Novákoviny

Pro někoho posvátný předmět doprovázející starozákonné Židy, pro jiné výtvor mimozemské civilizace či Atlantidy, pro Stevena Spielberga dobrý námět na film o Indiana Jonesovi. To všechno je biblická archa úmluvy - ale čím byl tento záhadný objekt doopravdy?

"A tam budu přicházeti k tobě, z víka té schrány mezi dvěma anděly mluviti budu k tobě o všem, co chci říci synům Izraele, " říká Hospodin Mojžíšovi ve Starém zákoně (kniha Exodus) o posvátném předmětu zvaném archa úmluvy. Nebo také truhla Hospodinova, truhla svědectví či schrána smlouvy. Už to samo o sobě je divné: Bůh ze své podstaty všemohoucí k oslovení svých věrných potřebuje nějakou bednu?

 

Prokletí Boží truhly

Ještě podivnější jsou ale další vlastnosti oné "bedny". Nejenže z ní vychází světlo a neznámá síla, ale ukazovala také Židům cestu při jejich bloudění pouští, umožnila jim suchou nohou přejít řeku Jordán a pomohla rozvalit pevné hradby obléhaného Jericha. Po několik století zajišťovala vojskům vítězství v bitvách. Současně trestala každého, kdo se jí zmocnil neoprávněně (nebo s ní jen neuměl správně zacházet). Když ji Židům sebrali Filištínští, krutě se jim to nevyplatilo: archa tajemnou silou rozbila sochu jejich boha Dágona a působila epidemie jakési nádorové choroby v každém městě, kam ji zrovna uložili.

"Muži pak, kteříž nezemřeli, raněni byli vředy na zadku, tak, že křik z města vystupoval až k nebi," říká starozákonní kniha Samuelova. S tím se dalo dělat jen jediné: "Odešlete truhlu Boha Izraelského, ať se navrátí na místo své a nezmoří nás i lidu našeho!"

To samozřejmě vzbudilo zvědavost a podněcovalo fantazii badatelů moderní doby - není to spíš zpráva o nějaké zapomenuté technologii? Myšlenku zpopularizoval především Erich von Däniken, zdaleka ale nebyl ani první. Poprvé se domněnka o elektrické technologii starých Židů objevila roku 1938 v knize německého autora Konradina Allera (Moses Entlarvt: die Wunder Moses als Luftelektrische Vorgange). Hypotézy o tom, co vlastně byla archa úmluvy doopravdy, se rodí dodnes - ale než se s nimi seznámíme, je potřeba znát okolmosti vzniku archy, tak jak je líčí Bible. Jsou ještě podivnější, než její záhadné schopnosti.

 

Navzdory druhému přikázání

Když Židé vedení Mojžíšem uprchli z egyptského zajetí, museli 40 let bloudit po poušti, dokud nevymřeli všichni, kdo v sobě nesli "nákazu" faraónského náboženství a zjemnělé civilizace. Při té příležitosti se Mojžíšovi zjevil sám Hospodin, aby mu předal základy nové víry i praktické pokyny, jak má vést svůj kmen dál. A právě tady začíná podivná historie archy.

Zvláštní je už to, že Boha tehdy na vlastní oči viděl nejen Mojžíš, ale i další židovští vůdci. Ale nejen to: oni s ním dokonce i družně pojedli a popili, jak doslova tvrdí biblická kniha Exodus. Pak si ale Hospodin odvedl na vrchol hory Sinaj jen samotného Mojžíše, zahalili se tam do oblaku a 40 dní rozmlouvali. Výsledkem byl mimo jiné návod na výrobu archy úmluvy.

 

obr: Jedna z mnoha rekonstrukcí archy úmluvy podle biblického popisu. Zde jsou andělé na víku poněkud neobvykle umístěni kolmo k podélné ose schrány (viz umístění ok a tyčí pro transport).

 

"Uděláš truhlu z dříví setim. Půltřetího loktu bude dlouhost její, půldruhého loktu širokost její, půldruhého loktu také vysokost její. A obložíš ji zlatem čistým, vnitř i zevnitř obložíš ji a uděláš nad ní vůkol korunu zlatou."

