Novákoviny

Výbuch, k němuž došlo 30. června 1908 nad Sibiří v oblasti řeky Podkamenná Tunguzka, se dodnes nepodařilo zcela objasnit. Záhadné přitom nejsou jen samotné okolnosti, jevu, kterému se dnes ne zcela přesně říká tunguzský meteorit, ale i to, co jí předcházelo

Píše se rok 1908. Dvacáté století teprve nedávno začalo a skoro všichni věří, že bude dobré. Svět prožívá už skoro půlstoletí bez velké války, zatímco těch pár posledních menších sledoval se zaujetím sportovního fanouška. Možnosti vědy se zdají být neomezené, technika triumfuje: spalovací motory, letadla, automobily, bezdrátový telegraf… A právě tehdy se nad sibiřskou tajgou začne schylovat k události, která nemá v dosavadních dějinách lidstva obdoby.  Při zpětném pohledu se zdá, jakoby cosi varovalo dlouho dopředu - ale rozuměli jen nemnozí.

8. až 9. století našeho letopočtu

Začínají vznikat jakutské eposy Olonkho. Některé z nich tvrdí, že kdesi na území severozápadního Jakutska leží podivné "údolí smrti" s prastarými podzemními objekty z kovu. Kdo do nich vstoupí, zahyne. Současně varují, že na Sibiř přijde zkáza z nebes, jejíž popisy jsou nápadně podobné tunguzské události.

Eposy se po stovky let předávaly v ústním podání z generace na generaci, přičemž přednášející používali zvláštní techniky melodického přednesu (tzv. kylyhak), které zaručily, že obsah nebyl zkreslen. S jejich nahráváním na gramofonové desky a překlady do ruštiny začali literární vědci ve 20. a 30. letech minulého století. Dnes se badatelé domnívají, že známé eposy představují jen nepatrný zlomek jejich skutečného rozsahu, zatímco zbytek se díky civilizačním změnám nenávratně zkresluje a ztrácí.

11. září 1898, West Virginia

Svědkové pozorují podivný svítící oblak, který se na jednom místě několikrát po sobě objevuje a zase mizí. Záznam o události pochází ze seriózního sborníku Lightning, Auroras, Nocturnal Lights and Related Luminous Phenomena.

léto 1899

Vynálezce Nikola Tesla buduje v Colorado Springs výkonnou stanici pro pokusy s bezdrátovou telegrafií a přenosem energie. Podle vlastních slov zde zachytil signály mimozemšťanů a zabývá se myšlenkou komunikace s nimi.

duben 1908

V povodí řeky Podkamenná Tunguzka na Sibiři se mezi místními obyvateli i Rusy začínají šířit pověsti o blížícím se konci světa. Původ údajně mají mezi domorodými Evenky. Ti tvrdí, že jejich šamany navštívili duchové mrtvých předků a varovali je před nebezpečím hrozícím v oblasti. Z oblasti také mizí zvěř a ryby. Podle vzpomínek starých domorodců prý šamani po tajném rokování přikázali kočujícím rodinám, aby se po květnu toho roku na sever od Tunguzky už nikdo nezdržoval. Naprostá většina uposlechla.

květen 1908,

Ke zvýšené aktivitě se probouzí několik velkých vulkánů na různých místech planety, které byly předtím řadu let klidné: Kilaeula na Havaji, sicilská Etna, Mt. Erebus v Antartidě, Savaii na ostrově Samoa.

druhá polovina června 1908

Záznamy seizmografů ukazují, že nápadně narůstá tektonická aktivita v sibiřské oblasti

- - - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Tunguzský meteorit - záhada na víc než jedno století. Můžete si ji objednat zde

- - - - - - - - - - - - - - - 

23. června 1908

Od tohoto dne se začínají na obloze objevovat podivná zářící oblaka od západní Evropy, přes evropskou část Ruska až po západní Sibiř v oblasti Jeniseje. Nejsou však zaznamenána na západní polokouli a na východní Sibiři, jak by tomu nejspíš muselo být, kdyby šlo o kosmický prach pohybující se s předstihem v dráze komety nebo asteroidu.

27. června 1908, Německo, Kiel, večer

Profesor Weber z univerzity v Kielu poprvé zaznamenává podivné anomálie geomagnetického pole, které se pak vyskytují každý večer až do 30. června. Trvají vždy několik hodin, výkyvy mají periodu tři minuty. Střelka kompasu se vychyluje neobvyklým způsobem, nikdy předtím nebylo nic podobného pozorováno. Záhadné impulsy pak ustanou právě po explozi nad Sibiří.

Zprávu o tom uveřejnil odborný časopis Astronomische Nachrichten roku 1908, tehdy však jev nikdo nedával do souvislostí s tunguzskou událostí. Teprve na jaře 1959 záznam objevili ruští vědci G. F. Plechanov a N. B. Vasiljev zabývající se sibiřskou explozí. Geomagnetickou anomálii předcházející výbuchu popsal právě jen Weber, záznamy z ostatních stanic naopak vypovídaly o tom, že geomagnetické pole Země bylo v těch dnech klidné.

28. června 1908, Francie

Blíže nespecifikovaný francouzský amatérský astronom měl v těch dnech v zorném poli svého dalekohledu zahlédnout podlouhlé těleso kroužící kolem Země. Zpráva se však objevila až mnohem později a nikdy se nepodařilo zjistit ani jméno hvězdáře, ani zdroj těchto informací.

29. června, Rakousko

V Alpách je zaznamenána silná polární záře, tak daleko na jihu velmi neobvyklá.

29. června, Sibiř, oblast Podkamenné Tunguzky

Do záhadné exploze zbývá 24 hodin. V oblasti je už několik dní nebývale krásné počasí a bezmračná obloha, zatímco všude kolem je nebe zatažené. Nad Podkamennou Tunguzskou se zřejmě nachází střed výrazné a překvapivě stabilní tlakové výše.

Vyplývá to ze záznamů devíti tehdejších meteorologických stanic nacházejících se ve vzdálenosti 500 až 1000 kilometrů od epicentra výbuchu.

noc z 29. na 30. června, Antarktida

Uprostřed temné polární noci píše do deníku své antarktické expedice sir Douglas Mawson: "Zatím nejvýraznější polární záře, jakou jsme během výpravy zažili". A to přesto, že geomagnetické pole, které je s výskytem polárních září spojeno, je v těch dnech podle záznamů většiny stanic spíš pod průměrem. Ve stejnou dobu zaznamenali anomální polární záře nad Antarktidou také účastníci Shackletonovy expedice přezimující u sopky Mt. Erebus. Do záhadné exploze nad liduprázdnou krajinou Sibiře zbývá 7 hodin...

Jan A. Novák

You have no rights to post comments