Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Záhadná zpráva o ruských diamantech z kosmu

popig1

Před několika dny pocítily snad všechny světové agentury náhlou a zřejmě velmi naléhavou potřebu zveřejnit „převratné odhalení“ o dosud „utajovaných skutečnostech“ týkajících se Ruska. Jde o naleziště diamantů kosmického původu nacházející se v dávném meteorickém kráteru Popigaj na Sibiři, jehož existenci teprve teď tamní odborníci veřejně přiznali. Což by bylo jistě zajímavé – kdybych o „tajném nalezišti“ nepsal už před čtyřmi lety v mé knize Tunguzský meteorit prakticky totéž, co je v současných agenturních zprávách. Přitom jsem nečerpal z žádných tajných materiálů, ale z otevřených a každému přístupných zdrojů. Co tedy vlastně současné „odhalení“ znamená?

 

 

Ruská tisková agentura ITAR/TASS zprávu deklarovanou jako „senzační odhalení“ zveřejnila 16. září 2012. Odtud ji prakticky bez úprav převzaly západní tiskové agentury i nejvýznamnější periodika. Dodaly jen působivé titulky typu: „Rusko zveřejnilo senzační tajemství“, nebo „Odhalení, které zamává trhem s diamanty“. Je s podivem, že nikdo se ani nepokusil si k této „šokující zprávě“ dohledat nějaké další informace. Možná by byl ještě víc šokovaný, kdyby zjistil, že toto tajemství není žádným tajemstvím už nejméně deset let a že se na výzkumu „tajného naleziště“ podíleli i západní odborníci. Zde si můžete přečíst to, co jsem o něm napsal před čtyřmi lety v mé knize Tunguzský meteorit – záhada na víc než jedno století.

 

Výpravy do nikam

Ještě před sto lety byly obrovské rozlohy země východně od Uralu téměř neprozkoumané. Po vzniku SSSR tam sice začal nový stát vysílat množství geologických expedic v oprávněné naději, že otevřou cestu k novým nalezištím nerostů, pátralo se však jen po strategických surovinách, zatímco všechno ostatní zůstávalo stranou.

popigai3

 

obr: Meteorický kráter Popigaj leží v drsné a málo prozkoumané oblasti Sibiře. Poloha impaktu ukrývajícího naleziště diamantů ale už dlouho není žádným tajemstvím

 

Výpravy odcházející do jedné z nejdrsnějších končin naší planety byly nedostatečně vybavené a jejich účastníci často zápasili o holé přežití. Ne všechny expedice se vrátily, účastníky některých stihl Stalinův teror a skončili v Gulagu, vědecké poznatky byly utajovány - občas ze strategických důvodů, většinou jen z paranoidní opatrnosti tehdejších vládců. A některé možná i proto, že se svou podivností vymykaly dogmatickému materialismu oficiální sovětské ideologie.

Tak jako všechno v oné době, byly i příběhy geologických výprav na Sibiř propagandou přetaveny do heroických eposů, z nichž bylo vypuštěno všechno nežádoucí, nečernobílé, nebo jen slohově nadbytečné. Vztah těchto agitek k realitě je velmi volný.

Není proto divu, že o tom, co vědci v pustině zažili a viděli doopravdy, kolují nejdivočejší historky - od setkání s živými mamuty a jinými prehistorickými tvory, přes vyprávění o skalních kresbách ve stylu starověkého Egypta, podivných kráterech plných diamantů, o zázračných schopnostech domorodých šamanů až po tvrzení, že v divočině se ukrývají trosky kosmických lodí mimozemšťanů či technická zařízení neznámých civilizací.

popigaj4

 

obr: Tak to vypadá uvnitř kráteru Popigaj v příjemnějších obdobích roku. Snímek byl pořízen během geologické expedice roku 1999

 

 

Po rozpadu SSSR si tak dost lidí slušně vydělalo tím, že vyprávěli reportérům to, co se od nich chtělo slyšet: například, že byli důstojníci KGB do jejichž pracovní náplně patřil výzkum pozůstatků mimozemské techniky nalezené v místě tunguzské události.

Novinové titulky, televizní pořady a celé knihy pracovaly s pojmem "sovětský Roswell" v narážce na údajné mauzoleum s mrtvými mimozemšťany, kterých se americké letectvo zmocnilo u stejnojmenného města.

