Zemětřesení na Kefalonii - připomínka Apokalypsy 1953

Kategorie: Historie

Vytvořeno 29. 1. 2014 11:36

Zemětřesení, které začátkem týdne (27. 1. 2014) postihlo ostrov Kefalonia v Iónském moři, nebylo na řecké poměry moc silné - magnitudo dosáhlo hodnoty 5,9. Připomělo ale skutečnost, že ostrov, který je oblíbenou destinací i českých turistů, postihuje silný tektonický otřes přibližně jednou za půl století. A zemětřesení roku 1953 mělo rozměry Apokalypsy.

Řecký ostrov Kefalonie v Iónském moři je vyhlášeným letoviskem - a také místem, kde se odehrává slavný román Louise de Bernierse (a hollywoodský film s Nicholasem Cagem v hlavní roli) "Mandolina kapitána Corelliho". Mezi divy ostrova patří i plazi s křížkem na těle, kterým se říká hadi Panny Marie, protože se ve velkém množství objevují každý rok týden před svátkem jejího nanebevzetí (tedy okolo 6. srpna) u základů zvonice v horské vesničce Markopoulos. Pro místní obyvatele je toto období nazývané Fidakia jedním velkým svátkem oslavovaným zpěvem a tancem. Hadi pak zmizí právě po 15. srpnu, kdy oslavy vrcholí.

Pokud se ovšem hadi neobjeví, je zle. A právě to se stalo roku 1953.

Varování

Toho léta se ale děly na ostrově i jiné divné věci. Pamětníci vyprávějí, že v jednom venkovském kostele začal obraz Panny Marie ronit slzy, jinde zase byla její socha nalezena rozbitá na několik kusů. V noci 8. srpna začali zoufale výt všichni psi a hýkat osli.

zznov2

obr: Radnice v Argostoli po zemětřesení roku 1953. Městská rada ji opustila těsně před osudným otřesem

Foto: EuroNews

Ale místní tisk kupodivu varoval před katastrofou ještě dřív než zvířata a mnoho lidí pro jistotu vyměnilo své domovy za spánek pod širým nebem. Kefalonii totiž postihuje velké zemětřesení přibližně každých 50 let a naposledy byl ostrov zle poničen roku 1911.

Čas se začínal naplňovat.

První úder přišel v neděli 9. srpna - a k příjemnému překvapení obyvatel nebyl moc silný. Dosáhl sice hodnoty 6,4 Richterovy stupnice, ale škody nebyly velké a nikomu se nic vážného nestalo. Lidé se domnívali, že živel se vybouřil a po nocích strávených venku se začali vracet do svých domovů. Jenže bůh Poseidon měl jiné úmysly.

V úterý 11. srpna v půl šesté ráno uslyšeli ostrované děsivé hřmění, které se řítilo z hor. Když dosáhlo obydleného pobřežního pásu změnilo se v rachot vycházející ze země. Pak nastalo peklo. Domy se hroutily v troskách, stromy se vyvracely z kořenů, v zemi se otevíraly a zase zavíraly obrovské trhliny, skalní terasy sjížděly do údolí. Neoblečení lidé vybíhali z domů, mnoho jich ale takové štěstí nemělo. Často nepřežili ani ti, kteří spali venku, protože při dramatických pohybech půdy se zdi neočekávaně pokládaly do dvorů a ulic. Nejvíc mrtvých ale zůstalo v troskách domů. Matka, která chtěla vlastním tělem ochránit své tři děti před padajícími troskami, zahynula společně s nimi - ona na zranění, děti v důsledku udušení. Muže jedoucího na oslu pohltila trhlina v cestě, která se vzápětí zase zavřela, tak že mu ze země vyčnívala jen hlava. Než ho stačili vykopat, nešťastník při dalších otřesech zmizel v hlubinách...

V téže chvíli zemětřesení zaznamenaly přístroje Seismologického Institutu ve vzdálených Athénách. Podle jejich údajů dosáhl živel magnitudo 6,8 a epicentrum leželo v moři mezi Kefalonií a Ithakou. Jednalo se o mělké zemětřesení, jehož následky na povrchu bývají obzvlášť tragické: centrum otřesů leželo v hloubce pouhých 10 kilometrů. Ničivá síla druhého otřesu odpovídala explozi 16 milionů tun TNT, tedy asi 120 pumám svržených na Hirošimu.

Mezitím šokovaní ostrované vyprošťovali oběti z trosek, shromažďovali zbytky potravin a budovali provizorní přístřešky. Ti, kterým zůstaly lodě, odváželi raněné a nemocné na pevninu. Jenže to nejhorší mělo teprve přijít.

Potápíme se!

