Novákoviny

Dostali jsme zajímavý text zabývající se ukrajinskou krizí, možností jejího dalšího vývoje i reakcí světa na ni z poněkud méně obvyklého ale nepochybně zasvěceného úhlu pohledu. Na rozdíl od mnoha jiných se nenechává strhnout emocemi, ale jde o věcnou analýzu, s níž sice nejspíš nebude souhlasit úplně každý, která ale určitě stojí za přečtení a zamyšlení. Už proto, že tahle krize je záležitost širšího civilizačního dosahu, která se nejspíš dříve nebo později začne dotýkat každého

 Rusko je největší země na světě s nesmírným nerostným bohatstvím. Je to také stát, který zaostává za mnohem menšími a chudšími zeměmi. Jeho historie je plná krutosti a krveprolití, geniálních lidí a děsivého experimentu lidského inženýrství. Marně se nepřirovnává ke spícímu medvědovi, který když se probudí a hlad ho nutí hledat kořist'- svět by se měl mít na pozoru.

Cyničtí pragmatici jsou přesvědčeni, že nyní taková doba nastala. Vedou je k tomu poslední události a nelichotivý odhad prezidenta Putina. Poukazují na nedůslednost naší západní civilizace po drtivé porážce komunistických diktatur ve"studené válce"- která porušila to nejzákladnější pravidlo vítěze - ukázala vůči poraženému velkorysost a zločince nepotrestala.

Čas na neobvyklá řešení

Je-li pravda, že za každý dobrý skutek zasluhuje patřičné potrestání - přichází chvíle, kdy to Západ pozná na vlastní kůži. Po II. světové válce to byly především Spojené státy, které se rozhodly za každou cenu uplatňovat doktrínu, která by bránila jakémukoliv opakování tragické chyby v Mnichově, jenž přivodila světovou válku. Proto se bojovalo proti komunistům v Koreji, ve Vietnamu, proto se vyhnali kubánští žoldnéři z Grenady, obnovila republika v Panamě a zasáhly společně s NATO na Balkáně. Stejný důvod byl ve dvou válkách proti šílenému Saddámovi.

Ale USA mají daleko k nějaké dokonalosti. Ono to je prakticky nemožné. Být jedinou dominující supervelmocí planety nestačí jenom dávat stovky miliard pomoci těm chudým zemím, ale také dělat onoho nenáviděného"světového policajta". Možná se blíží doba - kdy bude stát za to, aby Spojené státy zaexperimentovaly s něčím novým. Protože nakonec bylo jen otázkou času, kdy na to budou doplácet v takové míře, že to bude postrádat smysl.

Dnešní Rusko a jeho vládce jsou výbornou příležitostí. I když si to jeho obdivovatelé nepřipouštějí, je to stále pouze gigant na hliněných nohou. Ale nebezpečný, jak už je obvyklé u velikých zemí s arsenálem nukleárních zbraní. Přes všechnu křečovitou propagandu jsou to hlavně Spojené státy, které mají hrůzu z další světové války. Dnes už jim není nic platná izolace oceány, je doba mezikontinentálních raket, satelitů a teroristů kteří se dostanou všude.

Lidé všeobecně zapomínají. Kdo si dnes vzpomene na politiku Západu, na"appeasement" v Mnichově?Možná až na pár lidí v České republice, zemi tak hanebně obětované. Nezdá se téměř zbytečné, že byl zlikvidován Saddám Husajn, nebo zastaven severokorejský Kim - když napadli své sousedy?Proč tedy nedat světu ochutnat něco nového - ponechat Rusku volnou ruku v jeho politice obnovení Sovětského svazu?

