Novákoviny

O Andersi Breivikovi píše kdekdo, zato jeho obětem je věnována překvapivě malá pozornost. Z více než půl tisícovky účastníků  "dětského tábora" na ostrově Utoya média zaujali jen dva - a výběr je trochu zvláštní: policista a příbuzný královské rodiny, který byl na ostrově v civilu a mladá Norka s exotickým jménem Prableen Kaur, která okamžitě po událostech zveřejnila dramatické svědectví o tom, jak během střelby s pomocí mobilu twitterovala, psala na facebook, rozesílala esemesky a telefonovala na všechny strany. Což je nepochybně pozoruhodný výkon, takže jsem o ní chtěl vědět víc. A opět jsem narazil na náznaky toho, že v celé té smutné historii je mnoho podivného.

 

 

"Dětský tábor" mladých antisemitů

Dramatické líčení Prableen Kaur o tragických událostech na ostrově najdete skoro ve všech médiích (česky třeba tady) - ale vždy bez bližšího seznámení s autorkou. Na to, že její text převzala většina deníků a zpravodajských serverů světa přinejmenším podivné. Zpočátku byla v nejlepším případě uváděna jen jako jedno z dětí, které v táboře pobývali, později jako jedna z účastnic mítinku, který se tam odehrával. Takže už máme první problém: dětský tábor nebo politické shromáždění?

Novináři rozpor velkoryse pomíjejí, na internetu jsem ale narazil na zajímavé líčení, které ledacos naznačuje:

 

obr: Prableen Kaur s přáteli

 

"Den před masakrem se v socialistickém mládežnickém táboře na ostrově Utoya u Osla za přítomnosti norského ministerstva zahraničí Jonase Gahr Storeho věnovali tématu uznání Palestinského státu a bojkotu Izraele. Podle údajů izraelských novin Jedijot Achronot a norských novin, zvedali účastníci tábora do výše plakát s nápisem: "Bojkotujte Izrael", ve chvíli, kdy Sore dorazil. Store se účastnil pódiové diskuze s norskou novinářkou a vedoucí jedné křesťanské humanitární pomoci. Obě jsou známé pro své antiizraelské pozice. Store souhlasil, že Palestincům náleží stát, ale nevyjádřil se k bojkotu Izraele.

Někteří z mládežníků, kteří přežili masakr, vypovídali, že zpočátku považovali střelbu vraha, převlečeného za policistu, za znázornění izraelských zločinů na Palestincích v obsazených územích. Domnívali se, že jim tak má být ilustrována hrůza izraelské okupace."

 

Bojovnice

Takže o "dětském táboře" už máme trochu jasněji: "děti" se tu učí postoje, které jsou v zajímavém souladu s někdejší politikou Třetí říše vůči oblasti Palestiny. A když víme tohle, můžeme se se vrátit zpět k autorce norské obdoby Reportáže psané na oprátce. Pátrání ovšem nebude snadné. Prableen nebo také Prabhleen) Kaur samozřejmě není typické norské jméno, zato je velmi běžné mezi Sikhy, kde jeho nositelé zřejmě nemají daleko do jakési obdoby našich Janů Nováků. Což samozřejmě neznamená, že Prableen Kaur neexistuje, protože i já se jmenuji Jan Novák a o své jsoucnosti zatím nemám pochyb. Ale...

 

obr: Prableen Kaur (vprostřed dole) na loňském táboře mladých Sikhů. To jí má být 16 let.

 

První záhadou je věk Prableen Kaur. Loni zveřejnila na serveru SikhNet, zprávu o setkání mladých Sikhů v Oslu, kde se uvádí, že autorce je 16 let. První zprávy po velkém vraždění jí přisuzovaly 18 let (např. Hospodářské noviny), čímž se alespoň vzdáleně blíží médii pečlivě budované představě skautky z nevinného dětského tábora. Už o pár dní později však dorostla do věku 23 let a stala se z ní norská politička. A jinde je jí dokonce 24 let a je buď tajemnicí Dělnické strany pro komunikaci s mládeží, nebo zástupkyní šéfa mládežnické organizace Dělnické strany. Za pár dní z dítěte politický lídr - to je kariéra, za kterou by se nemusel stydět ani strojvůdce-předseda vlády Stanislav Gross.

Na jí podepsané loňské zprávě ze shromáždění mladých Sikhů v Oslu popisuje výchovu imigrantských dětí na několikadenních táborech, kde se učí kitar, dastar, Darbar Sahib seva a jiné věci, o kterých upřímně přiznávám, že nevím, co jsou, něco mi ale napovídá, že o adaptaci na evropské prostředí to asi nebude. Což zřejmě platí i o "čistotě a svědectví maya jaal a učení o nebi a pekle", což se tam provozovalo také, jak Kaur jásavě oznamuje.

- - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Anders Breivik se ve svých textech odvolává i na templáře a jejich boj proti muslimům. Podrobnosti o nich najdete na Novákovinách v článku Pátek třináctého a templáři

- - - - - - - - - -

Na YouTubee je zase možné najít videozáběry jejích plamenných projevů na zasedáních Dělnické strany ještě před událostmi na ostrově - třeba zde. Mluví norsky, takže překladem neposloužím, ale jeden z diskutujících pod videem výstižně napsal: "I dont understand a words, but her facial expressions and gesture seems to me that she is in their faith convinced. What is its faith? " (Nerozumím slovům, ale z výrazu tváře a gest se mi zdá, že je zanícený bojovník za jejich věc. Za co bojují?"

Že by norští sociální demokraté toužili skandinávskou společnost učit kitar, dastar, Darbar Sahib seva a sikhské představy o nebi a pekle?