Ve středu 12. srpna dopoledne zasedali v hlavním městě Argostoli představitelé samosprávy, aby se poradili o dalším postupu záchranných prací. Okolo 11. hodiny někteří účastníci jednání náhle měli intenzívní pocit neblahé předtuchy. Několik z nich prohlásilo, že v radnici není bezpečno a navrhli přenést jednání na volné prostranství. Shromáždění to s úlevou přijalo - a v zápětí mohlo z parku před radnicí sledovat, jak se celá budova s rachotem propadá do země. Společně s ní se měnily v pole ruin i ostatní domy ve městě.

zznov3

obr: Ulice Argostoli po zemětřesení roku 1953. Na celém ostrově nezůstal jediný nepoškozený dům

Foto: EuroNews

Nečekaný třetí otřes byl nejhorší ze všech. Trval 50 vteřin a dosáhl 7,2 stupňů Richterovy škály. Bylo to, jako kdyby Poseidon do ostrova zespodu udeřil plnou silou pěstí - pevnina se při katastrofě jako jeden celek náhle zvedla téměř o metr nad mořskou hladinu a už tak zůstala.

Země se vlnila jako voda. Obrovské sesuvy půdy vymazávaly z mapy celé vesnice, pobřežní útesy se řítily do moře, vlny tsunami zaplavovaly nízko položená údolí až do vzdálenosti několika kilometrů od pobřeží. Na mnoha místech vypukly požáry a obyvatele zachvátila panika. Mnozí si vzpomněli na místní mýty, podle kterých se ostrov kdysi zrodil z moře a jeho vlny ho jednou zase pohltí.

Tehdy policejní stanice v Argostoli vyslala do éteru zoufalé volání o pomoc: "Potápíme se! Pošlete sem námořnictvo! Všichni jsou šílení strachy!"

- - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Největší záhady Středomoří, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - -

Volání o pomoc zachytily válečné lodě NATO účastnící se vojenského cvičení u břehů Malty. Britská loď HMS Daring dorazila do přístavu v Argostoli o dva dny později. Když připlouvala, otřesy ještě doznívaly a námořníci cítili údery do trupu lodi, jako když vybuchují protiponorkové hlubinné pumy. S tichým úžasem pozorovali město, v němž nezůstala jediná nepoškozená budova.

Poseidon si dává na čas

Britský kapitán Percy Gick o svém vylodění v Argostoli později řekl:

"Viděl jsem mnoho lidí, jak tiše seděli na otevřených prostranstvích a vůbec se nehýbali. Teprve po chvíli několik mužů vstalo, přišli ke mě a beze slova mi podali ruku. Zemětřesení tři dny zabíjelo jejich blízké, ničilo jejich domovy a nechalo je další dva dny bez jídla a pitné vody. Země se pořád ještě třásla. Ti lidé chtěli jen pryč - a když jsem jim řekl, že je odvézt nemohu, tak si zase tiše sedli na zem a zůstali tak."

zznov4

obr: V oblasti Řecka se podsouvá africká kra pod evropskou. U Iónských ostrovů se stýkají dva výrazné tektonické zlomy. Ničivá zemětřesení zde přicházejí přibližně každého půl století

Během zemětřesení zahynulo asi 600 lidí, další tisíce byly zraněny. Ztráty nebyly vyšší jen proto, že většina tehdejších staveb byly malé venkovské domky. Přesto z původních 125 tisíc obyvatel klesla populace ostrova na pouhých 25 tisíc lidí - plných 100 tisíc hned po katastrofě přesídlilo jinam.

Obrovská vlna mezinárodní pomoci v následujících letech umožnila někdejší města a vesnice zase obnovit, ale budovy, které vznikly před rokem 1953, tu můžete spočítat na prstech - téměř doslova.

Katastrofu Kefalonie má na svědomí tektonický zlom, na němž se střetávají dvě pevninské desky; jde o podobný mechanismus, který straší Kaliforňany na známém zlomu San Andreas a je oblíbeným námětem katastrofických filmů. Na rozdíl od Kalifornie se v Iónském moři napětí nashromážděné pohybem zemské kůry uvolňuje téměř pravidelně každé půl století. Od roku 1953 si ale Poseidon dává na čas. Zemětřesení sice i tentokrát opravdu přišla v letech 2003 a 2005, ale byla slabá a nezpůsobila větší škody. Dá se to to vyložit dvěma způsoby: buď byl úder z roku 1953 tak silný, že na novou katastrofu chybí energie - nebo, že zlovolné božstvo ještě neřeklo své poslední slovo. Asi nepřekvapí, že při mém posledním pobytu na Kefalonii v roce 2008 mě v noci probouzelo každé trochu hlasitější psí zavytí...

Jan A. Novák

První pomoc přišla od britských námořníků. Foto z knihy Old Skala, Memories of Earthquake 1953