Ruská federace je stále ještě rozvojová země, jejíž infrastruktura se ani zdaleka nedá přirovnat k té ve vyspělých státech. Vyrovnat něco takového vyžaduje úplně jinou politiku, než praktikuje prezident Putin. Stavět se mu na odpor je neproduktivní, protože on a jeho"Siloviky"potřebují vnějšího"nepřítele", aby se udrželi u moci. Uspěchanost EU a USA v případě Ukrajiny poskytla Kremlu příležitost jak odvrátit pozornost vlastních občanů od stagnující ekonomiky a postupného utahování otěží. Pro nás na Západě až komické vytváření kultu osobnosti ruského prezidenta má v této části světa svoji logiku. Používání panslavismu jako ideologie k vytvoření nové mocné slovanské říše dokáže být vhodným instrumentem pro ovládání emocí masy těch - kteří se cítí být podceňováni a upřímně nenávidí vyspělou euroatlantickou civilizaci. Ukrajina, at'už s tím někdo nesouhlasí - je kulturně, ekonomicky i historicky mnohem blíže k Rusku, než k Evropě. Kdyby Západ na události pohlížel pragmaticky, bral by loupež Krymu i snahu o rozkouskování Ukrajiny - jako na něco, co se ho netýká. Rusko zatím není pro Evropu hrozbou. A to z jednoduchého důvodu - je závislé na prodeji ropy a plynu právě na evropském trhu a při otevřeném nepřátelství a uzavření odběru by se jeho hospodářství zhroutilo jako domeček z karet během 6 až 12 měsíců. Proto Moskva je ochotna být i manipulována perspektivním odběratelem v Číně, ale žádná podepsaná smlouva nenahradí trubky ropovodu, které zatím neexistují.

Komu by se hodila válka

Amerika žádnou světovou válku opravdu nepotřebuje. Zisky zbrojařů na podobné uvažování nemají vůbec vliv, protože nukleární holoucaust by smetl je i ten nynější nedokonalý svět plný malých válek a zisků, které z nich mají. Málo kdo si uvědomuje - že světová válka je katastrofou pro globálně zaměřený svět. Dnes, kdy vyspělé civilizace jsou závislé na propletené ekonomiky, konflikt takového rozsahu by znamenal všeobecný úpadek. K velkým, tedy světovým válkám proto hledí s nadějí jen ti, kteří nemají oproti nim co ztratit a mohou pouze na svoji zaostalou úroveň strhnout ostatní. Proběhlá hospodářská krize byla vážným varováním pro hospodářství i takové supervelmoci jako jsou Spojené státy. Nikdo jiný by si nemohl dovolit tři války tak daleko od vlastního zázemí ... a přesto potíže překonat. Ale není to zadarmo a i když poctivě platící Amerika je předlužena, její ekonomika je z nejhoršího venku. Nová, navíc nějaká válka proti jiné velké zemi může tedy napadnout pouze někoho, kdo ve Spojených státech nežije.

Zapomeňme na chvilku na vlhké sny konspiračních pomatenců i na primitívní propagandu dezinformačního oddělení ruské tajné služby. Logicky si přiznejme - že válečné víření bubnů přišlo z Kremlu a prezident Vladimír Putin k tomu musel mít důvod. Opravdu hrozilo Rusům žijícím na Krymu něco hrozného, nebo šlo o pojištění vlastnictví strategicky důležité námořní základny?Je přivlastnění zbankrotované a rozvrácené Ukrajiny, nebo v lepším případě její absolutní podřízenost - jen šílenost budoucího ruského diktátora? Nešlo spíše o získání času pro stagnující ruskou ekonomiku a vybičování podpory brblajících občanů nad nehorázně zničující korupcí a všemocností oligarchů?"Vlastenectví"je osvědčená karta v ruské historii a její použití by nemělo nikoho překvapit.

Oproti těm - co Vladimíra Putina démonizují i těm co si ho idealizují - ruský prezident není nikterak mimořádný člověk. Nakonec lidé, kteří v lidských dějinách spustili ty nejhorší laviny, co poznamenaly historii, nebyli většinou nějací géniové či vizionáři, spíše naopak. Ponechme však stranou Putina a podívejme se, co čeká Rusko v budoucnosti přibližně 10 let.