 

Dělnická liga mládeže

V současnosti vládnoucí Norská dělnická strana je obdobou naší ČSSD, na rozdíl od ní však není výtahem k výnosným tunelům, ale se svou levicovostí to myslí smrtelně vážně - v mezinárodních otázkách například zaujímá výrazně protiizraelský a propalestinský postoj. Opět citát z internetu:

 

obr: Prableen Kaur - bojovnice. Za co bojuje?

 

"Když byl roku 2006 zadržen Arfan Qadeer Bhatti, který plánoval vraždu izraelského velvyslance a útoky na izraelskou ambasádu (v Norsku), byl obviněn jen z vandalismu. Podle tajných zpráv Norsko navázalo styky s Hamasem a obavy Izraele považuje pouze za plané řeči".

Norská dělnická strana má svou mládežnickou organizaci Dělnická liga mládeže, která se programově zaměřuje na imigranty a jejich potomky. Logicky, protože ti tvoří skutečný proletariát. Zákonitě je tedy ještě o poznání víc do leva než její mateřská strana - a ještě radikálnější v boji proti "imperialismu", "sionismu", "antimuslimství" a dalším strašákům revolucionářů 21. století. Právě tato Liga organizovala tábor na ostrově Utoya a právě v ní má radikální (snad) třiadvacetiletá Sikhka Prableen Kaur funkci místopředsedkyně místní organizace Ligy dělnické mládeže v Oslo.

 

Reportáž psaná na oprátce

Pohled pod mediální povrch tragédie na ostrově Utoya tedy nabízí něco možná ještě nebezpečnějšího, než jen osamělého šíleného vraha. Vidíme politickou stranu, která se drží u moci tím, že do země přivádí imigranty nepřátelské vůči tradičním evropským hodnotám, jejichž děti mají tvořit její voličskou základnu. Nutno ovšem dodat, že Sikhové mezi nimi nemají většinu - tu tvoří muslimští přistěhovalci, tedy lidé z oblastí, kde vládne náboženství-ideologie kladoucí si za cíl vytvoření výhradně muslimského světového kalifátu, v němž vládne právo šarija. Že tito "voliči" své užitečné idioty z Dělnické strany smetou v okamžiku, kdy dosáhnou svých cílů, to už politiky myslící od voleb k volbám nezajímá.

 

obr: Účastníci "dětského tábora" zachránění po střelbě hromadného vraha. Prableen Kaur druhá zleva.  

 

A vidíme něco ještě horšího: "dětské tábory", pořádané parlamentní stranou (nejspíš za peníze daňových poplatníků), kde jsou přírodou dané radikální sklony mládí zneužívané k vymývání mozků. Kde se indoktrinují, vychovávají a vybírají budoucí stranické elity. Kam se zvou levicoví radikálové z celého světa, aby mladé lidi učili, koho mají nenávidět a za koho bojovat. Zvláštní shodou okolností se právě včera musel americký komentátor Glenn Beck veřejně omluvit za to, že mládežnický tábor Ligy mladých dělníků přirovnal k akcím Hitlerjugend...

Nakonec vidíme také radikální levicovou aktivistku neevropského původu i smýšlení, která až podezřele rychle zaplavila svět svojí působivou a heroickou, byť v některých ohledech obtížně uvěřitelnou historkou z vraždění na ostrově. Dovedu si představit, že Prableen Kaur zase rychle zmizí v anonymitě mladých imigrantských revolucionářů, protože její zjev i aktivity jsou v současnosti zatím přece jen příliš výmluvné.  Pozornost davu bude postupně odvedena na méně nápadné zjevy mezi oběťmi masakru, pokud možno čistokrevné Nory. Její historka tak trochu připomínající Fučíkovu Reportáž psanou na oprátce už splnila svůj účel: pravičáci, sionisté, zednáři, konzervativci, nebo jen lidé znepokojení multikulti koketováním evropských levičáků s militantním islámem... jsou vrazi, které je třeba policejně sledovat, omezit v právech a nejlépe postavit mimo zákon. A ve stínu této nálady (a ve jménu demokracie) možná časem půjde začít přijímat i příslušné totalitní zákony.

Breivikův čin těmto lidem nahrál tak dokonale, že se mi nechce věřit na náhodu. Jak konkrétně to dokázali, se asi nikdy nedovíme, připomnělo mi to ale literaturu a filmy, které do nás bolševici hustili v mém dětství: na svou schopnost infiltrace mezi ideové nepřátele byli "lidé zvláštního ražení" vždy velmi hrdí. Radikální levice to nepochybně dělá i dnes - a když má ještě ke všemu tak blízko k názorově spřízněné vládní straně, tak to mnohé usnadňuje. A třeba i vysvětluje, proč byli na místě dřív novináři než policisté, proč na ostrově s tolika mladými radikály, které navíc pravidelně navštěvovali vládní politikové, nebyla žádná ostraha, proč policejním lodím nefungovaly motory, proč dostal vrah příležitost se vzdát a vysvětlit své motivy, proč ho tajná služba sice sledovala, ale nechala být, přestože měl farmu plnou zbraní a výbušnin...

Buď jak buď, vytipovat a zmanipulovat frustrovaného odpůrce multikulti laviny, který se vyznačuje výmluvně působivým kádrovým profilem, názory určenými k diskreditaci a zevnějškem nenápadně odkazujícím k nacistickým ideálům čisté rasy, nemusel být pro zkušeného "mistra pláště a dýky" zas tak velký problém.

 

Jan A. Novák

psáno pro Novákoviny