Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Jak začalo zlaté opojení

zlato1Dnes (16. 8. 2013) uplynulo 117 let od vypuknutí zlaté horečky na Yukonu, zatímco  „rush“ v Kalifornii, který jí předcházel,  oslavil 165. výročí už 24. ledna. Období zlatých horeček na dalekém Západě i vysokém Severu  dodnes zůstala legendou i zdrojem nevyčerpatelného množství dobrodružných historek. Slovo "zlato!" tehdy v jediném okamžiku změnilo osudy statisíců lidí.

 

John Sutter byl původem Švýcar a životem americký pionýr v nejlepším slova smyslu: poctivý a odvážný muž vedený snem udělat z Kalifornie zemi, jejíž prosperita by byla založená na pracovitých farmářích. Roku 1839 založili v horách Siera Nevada osadu New Helvetia (Nové Švýcarsko), které se později začalo říkat Sutter°s Fort, zatímco původní indiánští obyvatelé kraje místo nazývali Colona. S dalšími osadníky sem přišel také tesař a stavitel mlýnů James W. Marshall. Ani Sutter, ani Marshall netušili, že jejich bohulibý plán postavit v osadě mlýn sen o Novém Švýcarsku rozmetá na kusy.

 

Prozrazené tajemství

Stavba mlýnu začala, v lednu 1848 ale Marshall zjistil, že přítok vody nedostačuje, rozhodl se proto prohloubit koryto řeky. Okamžik, který rozhodl o jeho osudu - i o osudu statisíců dalších lidí - popsal takto:

zlato0"Uviděl jsem na dně dva kusy lesklého kovu. Zvedl jsem je a prohlížel zblízka. O minerálech něco vím, takže mi bylo hned jasné, co jsou ty lesklé a těžké hroudy zač. Nemusel jsem ani hledat dlouho a měl jsem celkem čtyři nebo pět kusů..."

 

 

obr: Rýžování zlata během kalifornské zlaté horečky. Zlatokopové s rýžovacími pánvemi během krátké doby vytlačili ostatní osadníky a zcela změnili tvář krajiny

 

 

Sutter okamžitě pochopil, že jeho plány na prosperující zemědělskou osadu jsou ohroženy. Chtěl nález udržet v tajnosti, jenže informace se nějakým způsobem donesla k vydavateli a obchodníkovi Samuleu Branmanovi v San Franciscu. Žlutý kov mu zatemnil mozek: vyběhl do ulic a křičel "Zlato! Zlato!" Tisíce mužů vzápětí opustili vše co měli a vyrazili do Sutter°s Fordu. Původní osadníci buď sběhli ze své půdy k rýžovacím miskám, nebo byli vypuzeni lavinou zlatokopů z celého světa.

Ze spořádané Nové Helvétie se rychle stalo zlatokopecké doupě. Už v létě 1848 tu stály tři stovky chatrčí a další rychle přibývaly. Když prezident James Polk ve svém posledním výročním poselství 5. prosince 1848 nález zlata potvrdil, zlatá horečka přerostla v celosvětové šílenství.

Zatímco roku 1848 v celé Kalifornii žilo jen 14 000 neindiánských obyvatel, o 4 roky později už jich bylo 223 000. Nález kalifornského zlata přilákal do USA přibližně 300 000 dobrodruhů z celého světa a podstatně urychlil osídlení země.

John Sutter i John Marshal z toho nic neměli - a nakonec zemřeli v chudobě.

 

Z jihu na sever

Kalifornská zlatá horečka netrvala dlouho - už 1850 bylo všechno volně dostupné zlato vytěžené a ke slovu se postupně dostávaly průmyslové metody dobývání. Americkým zlatým horečkám ale ještě nebyl konec.

zlato3

 

obr: Štola z období  zlaté horečky. Když se vyčerpaly zásoby žlutého kovu na povrchu, pustilu se zlatokopové pod zem. V primitivně zajištěných štolách často našli svou smrt. Ani drtivé většině těch ostatních zlato štěstí nepřineslo, někteří ale pohádkově zbohatli

 

 

Ještě drsnější průběh měla aljašská zlatá horečka, která se ve skutečnosti skládala z několika vln. V letech 1896 až 1999 vzali prospektoři útokem Klondike na řece Yukon, poté je lesk žlutého kovu zahnal do nově objevených nalezišť v okolí Nome. Tam se zásoby vyčerpaly okolo roku 1909.

Tvrdé podmínky Severu, kde teploty v zimě klesaly pod -50 stupňů Celsia, vedly k neméně drsné bilanci: ze 100 000 lidí, kteří vyrazili na Klondike, jich tam došlo jen 40 000, ostatní se buď vrátili nebo zahynuli. Pouze 4000 hledačů zlato opravdu našlo - a jen několik málo z nich tolik, aby to stačilo na zbohatnutí.

Přesto většinou zemřeli chudí; své zlato propili nebo prohráli ještě na Aljašce.

Období zlatých horeček bylo krátké, protože snadno dostupné zásoby žlutého kovu se rychle vyčerpaly. Tak jak zltokopecká města vyrostla, stejně rychle byla i opuštěna a staly se z nich strašidelné osady duchů. Dnes jsou stopy po zlatých horečkách oblíbenými cíly turistů.

Málo se ví, že zlatou horečku jsme zažili i u nás poměrně nedávno: v roce 1927, kdy došlo k náhodnému objevu plíškového zlata v štěrku pro stavbu silnice u Stožic na Písecku. Byla jen taková malá česká: moc žlutého kovu nepřinesla a zhasla po pár týdnech. To už je ale zase trochu jiná historie 

 

Jan A. Novák

 

 

Obr: Zlatokopové táhnou na Yukon

 

 

obr: Zlatokopecký tábor

 

 

Komentáře   

#1 Eugenie 2013-08-17 14:32
Na Yukonu jsem byla před dvaceti roky a něco plíšků si nalovila.Mám je zatavené ve skleněném přívěsku.Ten mi připomíná naše jízdy s Indiánkou Beverly s jejím psím spřežením pravých indiánských Haskáčů po Aljašce.Moc ráda na to vzpomínám a Tebe Honzo zdravím,Edita
#2 j.a.n. 2013-08-18 05:13
Edito, vím, že jsi dobrodruh, to musela být paráda! Já byl spíš na teplejší kraje a o Yukonu jen číst :-) Co antarktická stanice? Taky zdravím, měj se moc hezky. Honza

You have no rights to post comments

 
Joomla Templates from JoomlaShack.com