Teprve v posledních desetiletích se začalo dařit výsledky geologického výzkumu Sibiře zpřístupňovat všem vědcům. A ukazuje se, že skutečnost je v některých případech přinejmenším stejně fantastická, jako ty nejneuvěřitelnější fámy. Obrovská pustá krajina ukrývá nepřeberné množství záhad a podivných , nebo aspoň donedávna neznámých jevů. Jedním z nich je i Popigajský meteorický kráter.

 

 

Stalinův poklad z vesmíru

Žít ve svobodné zemi je jistě příjemnější než v totalitě, na druhou stranu ale je třeba přiznat, že autoritativní režimy jsou svým způsobem mnohem zajímavější - samozřejmě z vnějšího pohledu. Totality se svým tajnůstkářstvím poskytují nevyčerpatelné množství námětů pro fantazii. O někdejším SSSR to platí možná ještě víc než o Hitlerově Třetí říši, protože nástupnictví zůstalo do značné míry zachováno a mnohá tajemství nejspíš zůstala tajemstvími. K těm, které už není třeba držet pod zámkem, patří i sibiřské diamanty stvořené kosmickými silami.

popig2

Sibiř je velký cíl a tak ani moc nepřekvapí, že asteroidy se do něj trefují snadno. Leží tu i čtvrtý největší meteorický impakt na naší planetě - kráter Popigaj, který vznikl při srážce s malým asteroidem před 35 miliony let.

 

obr: Tak vypadá popigajský kráter při pohledu z oběžné dráhy. Za desátky milionů let eroze téměř zahladila stopy dávné exploze na povrchu Země.

Foto: NASA

 

 

Místo, které západní vědci lokalizovali podle fotografií pořízených z oběžné dráhy, představovalo sen všech geologů, paleontologů a odborníků na meteority. Slibovalo najít pěknou a nepříliš poničenou ukázku toho, co se při tak velkém nárazu v zemské kůře i na povrchu děje. Většina velkých impaktů totiž je bud překrytá mladšími horninami (včetně struktury Chicxulub, stopou po dopadu tělesa, které vyhubilo dinosaury) nebo na mořském dně.

Dlouho to bohužel byl sen naprosto nesplnitelný. V oblasti kráteru Popigaj, totiž už dřív sovětští vědci našli něco, co bylo z hlediska režimu mnohem zajímavější než nějaká tajemství dávné minulosti. Nacházely se tu zdroje diamantů a dalších vzácných surovin - a Stalinův režim s tím naložil po svém. Vybudoval si tu řadu poboček zlopověstného Gulagu, které doly zásobovaly otrockou pracovní sílou. Vstup cizinců do strategicky významné zóny nebyl myslitelný ani v pozdějších dobách, kdy režim už poněkud povolil.

 

Kosmická jizva

Kráter Popigaj vytvořilo těleso o průměru 5 až 8 kilometrů – menší údaj by platil, pokud šlo o běžný kamenný meteorit, větší v případě, že to byl křehký uhlíkatý chondrit. Oba tyto materiály za dlouhé věky, které uplynuly od dopadu, musely podlehnout rozpadu, takže dnes už tuto otázku asi nikdo nerozhodne. Výsledkem srážky je kráter o průměru sto kilometrů - a především diamanty, o něž sovětský režim velmi stál. Ne snad proto, že by toužil dekorovat zasloužilé údernice briliantovými šperky, ale především pro nenahraditelnost nejtvrdšího nerostu v mnoha strategických odvětvích. A tak ani nevadilo, že diamanty z vesmíru jsou malé a nepříliš vzhledné.

popigai5

 

obr: Tak nějak před 35 miliony let vznikl popigajský kráter - i naleziště velkého množství průmyslových diamantů na Sibiři

 

 

Na Zemi vznikají diamanty ve velkých hloubkách při extrémních tlacích a teplotách. Jsou vázané na horniny zvané kimberlity, které se nacházejí v takzvaných kimberlitových pních. Jde o komínovité vulkanické roury vystupující z několikakilometrových hloubek k povrchu.

