Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Tajemství Jámy pokladů

oak1

U většiny pokladů je problém zjistit jejich úkryt - a pak už stačí je jen vyzvednout. Na kanadském Oak Island je to přesně naopak: všichni vědí, že tam něco je, ale nemohou se k tomu dostat. Kdosi neznámý tu vybudoval úkryt odolávající nejmodernější technice.

 Oak Island leží asi 70 kilometrů od Halifaxu a od pevniny jej dělí jen úzký průliv. Odjakživa měl špatnou pověst: občas tu prý byla za nocí vidět podivná světla, a když se pár místních rybářů vydalo zjistit, co se tam děje, za podivných okolností však zahynuli. Místní lidé věřili, že tu straší a že duchové zardousí každého, kdo se pokusí rušit jejich klid.

Roku 1795 se vydali kletbu zlomit tři rybářští synkové Anthony Vaugham, Daniel MacGinnis a Jackie Smith. Ostrov je dostal jinak: našli podezřelou propadlinu, zbytky nářadí a další stopy po kopání, takže logicky usoudili, že tu bude i poklad. Jeho hledání pak zasvětili zbytek života - zbytečně. Protože to, co vypadalo na snadné zbohatnutí, se ukázalo být největším hlavolamem všech dob. Tajemství má jméno Jáma pokladů, v originále The Money Pit.

 

Past na vetřelce

Hned druhý den se chlapci tajně vypravili na ostrov znovu, tentokrát s kopáčskou výbavou. Už v hloubce tří metrů narazili na plošinu ze silných dubových fošen. Zdálo se, že bohatství je na dosah - ale pod překážkou byla jen hlína. To se opakovalo ještě třikrát až do hloubky devíti metrů. Tam to objevitelé vzdali, ale tajemství ostrova jim nedalo spát.

Roku 1804 se spojili s movitým doktorem Simeonem Lyndem a založili společnost Oak Island Trasure Company. Historie s dubovými přepážkami se ale opakovala po každých třech metrech hloubky celkem šestkrát. Ve čtyřiadvaceti metrech pak narazili na vrstvu dřevěného uhlí položeného na kokosové rohožce a o tři metry níž na hmotu připomínající těsnící tmel. Pod ní byl metr a půl dlouhý a půl metru široký pískovcový kvádr s podivnými hieroglyfy.

Když se hledači dostali do třiceti metrů, zaplavila jámu slaná voda a veškeré pokusy ji vyčerpat byly marné. Ještě ke všemu se ukázalo, že její hladina nekolísá s přílivem a odlivem.

Příštího roku na to zkusili jít jinak: opustili původní jámu a začali vedle ní razit novou. Její stěna se však provalila a voda málem pohltila všechny, kdo v ní byli. Krátce na to se tato společnost hledačů pokladu rozpadla.

V roce 1849 Tony Vaugham a doktor Lynd založili novou společnost a zvolili odlišný postup. Spustili do zatopené šachty dlouhý kovový vrták poháněný koněm a postupně se s ním propracovávali do hloubky. V třiatřiceti metrech nástroj narazil na překážku a vynesl na povrch kousky jedlového dřeva. Pak prošel třiceti centimetry prázdného prostoru a další přepážkou tentokrát z dubového dřeva. Po deseti centimetrech usoudil vrtař obsluhující stroj, že tyč se točí mezi kusy kovu. Po jejím vytažení na ní našli pár článků zlatého řetězu. Další průběh vrtání naznačil, že kdesi v hloubce leží na sobě nejméně dvě velké bedny naplněné "tvrdými kovovými předměty".

Nálezy sice náklady nezaplatily, naplnily ale hledače optimismem. Ti se nyní rozhodli vyřešit především problém přítoku vodu. Další průzkum ukázal, že šachta je v třicetimetrové hloubce spojena s mořem dvěma kanály vyloženými kokosovými rohožemi. Jejich nabobtnalá vlákna propouštěla vodu tak pomalu, že hladina nekolísala.

