zmínka o zdejší lokalitě je v kronice Václava Hájka z Libočan dokončené roku 1539 a vydané o dva roky později. Kopci "naproti Zbraslavi" v ní její autor říká Peerk a tvrdí, že se tu usadila Libušina sestra Kazi (tedy nikoliv na Kazíně, o němž mluvíme v jiné části této knihy). To ona postavila zdejší "hrad", kterému dala "...od sebe jméno Kášín, kterýžto hrad a gruntové jeho nad řekou Vltavou proti klášteru zbraslavskému dodnes se ukazují." Zdá se tedy, že v 16 století byly zbytky oppida mnohem zachovalejší než dnes, kdy z nich nad zemí téměř není nic k vidění. Navíc to nepřímo podporuje i hypotézu, podle níž jsou staré pověsti české ve skutečnosti spíš ještě starší pověstí keltské.

O hradišti psal i vzdělaný jezuita Bohuslav Balbín (1621-1688) ve svých Miscelaneích: "Obyvatelé těchto míst prohlašují, že to bylo dílo a královské sídlo dávných Bójů mnoho století před založením Prahy a že toto tvrzení přejali od předků." Znovu se ukazuje, že lidovou tradici není dobré podceňovat, protože dokáže uchovat informace i navzdory tomu, že se tu od časů keltského kmene Bójů, vystřídalo několik dalších zcela odlišných kultur. Balbín také na vlastní oči viděl i podzemní prostory pod hradištěm, které dnes buď neexistují, nebo nebyly objeveny.

 

Velkoměsto

Strategický kopec nad zlatonosným potokem osídlili lidé už v době bronzové. Z časů knovízské kultury se na Hradišti zachovalo... ano, hradiště o rozloze 50 hektarů. Keltové sem přišli někdy v první polovině 6. století př. n. l. a nejdřív vybudovali malou šptaně opevněnou osadu.

zavist4a

 

 

obr: Lokalita Závist při pohledu ze vzduchu

Foto: Jan A. Novák

 

 

Zřejmě se jim ale dobře vedlo, protože se tu začali opevňovat. Osadu obehnaly typické keltské valy tvořené dřevěnými rošty a palisádami vyplněnými směsí hlíny a kamení. Nechyběla ani brána klešťovitého tvaru, jaké známe i z jiných oppid. Osadníci po svých předchůdcích převzali a do fortifikace zahrnuli také takzvané vlčí jámy - zakryté prohlubně, na jejichž dně trčely zaostřené kůly.

Po 170 letech přišel úpadek, za čas ale přišla jiná skupina keltského obyvatelstva a začala místo dál zvelebovat. To se pak stalo ještě několikrát - a jen stopy požárů naznačují dramata, kterými jednotlivé etapy osídlení končily. Muselo jít o bratrovražedné boje, protože jiné etnikum se tehdy široko daleko nenacházelo. Keltové zřejmě zdaleka nebyli tak moudří a mírumilovní, jak jejich dnešní nekritičtí obdivovatelé často tvrdí.

Největší rozlohy a nejvýstavnější podoby dosáhlo oppidum v páté etapě keltského osídlení spadající do 2. století př. n. l. Tehdy byl do opevnění zahrnut i sousední vrch Šance. Odborníci odhadují, že trvalo tu žilo asi 2 až 3 tisíc lidí, v případě ohrožení ale mohlo mezi hradbami najít bezpečné útočiště až 40 tisíc obyvatel z okolí. To je téměř polovina pravděpodobného počtu všech obyvatel české kotliny v oněch časech. Oppidum mělo podobu skutečného města, jímž procházela síť zpevněných komunikací navazujících na několik bran. Našly se i stopy po provozování mnoha řemesel, včetně zpracování kovů a importované předměty dokládající dálkový obchod.

