Novákoviny

 Zlatá horečka už dorazila až k nám: žlutý kov jde na dračku a jeho ceny raketově rostou. Pouhý gram tzv. investičního zlata se už prodává za více než 1500 Kč, přičemž je jasné, že tím to zdaleka nekončí. Lidem konečně začíná docházet, že peníze jsou prázdné nic: ty v bance jen bity v počítačích, od nichž vás "voni" odstřihnou kdykoliv se jim zamane, ty v peněžence zas kousky papíru a kovu nekryté ničím. Vývoj na burzách, stejně jako události v Londýn? i jinde, názorně naznačují, že doba začíná být hodně nejistá. Majitelé úspor reagují tradičně: začínají shromažďovat to, čím bývaly bankocetle kryté kdysi. Zlato přece nestárne, nekazí se, vždycky bylo a bude. Opravdu to ale je dobrá investice do časů které přijdou?

Nebezpečné poklady 

Na první pohled by se mohlo zdát, že zlato je ideální investice do neklidné doby. Dělalo se to tak přece vždycky: je to  trvanlivý, mobilní a snadno ukrytelný materiál s výhodným poměrem ceny a objemu, který představuje solidní sázku na jistotu. Jenže časy se mění. V obdobích minulých opravdu velkých krizí například nebyly všeobecně rozšířené detektory kovů. Ani za Velké hosodářské krize nebo druhé světové války nedocházelo k tomu, že by policie byla prakticky odzbrojená a nefunkční. V Evropě ještě nebujela početná přistěhovalecká ghetta s lidmi vyznávajícími zcela odlišné hodnoty, ani všeobecně zaručená a úzkostlivě dodržovaná  "lidská práva" pro zločince v neprospěch občanů. Ale nejen to...

obr: V okamžiku skutečně velké krize by se násilí z ghett rychle přelilo do bohatších čtvrtí. 

Existují přinejmenším dva důvody, proč investice do zlata v současnosti není tak výhodná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ten první je, že správná doba pro nákup už dávno minula, neboť ceny za posledních několik let vyrostly velmi vysoko. Ten druhý spočívá ve smutné skutečnosti, že druhý konec mostu je v nedohlednu. Co nás čeká za ním? A co během dobrodružné pouti po nepevné mostovce nad kalnými víry pod ní? Jsou kapsy nadité kovem těžším než olovo (obrazně i doslova) tím, co nám tu dobrodružnou cestu usnadní? Nebo naopak přitahují neštěstí?

V době nejistoty ale nemůžete mít zlato v bance - to ho rovnou můžete zahodit. Chtě nechtě ho musíte mít někde na blízku a to může být hodně nezdravé. Nezdravé ostatně může být už jen podezření, že ho máte.

Víte jak vznikly poklady? Skoro vždy tak, že si kdosi v nejistých dobách uschoval drahé kovy a kamení jako zálohu na lepší budoucnost - a ta nenastala. Buď proto, že náš střadatel špatné časy nepřežil, nebo proto, že se ke svému majetku už nedostal. Většinou se o to ani nesnažil, protože mít ve zlých dobách něco cenného u sebe, to si přímo říká o malér.

 Čas zlatých žní

Ale popořadě - nejdřív k "výhodnosti" nákupu zlata v současnosti. Nakoupit zlato před deseti, nebo třeba i pěti lety by opravdu bylo výhodné, teď už je ale pozdě. Zájem vyvolal aktivity šikovných obchodníků se žlutým kovem a současné ceny jejich zboží nabízeného na trhu v podobě dostupné běžným smrtelníkům (takzvané investiční zlato - tj malé slitky a speciální ražby mincí v cenách odpovídajících finančním možnostem nižších a středních příjmových kategorií obyvatel) jsou hodně nasazené. Kdyby se vše zase obrátilo k lepšímu, tak půjdou ceny žlutého kovu zase dolů - a kdo nakoupil tyhle produkty teď, zákonitě prodělá.

obr: Takzvané investiční zlato: mince a drobné slitky určené pro drobné střadatele a (na rozdíl od klenotů) nezatížené daní. Čas na skutečně výhodný nákup ale už dávno minul.