Mechanismus vzniku diamantů při srážce Země s asteroidem je odlišný. Tlaková vlna nárazu působí na horniny v zemské kůže obsahující uhlík a vytvoří podmínky pro jeho krystalizaci. Uhlík ostatně v hojné míře obsahují i některé typy meteoritů, jak napovídá i sám pojem "uhlíkatý chondrit". Později se zjistilo, že určité meteority mohou obsahovat i poměrně velké množství mikroskopických diamantů, které vznikly už v kosmickém prostoru.

V Popigajském kráteru se diamanty nacházejí v poloměru třinácti kilometrů od epicentra. Má se za to, že při explozi vzniklo takové množství diamantů, že jejich souhrnný objem převyšuje objem diamantů pozemského původu. Komunistickému režimu tak hvězdy darovaly skutečný poklad strategického významu. Jeho utajování sice může vypadat poněkud nepochopitelně - ale nepochopitelný koneckonců byl celý ten režim...

- - - - -

PODOBNÉ TÉMA: UKRÝVÁ SIBIŘ POMNÍK MIMOZEMŠŤANU?

Záhadný sibiřský kráter Patom mnozí považují za místo, pod nímž spočívají trosky kosmické lodi mimozemšťanů. Přečtěte si o něm zde.

- - - - -

Po rozpadu SSSR se do kráteru Popigaj vydali vědci i z jiných zemí. Jedním ze zajímavých výsledků výzkumu je, že bezpochyby dramatická událost se zřejmě obešla bez následků na pozemském životě. Potvrdily také datování - a paleontologický výzkum ukazuje, že před 35 miliony let na naší planetě nedošlo k žádným výrazným změnám.

 

Znepokojivé otazníky

To je konec ukázky z knihy Tunguzský meteorit – záhada na víc než jedno století, která vyšla před čtyřmi lety. Naleziště tedy už dlouho nepředstavuje žádné tajemství – záhadou ale je to, proč s ním Rusové tímto poněkud pouťovým způsobem znovu vyrukovali právě nyní, aniž by ke známým skutečnostem přidali něco nového.

popig7

 

obr: Ruský diamantový důl Mirnyj na východní Sibiři. Jeho otevřená těžní jáma je přes půl kilometru hluboká a v průměrů měří bezmála půldruhého kilometru. Zdejší diamanty ale jsou pozemského původu. 

 

 

Chtějí zacloumat trhem a cenami diamantů? To nedává smysl: nejde o kameny šperkařské kvality, ale o nepatrné krystalky vhodné k průmyslovému využití. Takové se celkem běžně vyrábějí uměle, zatímco jejich těžba v sibiřských podmínkách jistě nebude levná. Ano, popigajské diamanty jsou v některých ohledech kvalitnější, sotva ale natolik, aby to vyvážilo obrovské investice do jejich případné těžby.

Jsou právě tyto potřebné a v Rusku zřejmě chybějící  investice klíčem k záhadě podivné zprávy, nebo mají Rusové za lubem ještě něco jiného? Napadá mě jen jediná věc: ty diamanty umí něco, co jiné neumí. A zpráva je signálem mířícím k odborníkům, kteří se tím zabývají v jiných zemích. Proto je v materiálu ITAR/TASS věta, že „materiál může vyvolat technickou  revoluci“? A nebo zase blufují?

Asi nám nezbude,než se nechat překvapit – a doufat, že to nebude překvapení nepříjemné (na což bych zrovna v jejich případě moc nesázel).

Do té doby bude příběh „senzačního odhalení“ jen ukázkou mimořádně odfláknuté práce západních médií. A také názorným příkladem toho, jak nekvalitní informace současná mediální sféra nabízí. Často slýcháme, že žijeme v informační sféře a že internetová revoluce přinesla informační explozi. Případ Popigaj ale ukazuje něco jiného: většina těch informací je efemérní povahy a pochází buď od diletantů, nebo od lidí, kteří jimi svévolně manipulují. Bez důkladné rešeršní a analytické práce jsou téměř bezcenné – a přesto ovlivňují burzy, veřejné mínění i rozhodování volených politiků.

V turbulentních časech, do nichž zřejmě směřujeme, to nevěstí nic dobrého.

 

Jan A. Novák

Psáno pro Novákoviny

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Tutorial: by JoomlaShack