 

Místo, kam přicházeli bohové

Nejpodivuhodnější částí oppida byl objekt, kterému archeologové říkají Akoropole. Je to stavba, jaká nemá jinde obdoby a na jejíž vybudování nemohly stačit jen síly zdejších obyvatel. Naznačuje, že Závist byla nejen hospodářským a mocenským centrem kraje, ale i keltským náboženským střediskem, možná pro celé Čechy.

zavist5

 

 

obr: Záhadná pískovcová hlava nalezená na Závisti roku 1958 amatérským archeologem. Svou snahou o realitické pojetí nemá v keltském umění obdoby a někteří vědci se domnívají, že jde o pokus zachytit rysy konkrétního člověk

Repro z knihy Anny Bauerové Keltové v Čechách

 

 

O uspořádání keltské společnosti víme velmi málo - prakticky jen to, že ještě nebyli schopni vybudovat skutečné státy, jaké tou dobou už existovaly ve Středomoří a na Blízkém východě. Lze si ale představit, že Akropole nad Vltavou mohla mít pro roztříštěné keltské kmeny podobný význam, jako delfská svatyně pro nejednotné řecké městské státečky antické doby: náboženskými prostředky usměrňovala vztahy mezi komunitami. Stejně tak si proto lze i představit, že právě tady sídlila duchovní elita keltského světa.

Akropole byla nejvyšším a nejlépe opevněným místem Závisti - zřejmě posledním útočištěm poté, co všechny ostatní obranné linie padly. Archeologové však nenašli nic, co by nasvědčovalo tomu, že zde sídlil vládce pevnosti. Naopak: celá podoba Akropole i jejích jednotlivých objektů vypovídá o tom, že zde se vyvolení scházeli s bohy.

Mezi nálezy je například ozubené kolečko, které si archeologové neumějí vysvětlit jinak než jako kultovní předmět. Znepokojujícím objevem se roku 1957 stala pískovcová plastika mužské hlavy s brutálně realistickými rysy, která se zcela vymyká keltskému umění.

Akropole má tvar obdélníku o rozměrech 90x80 metrů obehnaných příkopy a valy. Vnitřní prostor byl pracně zarovnán pomocí unikátní konstrukce s několika komorovými vrstvami, což mělo zřejmě rovnoměrně roznést zatížení, které by jinak mohlo rozvrátit obvodové zdivo. Uprostřed stála svatyně dlouhá 10 metrů, která pravděpodobně byla ústředním bodem jakéhosi kultu. Kromě toho tu stála také stavba s trojúhelníkovým půdorysem neznámého určení.

I toto poslední keltské osídlení Závisti skončilo krveprolitím. Nálezy zbraní a stopy požárů nasvědčují tomu, že někdy v 1. století našeho letopočtu se tu odehrály kruté boje, v nichž obránci rychle podlehli - na obranných postaveních nad branami ani nestačili vystřílet zásoby oblázků do praků.

Pak tu nějaký čas sídlili germánští Markomané, jimž vládl mimo jiné i již zmíněný Marobud. Z pozdějších dob se na Závisti našlo menší slovanské pohřebiště

 

zavist8Jak se tam dostat

Přímo pod kopci, na nichž se rozkládá keltské oppidum, je železniční zastávka Praha - Zbraslav na trati Posázavského pacifiku, případně zastávka autobusů pražské městské hromadné dopravy, která se jmenuje Most Závodu míru.

Zde je východisko značených turistických cest, z nichž žlutá vede přes oba vrcholy a přímo k nejzajímavějším místům oppida. Končí ve vsi Točná na stanici autobusů MHD, což je další z možných východisek k výletu.

Pokud přijedete autem podél Vltavy, je možné ho nechat na parkovišti před nádražím nebo u zookoutku v Břežanském údolí. Jinou možností je nechat auto v Točné, což vám ušetří výšlap do prudkého kopce.

Objekty odkryté při archeologickém výzkumu jsou dnes zasypané, patrné však jsou zbytky valů. Na místě se nachází několik informačních tabulí.

Kopec Šance je součástí Přírodní rezervace Šance, kde jsou i další zajímavosti, například odkryv geologických vrstev známý jako závistský přesmyk, nebo dubový les s ohroženými rostlinnými a živočišnými druhy. Územím vede naučná stezka.

 

Jan A. Novák

 

zavist6

obr: Schéma konstrukce keltského opevnění

kresba: Jan A. Novák

 

 

název: Závist, Šance, Hradiště

nejvyšší bod: 391 m n m.

souřadnice GPS: 49o57°44"N, 14o24°29"E

kde se nachází: Zbraslav, Praha 5

další blízké kopce: Vyšehrad, Kazín

zajímavosti v okolí: Zbraslavský klášter

východisko k výletu: Zbraslav, Točná

 

 

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates at JoomlaShack.com