Novákoviny

Výročí 102 let od výbuchu nad Sibiří nepřesně nazývaného tunguzským meteoritem je dobrou příležitostí k připomenutí této podivné události. Dnes náš malý seriál pokračuje záznamy vypovědí očitých svědků. Také tato rozporuplná vyprávění naznačují, že kolem celé záležitosti je mnoho nejasného. 

30. června, 6.30 ráno, Sibiř, ves Tajšet Vzdálenost od epicentra: 600 km

Země se chvěje, otřesy dosahují takové síly, že předměty padají z nábytku na zem a několik domů je poškozeno. Do nejčastěji udávaného času exploze zbývají dvě hodiny.

 

30. června, ráno, ves OškinoVzdálenost od epicentra: 330 km

Od samého rána slyší rolníci vzdálené dun?ní, které neustále sílí. Někteří si myslí, že nastává soudný den, proto odcházejí do koupele a převlékají se do svátečního, aby předstoupili před Ježíše Krista čistí.

 

 30. června, ráno, tábořiště Evenků v tundřeVzdálenost od epicentra: asi 56 km

Od rána vyjí psi a naříkají děti. Lidé ve stanech mají pocit "jako by někdo zespoda klepal na zemi, na které leží". Když Evenk jménem Ulkigo vyšel ze svého čumu (evencký domorodý stan), země se prudce zatřásla a oblohu proťal jasný blesk. Stromy se ohnuly skoro až k zemi. Dunění a další hrozivé zvuky pokračovaly ještě dlouho poté.

 

30. června, 7 hodin ráno, jižní Altaj, vesnice AlexandrovkaVzdálenost od epicentra: 1500 km

Ivan Nikanorovič Kudrajavcev sedí ve svém domě u okna mířícího na severozápad a vychutnává si začátek jasného dne. Slunce se právě chystá vyjít nad nedalekou horou Gliaden. Náhle se na obloze objeví zářící koule a rychle roste. Letí směrem na severozápad a zanechává za sebou bílou stopu, širší než je sama. V té chvíli už se jeví velká jako Měsíc v úplňku, jen mnohem jasnější. Po přeletu vesnici zahalí nepřirozené bleděmodré světlo sílící a slábnoucí v jakýchsi vlnách a vírech. Na žádný zvuk si svědek nevzpomíná.

 

30. června, 7 hodin ráno, řeka KežmaVzdálenost od epicentra: 214 km

A. K. Kokorin, pozorovatel meteorologické stanice na řece Kežma zapisuje do staničního deníku, že na severní straně zcela jasné oblohy vidí dva velké zářivé kruhy. Jev tvrvá asi 4 minuty, pak se ztrácí. Krátce na to se od severu k jihu přehnal zvuk podobný hučení silného větru. Když po pěti minutách dozněl, následovalo hřmění podobné dělostřelbě a okna se začala třást. To trvalo asi dvě minuty.

Kokorinův zápis se našel v písemnostech Irkutské geomagnetické a meteorologické observatoře a nepochybně jde o jedno z nejkvalifikovanějších svědectví o události. O to podivnější je, že popisuje dva objekty.

V Kežmě pozoruje let podivného tělesa také T. N. Naumenko. Podle jeho vyprávění vypadalo těleso jako zářící oblak ve tvaru a velikosti Měsíce. Později udělá jednoduchou skicu toho, co viděl. Roku 1941 obrázek otiskl odborný časopis Meteorika, nikdo si ho však nevšímal. Teprve v 90. letech ho znovu objevil ruský geolog A. Olchovatov a reprodukoval ve své knize o tunguzské události. "Když se na něj podíváte, hned pochopíte, proč příznivci meteorické hypotézy na tuto kresbu tak rychle a rádi zapomněli," říká Olchovatov.

 

 

obr:  Unikátní a dosud prakticky neznámá kresba očitého svědka T. N. Naumenka. Roku 1941 ji poprvé publikoval odborný časopis Meteorika.

 

 

 

30. června 1908, 8 hodin ráno, vesnice Nižně Karelinsk, přibližně 900 km severně od IrkutskaVzdálenost od epicentra: 465 km

Rolníci pracující na polích vidí na severozápadě vysoko nad obzorem modrobílé jasně zářící těleso, které se pomalu pohybuje směrem dolů. Má tvar trubky nebo válce. Na naprosto bezmračné obloze se ve směru letu záhadného objektu objevuje malý temný mrak. Trvá deset minut, než těleso dosáhne obzoru. Vzápětí z toho místa směrem vzhůru vyrůstá temný oblak z jehož okrajů šlehají plameny.

O několik minut později svědkové z té strany slyší sílící dunění připomínající dělostřelbu. Země se začíná třást. I tady se venkované domnívají, že začíná Boží soud a propadají masové panice, ženy kvílí, muži se schovávají.

Svědectví o této události uveřejnily noviny Sibir ve vydání z 2. července. Podle autora však k události došlo už 17. června okolo 9. hodiny raní. Přitom zřejmě šlo o očitého svědka, protože ke zprávě připojuje i vlastní pozorování. Tvrdí, že se toho dne nacházel nedaleko městečka Kirensk, když uslyšel cosi jako dělostřelecké salvy. Mělo jich být deset a opakovaly se v pravidelných čtvrthodinových intervalech, přičemž každá další byla o něco slabší než předchozí.