Hledání nepřítele

Kdyby Rusko místo harašení zbraněmi a znepřátelení téměř celého světa kultivovalo odběr svého bohatství, aby získávalo co nejvíce prostředků - které by používalo na vytvoření těch odvětví průmyslu co nemá, na stavbu silnic, škol a kanalizace, na vědu a technologii a přeměny venkova připomínající předminulé století ..... pohlížel by na něj i jinak západní svět. Kdyby konečně vládci v Moskvě pochopili, že nikdy nemůžou vytvořit nějakou silnou říši ze slepence desítek rozdílných národů a že násilí vždy vyvolává nenávist a odpor... mohlo by Rusko už dnes být od rozpadu komunistického impéria daleko dále ve své pouti být jednou opravdovou velmocí se vším všudy.

Nezáleží na tom, jak to dopadne s Ukrajinou, Rusko si vytvořilo na své západní hranici několik desítek milionů zapřisáhlých nepřátel - kteří kdykoliv v budoucnu budou pro ně velkým problémem. Je jen otázka času, kdy i Moskva pozná, co znamená, že"mráz přichází z Východu". Skutečný nepřítel totiž není v démonizované euroatlantické civilizaci, ale ve stále rychleji bobtnající dvoumiliardové lavině extrémních islámistů. Dá se očekávat, že během dvou let po odchodu USA a jejich spojenců NATO z Afganistánu - tato země znovu padne pod vliv Talibánu a fanatických vyznavačů nového chalifátu. A v Asii jsou tři země vyzbrojené nukleárními zbraněmi - Čína, Indie a Pákistán. V historii vedly už několik válek navzájem a není důvod doufat, že tomu nebude i v budoucnosti. Náboženský fanatismus, ideologické šílenství, populační exploze největší na světě, rapidně se zvyšující krize s užitkovou vodou a nukleární rakety jsou smrtonosný koktejl. Řetězec muslimských států, pozůstatek sovětského impéria je dřímající dýka v zádech Ruska. Pokud Američané jsou v Afganistánu a jimi podplacený Pákistán předstírá spojenectví, občasné ohnisko islámského extrémismu Rusové dokáží ukočírovat. To všechno se radikálně změní. Haprující ruská ekonomika oslabená sankcemi, nervózní situace na západní hranici s Ukrajinou - to bude pokušení pro Islámisty, které mu neodolají. Skoro 30 milionů Muslimů nyní žijících v Rusku bude těžko zvládnutelná"Pátá kolona"i pro Vladimíra Putina a jeho Siloviky. Jediným východiskem bude brutální střet. Zničení Grozného, proti kterému i války na Balkáně byly procházkou - to je cesta, kterou se válka Ruska s Islámisty bude ubírat.

Jestli se dnešní kolaboranti Ruska utěšují, že postupně zaváděné hospodářské sankce nebudou mít účinek, propadají neracionální fantazii. I žáček základní školy ví - že furiantství, které předvádí Moskva je ze stejného soudku, jako furiantství Severní Koreje či Kuby. Proto ten křik o tom, že Spojené státy chtějí válku s Ruskem. Kdyby k této variantě ze říše pohádek došlo, Rusko by v konvenční válce proti zbytku světa nemělo šanci. Moskva je zoufale osamocená, možná by ji přispěchalo na pomoc pár dobrovolníků z KLDR, Kuby a Venezuely. Proti profesionálně a technologicky zdaleka převyšujícím armádám USA, NATO a dalších by i maximálně povolané síly standartních odvedenců vyhořeli. Muselo by se zákonitě dospět k nukleární variantě. A opravdu si euroatlantická civilizace něco takového přeje?

 Simon Achenbach (InfoPress, New York)

Text nevyjadřuje žádné oficiální stanovisko, jde o čistě soukromé názory členů našeho institutu - který nepracuje pod vládním grantem, ale je provozován ze soukromých dotací.Veškeré texty jsou k dispozici bez jakýchkoliv nároků, pouze požadujeme v přetisku uvést autora

(mezititulky Novákoviny)