Jak přesně dlouhý byl starozákonní loket, se dnes neví. Různí autoři proto arše přičítají poněkud odlišné rozměry. Nejčastěji to je 131x79x79 nebo 112x68x68 centimetrů. Měla také zlatá oka pro provlečení tyčí, na nichž byla nesena, ale především zlaté víko označované jako slitovnice. Na něm byly dvě figury andělů: "Ti pak cherubínové měli křídla vztažená svrchu nad ní, zastírající křídly svými slitovnici; a tváře jejich byly obráceny jedna k druhé; k slitovnici byly obráceny tváře cherubínů."

V tomto případě kupodivu vůbec nevadilo, že Hospodin tu Mojžíšovi přikazuje přestoupit druhé přikázání Desatera: "Nezobrazíš si Boha spodobněním ničeho, co je nahoře na nebi..." Právě z prostoru mezi křídly cherubínů vycházelo světlo a promlouval Hospodin.

 

Tajemný pomocník Bezalel

Ale nejen to. Stejně přesně Bůh Mojžíšovi vysvětlil, z čeho má být zhotoven a jak má vypadat podstavec pro archu, vlastní oltář i další rituální předměty a jak mají být ve svatostánku (tabernákulu) rozmístěny. Na tom Hospodin obzvlášť trvá - archa je za závěsem, zatímco oltář před ním. Nechybí ani zajímavý detail: mezi archou a oltářem musí stát měděná nádoba s vodou. V té mají kněží "omývati ruce i nohy své, aby nezemřeli..."

Také rozměry a uspořádání oltáře je přesně dané. Vlastně to je jen hranol "lokte zdéli a lokte s šíři čtverhranný a dvou loket zvýši". Stejně jako archa je zevnitř a zvenčí obložen zlatem a ozdobený zlatou korunou.

"A postavíš jej před oponu, za kterouž jest truhla svědectví, kdež přicházeti budu k tobě," řekl nakonec Hospodin Mojžíšovi.

 

obr: Podle Bible  archa úmluvy disponovala tajemnou mocí a mezi křídly andělů se objevovalo světlo. Kresba: Cactus Games Design

 

Bible ale nenechává čtenáře na pochybách, že tento překvapivě detailní popis (který se tu pro všechny případy dvakrát opakuje) je jen hrubý náčrt určený uším nezasvěceným. Kromě Mojžíše v příběhu totiž figuruje ještě někdo, kdo zřejmě věděl mnohem víc: "Povolal jsem muže jménem Bezalel a naplnil jsem ho duchem Božím, moudrostí a rozumností i uměním všelijakého řemesla... A v srdci jeho složil jsem moudrost, aby spravil vše, co jsem přikázal tobě."

Kde a jak Hospodin instruoval Bezalela a jeho pomocníka Aholiaba, to Bible bohužel neříká. Mojžíš pak sestoupil z hory a Izraelité se dali do práce. Když byla hotová, nestačili se divit: "Tehdy přikryl oblak stánek úmluvy a sláva Hospodinova naplnila jej.

A nemohl Mojžíš vjíti do stánku, neboť byl nad ním oblak a sláva Hospodinova uvnitř... A byl oblak Hospodinův nad příbytkem ve dne a oheň býval v noci na něm, před očima všeho domu Izraelského na všech taženích jejich."

Co si máme představit pod pojmem "sláva Boží", to už biblický text nevysvětluje. Ale zřejmě pro obyčejné smrtelníky nic příjemného, když to Mojžíše nepustilo dovnitř.

 

Lovci ztracené archy

Archa úmluvy pak se starozákonnými židy prošla všemi peripetiemi jejich dějin. Nakonec byla v Šalamounově chrámu až do jeho zničení, kdy ji odvlekli Babylóňané neznámo kam. Po celou tu dobu měly být uvnitř desky s Desaterem a liturgickými pokyny, Které dostal Mojžíš na Sinaji přímo od Boha.

Co tam ale bylo doopravdy?