 

30. června 1908, asi 8 hodin ráno, Nižnoje IlimskojeVzdálenost od epicentra: 419 km

Obyvatelé spatřují na severozápadní obloze ohnivou kouli, která se během klesání nejdříve změní v zářící disk. Později se rozdělí na dva světelné sloupy. Je to tedy už druhé svědectví tvrdící, že objekty byly dva.

 

30. června 1908, 08.17, městečko Kirensk, 710 km severně od IrkutskaVzdálenost od epicentra: 460 km

Na jasné obloze se objevuje ohnivá koule dvakrát nebo třikrát větší než slunce a jen o něco méně zářivá. Podle některých svědků je jasně bílá, podle jiných modrobílá nebo rudá až purpurová. Jak se blíží k obzoru, postupně se zplošťuje do tvaru disku. V místě, kde mizí za horizontem, náhle k nebi vyrůstá mohutný sloup černého dýmu. O několik minut později se z té strany ozývá vytrvalé hřmění podobné rachotu hromu. Když dozní, následuje osm explozí podobných výstřelům z děla.

 

30. června, ráno, městečko VanavaraVzdálenost od epicentra: 65 km

Svědkyně Kosolapovová při práci na poli spatří, jak se "obloha na severu rozevřela až k zemi a vyšlehl z ní plamen". Záře je jasnější než slunce, země se chvěje. Utíká domů, kde nachází svého otce ležet na zemi v bezvědomí.

V téže chvíli sedí S. B. Semenov na verandě svého domu a chystá se podnídat. "Obloha na severu se rozťala vedví a celá nebe nad severním lesem se zalilo ohněm. Vzápětí jsem ucítil strašný žár jako by na mě začala hořet košile. Horko přicházelo ze severní strany. Chtěl jsem ze sebe košili strhnout, ale v tu chvíli přišel z oblohy strašný úder, který mě vymrštil z verandy. Letěl jsem asi 3 sáhy a po dopadu jsem na chvíli ztratil vědomí. Když jsem přišel k sobě, slyšel jsem rachot, jako kdyby se z nebe valily kameny, nebo jako dělostřelecká palba. Země se třásla. Zakryl jsem si hlavu, protože jsem se bál, že mě nějaký kámen zasáhne..."

 

30. června, ráno, tábořiště Evenků v tundřeVzdálenost od epicentra: 36 km

Evencká žena jménem Akulina cítí, jak cosi zvenčí několikrát prudce stlačí čum a padá na zem. Je slyšet hromové hřmění, objevuje se oslňující záře jasnější než slunce, vichr láme stromy a silný žár zažehuje požáry. Akulina omdlévá. Když přijde k sobě, vidí vířící tornádo, které z kmenů rve větve, pro prach a dým téměř není vidět. Jejího muže Ivana náraz vzduchu odhodil 40 metrů a způsobil mu otevřenou zlomeninu ruky. Po několika dnech umírá.

Akulinino svědectví potvrzují i další členové rodu. Podle Evenka Okčena se ve chvíli, kdy Akulina ztratila vědomí, celý čum vznesl do vzduchu. Sobi patřící rodině utekli a část stáda už se nepodařilo najít.

 

 

obr: Evencký šaman. Domorodí Evenkové byli nejčastějšími svědky události. K obětem na životech zřejmě nedošlo jen proto, že je jejich kouzelníci dopředu varovali 

 

 

 

30. června, 11 hodin dopoledne, vesnice Moga,Vzdálenost od epicentra: 300 km východně

Množství svědků slyší hřmění přicházející jakoby ze všech stran. Pak se na obloze objevuje "druhé slunce", nesnesitelně jasné. Lidé prchají do svých chatrčí a vidí, jak světlo pronikající malými okny rychle putuje po stěnách. "Honem se modli!", křičí na jednoho svědka jeho babička. "Už to přichází, už je to tady, " zjevně naráží na pověsti o konci světa, které se v kraji poslední dobou šířily.

Podivný je na tomto svědectví udávaný čas. Nejde o jediného pozorovatele, který událost posouvá z rána na poledne. Nepřesnost i v řádu několika málo hodin by se u jednoduchých lidí z tajgy dala pochopit, sotva ale lze předpokládat, že si spletou snídani z obědem...

 

30. června, Krátce po poledni, Jerema, Nižní Tunguzska

Moga zdaleka nebyla jediným místem, kde událost zaznamenali až několik hodin poté, co se měla "oficiálně" odehrát. Svědek V. S. Farkov z Jeremy vypověděl, že až po poledni nebe náhle dostalo nepřirozeně oranžovou barvu a vzápětí potemnělo. Ozval se zvuk připomínající ustavičné vzdálené hřmění. Na severní obloze náhle vyšlehl jazyk plamenů a směrem na západ z toho místa jako blesk přeletěl ohnivý šíp. Zanechával za sebou rudou stopu, zatímco země se třásla a sklo v oknech vibrovalo.

 

Upozornění:

Tento text je ukázkou z knihy Tunguzský meteorit - záhada na víc než jedno století a při příležitosti nadcházejícího výročí záhadné události se tu postupně objeví i další úryvky. V knihkupectvích se kniha již nevyskytuje, lze ji ale objednat na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. . Podrobnější údaje o knize najdete po kliknutí na obrázek obálky na levé straně homepage Novákovin, nebo na www.tunguzskymeteorit.cz.

 

You have no rights to post comments