Ale kdo a jak toto náročné důlní dílo vytvořil? A kde se tady, na chladném severu vzal kokos?

Pro Lyndovu společnost to ale znamenalo jen jedno: druhý a tentokrát definitivní konec.

 

Jeskyně mrtvých

Koncem 19. století se na Oak Island s nejmodernějším vrtným zařízením své doby vydal bohatý průmyslník Frederic L. Blair. Začal tam, kde skončil Lynd a pomalu se prokousával hlouběji. A i on každým krokem narážel na nové a nové záhady.

Když jeho sonda v padesáti metrech prorazila cementovou vrstvu a poté vrstvu dubového dřeva, prošel prý vrták osmdesáticentimtrovým volným prostorem a další vrstvou dřeva a cementu v opačném pořadí. Přitom vynesl na světlo kousek pergamenu, na kterém později pod mikroskopem objevili znaky připomínající písmena VI nebo WI. V šedesáti metrech narazil vrták na pevnou skálu. Odčerpat vodu se však nepodařilo a Blair zkrachoval.

oak3A tak to šlo rok za rokem. Nepomohlo kopání souběžných šachet, ani ucpávání kanálů vedoucích od moře. Hledači se také pokusili vyhodit do povětří část pobřeží, aby ucpaly přítokové kanály, zkoumat další místa na nevelkém ostrově a nasadit nejmodernější geofyzikální metody vyhledávání i vrtné soupravy.

 

obr: Šachta společnosti Triton Alliance 

 

 Do současnosti se na Oak Islandu vystřídaly desítky dobře vybavených společností (společníkem jedné z nich byl i pozdější prezident Franklin D. Roosevelt) a postupně se prokopaly až do hloubky více než 80 metrů.

Jáma přesto bohatství nevydala. Naopak pohltila miliony dolarů - a občas k nim přibrala i nějaký ten lidský život: při nesčetných haváriích za celou dobu hledání tu zahynulo 6 lidí.

Obzvlášť tragický byl rok 1959. Tehdy tu začal pracovat bývalý motocyklový závodník Robert Restall se svým osmnáctiletým synem na zablokování kanálů přivádějících vodu z moře. Jednoho dne však mladý Restall spatřil svého otce ležet v bezvědomí na dně šachty. Okamžitě se pro něj vydal, omdlel však také - a zbytek příhody se podobal pohádce o lištičce a Budulínkovi. Toho dne si šachta zaplněná jedovatým plynem vzala tři lidské životy.

V 60. letech vědci provedli datování palmových vláken pomocí radiouhlíkové analýzy. Vyšlo jim, že pocházejí z období let 1200 až 1400 n. l. Jiní odborníci později ale toto datování zpochybnili, protože vzorky, ktré ležely ve zdejší vodě údajně dávají zkreslené výsledky.

V roce l970 vznikla společnost Triton Alliance, která se snažila jít na problém vědecky. Pomocí množství vrtů se snažila zjistit geologickou povahu ostrova. Roku 1976 do jednoho z vrtů spustila kameru - a na monitoru pak hledači pokladů údajně spatřili tři bedny v zatopené jeskyni v hloubce osmdesáti metrů, nad nimiž se ve vodě volně vznášela lidská ruka. Na jedné z truhlic prý ležela lidská postava bez zubů, ale se zachovalými vlasy. Další pokusy proniknout do těchto míst však byly neúspěšné a vrt se nakonec zhroutil. Později společnost práce zastavila kvůli sporům mezi jejími členy.

Přišli ale další. Znovu se tu střídaly společnosti, které se snažily záhadu řešit důmyslem i dynamitem, ale vyzvednout poklad nebo alespoň zjistit kdy a proč byla Jáma pokladů vybudována, se nepodařilo nikomu. Dnes práce na ostrově stojí, protože dvě soupeřící skupiny se navzájem dostaly do patové situace.

 

Piráti, alchymisté, mimozemšťané...