Dnes se má za to, že události spojené s odchodem Židů z egyptského zajetí spadají do doby okolo roku 1250 př. n. l., zatímco Šalamounův chrám vyvrátil babylónský vládce Nabukadnezar roku 685 př. n. l. Po celou tu dobu archa Židy chránila, kam se ale ztratila potom, to nikdo neví. Míst, kde má být údajně stále ukryta je mnoho: Chrámová hora v Izraeli, křesťanský chrám v etiopském Axumu, francouzský Languedoc, kam ji měli přivézt templáři a řada dalších míst.

 

obr: Archa úmluvy zastavila vody Jordánu při příchodu židů do zaslíbené země. 

 

Nejposvátnější předmět starozákonních Židů samozřejmě už tisíce let vyvolává přinejmenším stejnou hledačskou posedlost jako svatý grál. Občas se objeví i tvrzení, že archa byla nalezena. Roku 1999 například kontroverzní archeolog (podle jiných protřelý šarlatán) Ron Watt zjistil, že je zakopaná přímo pod místem, kde byl údajně ukřižován Ježíš Kristus. Nestačil to ale dokázat, protože krátce na to zemřel.

Zatím poslední, kdo ohlásil nalezení ztracené archy, byl etiopský patriarcha Paulos, který při příležitosti své návštěvy papeže v Římě roku 2009 novinářům sdělil: "Svět brzy zjistí, že archa vypadala přesně tak, jak ji popisuje Bible." Etiopské noviny ale vzápětí oznámily, že předmět zůstane utajen veřejnosti. Proti zdůvodnění šlo těžko něco namítat: "Bůh zničí každého, kdo by se jí neoprávněně dotkl."

Ale čím?

 

Mojžíšův elektrický kondenzátor

V souvislosti se skutečným Bohem je to otázka poněkud nepatřičná, přesto mnozí autoři vidí v arše jakési elektrické zařízení. Například publicisté Michael Blackburn a Mark Bennett sebejistě tvrdí: "Technologie archy úmluvy je dnes jasná každému, kdo dostal elektrickou ránu od své silonové košile nebo od gumového madla pohyblivých schodů v supermarketu."

Podle nich šlo o primitivní kondenzátor podobný tzv. Leydenské láhvi, kterou Evropané vynalezli v 18. století. Každý kondenzátor (tedy elektronická součástka uchovávající elektrický náboj) se skládá ze dvou vrstev vodivého materiálu oddělených jednou vrstvou izolantu. Biblický popis konstrukce archy i oltáře tomu přesně odpovídá: zlato-dřevo-zlato. Jejich správné rozmístění v prostoru pak mohlo vytvářet něco jako rezonanční elektrický obvod...

Znalost elektřiny v časech Exodu vypadá poněkud nepravděpodobně, přesto existují archeologické nálezy, které ji připouštějí. Známý je například předmět nalezený v Bagdádu, který byl patrně primitivní baterií. Staří Egypťané také zřejmě mohli znát hromosvody, a tedy i další projevy statické elektřiny. Není vyloučeno, že si Mojžíš z jejich chrámů odnesl i něco ještě lepšího.

Blackburn a Bennet dokonce z rozměrů archy vypočetli, že napětí mezi vrstvami zlata mohlo dosahovat i několika tisíc voltů. Jenže ani to samo o sobě zdaleka nevysvětluje všechny její schopnosti. Ano, umělo to možná shromažďovat energii - ale co se s ní dělo dál?

Tady se fantazii meze nekladou. Zatímco Däniken tvrdí, že archa byla něčím na způsob bezdrátového přijímače, jiní autoři věří, že mezi křídly cherubů na víku vznikal efektní elektrický oblouk, že přesné postavení archy a oltáře vytvářelo resonanční obvod, nebo umožňovalo vrhat elektricky nabité částice určitým směrem. To už se ale ocitáme na samé hranici sci-fi, v říši Spielbergova Indiana Jonese, který byl jedním z mnoha fiktivních i skutečných pátračů po tajemství archy.

Co archa obsahovala doopravdy, to věděl jen Bezalel, syn Ury z pokolení Judova. A ten už to nikomu nepoví.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny / Víkend

You have no rights to post comments