Prodělá ale i v případě, že se věci k lepšímu neobrátí. A nejen proto, že drobný střadatel, který se v branži nepohybuje a ještě ke všemu prodává pod tlakem okolností, bude při prodeji zákonitě oškubán (když už ne přímo oloupen nebo zabit). Jestli totiž bude opravdu zle, tak ještě rychleji než ceny zlata porostou ceny věcí, bez kterých se člověk neobejde. Kovu se člověk nenají i když je tak krásně žlutý - hladovějící námořníci na Magellanových lodích byli ochotni vyměnit všechny své klenoty za jednu dobře vykrmenou krysu.

Takový hodně opožděný nákup by snad měl smysl, kdyby se měna zhroutila úplně (což vyloučit nelze) a vy byste těch bitů v bance měli opravdu hodně, dejme tomu v řádech milionů dolarů (a nic ve zlém, pak byste ale asi dělali jiné věci, než seděli u počítače). Ale vydělat na tom?

No, i to je to možné. Ale ne v situaci běžného člověka, který si do zlata uložil svůj nepříliš hojný majetek. Vydělat na tom může jen skutečný insider, v tomto případě člověk, který se tím dlouhodobě živí a ví nejen kdy nakoupit a kdy prodat, ale také kde nakoupit a kde prodat. Takoví až ale dávno nakoupili - a teď jim začíná doba sklizně. Ano, tak už to v životě chodí, jedni sejí, druzí sklízejí...

Jinak řečeno: teď už nakupují jen "ti kdo sejí". Ti druzí zlatou horečku opatrně přiživují, ale ve skutečnosti jsou připravení opatrně prodávat. Protože tam, kam směřujeme, možná nebude zlato k ničemu.

Temná krajina za mostem

Takže teď k tomu druhému důvodu: opravdu je zlato ten správný náklad pro povoz drkotající po nepříliš bezpečných cestách vedoucích do nejasné budoucnosti?

obr: Pouliční násilí a rabování v londýnském Tottenhamu ukazují, jak by mohla vypadat Evropa v časech eskalující krize a nefunkční moci státu.

Události, k nimž nyní dochází v Londýně (a na které jsme si už skoro zvykli v Paříži i jinde) mohou znamenat, že v jedné věci měl Anders Breivik pravdu: válka už je. Pokud se evropské elity nevzpamatují (nebo pokud se nenajdou jiné, které budou lépe zakotvené v realitě), lúza rychle zjistí, že drancovat je nejen zábavnější, ale i mnohem výnosnější než jen sedět a brát podporu v nezaměstnanosti - koneckonců většina z nich pochází z etnik, v nichž loupežník a bojovník stojí na společenském žebříčku mnohem výš než ten, kdo pracuje. Ti bystřejší z nich si už jistě všimli, že v Evropě nemocné pozitivní diskriminací právě oni mohou loupit prakticky beztrestně. A těm nejbystřejším dříve nebo později dojde, že zapalovat auta a chudé příbytky svých soukmenovců je sice vzrušující, v bohatších čtvrtích je ale drancování výnosnější - a udělat z toho program. Komunisté k tomu měli takové hezké heslo: mír chýším, válku palácům (a pro jistotu pak sebrali všechno všem).

Nedělejte si ale velké iluze ani o takzvané domobraně nebo jiných formách milice. I tady není tak těžké si  představit, jak se mezi ozbrojenými obránci vlastního majetku časem vynořují vůdci loupežnických band.  Proč taky se zbraní v ruce sít a sklízet, když s prstem na spoušti  můžete rovnou otevírat sýpky…

Chcete se takovým lidem bránit zlatou cihlou? Což o to, těžká je dost a bolí to s ní hodně. Jsou ale i účinnější prostředky.

O tom ale zas někdy jindy.

Jan A. Novák

Psáno pro Novákoviny

POZNÁMKA: Text je volný pro další šíření. Pokud se rozhodnete jej použít, uveďte, prosím, celé jméno autora a funkční odkaz na Novákoviny