Domněnek kdo a proč jámu postavil, je celá řada. Nejčastěji jsou vzpomínáni piráti, zejména proslulý kapitán Kidd (který byl ovšem ve skutečnosti spíš pořádný smolař, než skutečný pirát). Mnohé nálezy na ostrově by nasvědčovaly tomu, že piráti zde skutečně občas působili, ovšem provedení Jámy je daleko za hranicemi jejich technických i intelektuálních možností.

Další hypotézy jsou obvykle velmi odvážné spekulace. Jedni tvrdí, že provedení ukazuje na Inky, kteří zde měli ukrýt své zlato ohrožené Španěly. Ovšem přítomnost zástupců jihoamerické civilizace u kanadských břehů by byla velmi překvapivá. Podle jiných to je úkryt svatého grálu, tajných alchymistických spisů, nebo děl Rogera Bacona, který už na počátku středověku popsal letadla, ponorky a další tehdy překvapivé vynálezy. Existují také domněnky, že by tu je dodnes neobjevený majetek templářského řádu zlikvidovaného francouzským králem Filipem Sličným roku 1307. Někteří autoři v této souvislosti připomínají, že v Evropě mohlo být již před Kolumbem jakési povědomí o této části Ameriky, protože právě tudy pluli Vikingové na svých objevitelských výpravách.

oak4Jiní soudí, že v Jámě pokladů leží francouzské korunovační klenoty ukradené během revoluce, zlato anglických koloniálních vojsk ohrožených ve válce za nezávislost USA, peníze z doby bojů mezi Francií a Velkou Británií o Kanadu během tzv. Sedmileté války (1756-1763)...

 

obr: Fotografie monitoru napojeného na kameru spuštěnou do šachty. Čára nahoře ukazuje na předmět, který by mohl být lidskou rukou...  

 

Podle dalších hypotéz je to obyčejná studna na vodu (ovšem s pracně vybudovaným spojením s mořem, které ji znehodnocuje), nebo důlní dílo (na ostrově, kde se zajímavé horniny nevyskytují a navíc úmyslně zaplavené vodou). Jáma pokladů upoutala i Ericha von Dänikena, který upozorňuje na zvýšenou radioaktivitu a samozřejmě ví, že v tom mají prsty mimozemšťané. Všem dohromady pak kupodivu uniká, že podobně rafinovaný objekt leží na jiném ostrově na druhém konci světa - na Mauriciu u afrického pobřeží...

Nechybí pochopitelně ani skeptikové. Ti tvrdí, že Jáma pokladů je ve skutečnosti obyčejný krasový závrt a přívodní kanály přirozené dutiny. Vrstvy dřeva pak prý nejsou nic jiného než větve stromů napadané do propasti a zanesené usazeninami. Nahrává jim i to, že kamera spouštěná do vrtu Triton Alliance nebyla napojená na rekordér a z celé akce existuje  jen nedokonalá fotografie pořízená přes televizní monitor. Tak nedokonalá, že každý na ni vidí to, co vidět chce…

Dnes už je Oak Island tak rozvrtaný, že naděje na odhalení tajemství Jámy pokladů mizí v nedohlednu. A tak se možná nikdy nedovíme, proč tu kdosi v podzemí vybudoval něco, co ze všeho nejvíc připomíná chemický filtr s aktivním uhlím, proč o pár metrů hlouběji své dílo velmi pracně spojil s mořem a proč pod tím vším ukryl nejspíš cosi tak důkladně, že se k tomu ani on sám nemohl nikdy vrátit.

 

Jan A. Novák

 Psáno pro Hospodářské noviny/Víkend

UPOZORNĚNÍ: Mnohem víc se o Jámě pokladů a dalších podivných událostech v okolí Oak Islandu dočtete v knize Tajemství mořských hlubin, kterou lze objednat zde: 

http://www.xyz-knihy.cz/nejvetsi-zahady-oceanu.html

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack