Novákoviny

Skalní hrad Valečov nedaleko Mnichova Hradiště je dnes už spíš zřícenina, ale pořád malebná a proto turisty velmi oblíbená. Jeho budovatelé s výhodou využili zdejší pískovcové skalní věže a protože hornina k tomu přímo vybízela, opatřili hrad i mnoha podzemními prostorami. Dodnes jsou k vidění, což představuje mocný doping pro fantazii každého návštěvníka - dnes, stejně jako v časech dávno minulých. Nepřekvapuje proto řada temných pověstí, které se k nim vztahují.

 Jedna z nich vypráví o zlé hradní paní (někteří autoři tvrdí, že se jmenovala Machna a s takovým jménem těžko být hodný), která chtěla pod Valečovem vybudovat podzemní chodby a úkryty pro své bohatství nelítostně vydřené z poddaných. Ti také posloužili jako pracovní síla pro razičské dílo. Sedláci nebyli na tvrdou práci v temnotě zvyklí, ale hnala je bohatá odměna, na kterou je jejich paní nalákala.

Přízrak s krvavýma očima

Jenže ta měla jiné plány, protože - jak už to tak u bohatých lidí bývá – strach o nahromaděný majetek ji neopustil, ani když už bylo zlato, peníze a šperky bezpečně v podzemních kobkách. Došlo jí, že kdyby dělníky nechala odejít, bude o úkrytu jejího majetku za chvíli vědět celá vesnice. A kdyby jen vesnice; takové zvěsti se šíří rychlostí plnokrevníka.

obr: Hornina, na níž hrad Valečov stojí, je ideální pro kutání podzemních chodeb a dalších rostor

Sáhla tedy po osvědčeném receptu: sezvala kopáče k bohaté hostině, víno teklo proudem, za chvíli už chasníci usínali s hlavami na stolech. Pak paní zamkla dveře, utěsnila okna... a dál už si to asi umíte domyslet: požár nikdo nepřežil.

Stejná historie se vypráví i o Karlštejně - a je stejně nepravděpodobná. Poddaní sice byli postradatelnější než horníci, ale i tak představovali pro svého pána zdroj příjmů. A středověk sice pro nevolníky opravdu často neznamenal procházku růžovým sadem, ale vyvraždit půl vesnice ani tehdy nešlo jen tak.

Ostatně, jestli paní chtěla své podzemní dílo utajit, tak hromadná vražda by určitě způsobila pravý opak. Nicméně pověst nechala zlou šlechtičnu potrestat až v posmrtném životě: její duše straší na Valečově dodnes. Prý má příšernou tvář s krvavýma očima a je dost nezdravé se s ní potkat.

Někteří fanoušci tajemna také tvrdí, že zdejší podzemí je - stejně jako na Troskách a i leckde jinde - časoprostorovou branou. Její působení v podobě divných přízraků si lidé měli vykládat jako aktivity pekla, do kterého vedla. Památkou na výlety ďáblů z podsvětí je otisk kopyta jednoho z nich v hradní skále.

Falešná hladomorna

Špatnou pověst má i skalní otvor na Valečově, který informační tabule označuje za hladomornu. Oznamuje také, že pod ním je hloubka 9,5 metrů, takže spadnout byste do něj nechtěli – tím méně pak tam být za trest vrženi.

obr: Ústí jámy, která je vydávána za hladomornu, ve skutečnosti však fungovala jako prostora pro zásoby

Pro představu: přibližně desetimetrovou výšku má třetí patro moderních budov. Hlady byste tedy asi nezemřeli, ale ani s mnohočetnými zlomeninami a vnitřními zraněními se tento svět neopouští snadno.

V případě valečovské hladomorny se ale dostáváme od pověstí k realitě: je totiž velmi pravděpodobné, že to žádná hladomorna nebyla. Dutina má tvar láhve se zúženým hrdlem, což sice romantičtějším povahám připadá jako opatření znemožňující únik, ve skutečnosti ale naznačuje, k čemu sloužila doopravdy: šlo o zásobní jámu, pravděpodobně silo na obilí.

Fungovalo tak, že po naplnění se hrdlo ucpalo, což způsobilo, že klíčící zrno postupně spotřebovalo kyslík a vyprodukovalo oxid uhličitý, který ho nahradil. Díky tomu se obsah jámy zakonzervoval a současně v ní nemohl škodit hmyz a hlodavci.

Mimochodem, stejně fungující zásobní jáma byla objevena i v podzemním systému pod Přeskačemi na Moravě,. Jde o další názornou ukázku, jak si naši předkové dokázali poradit s mnoha problémy i bez chemie a drahých technologií. Nedá se vyloučit, že tyhle jejich znalosti by se nám mohly brzy zase hodit.

- - -

UPOZORNĚNÍ

Text je ukázkou z knihy Tajemství našich hradů, pevností a tvrzí, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Knihu si můžete se slevou objednat zde

- - -

Objemná zásobní jáma je jen jednou z mnoha podzemních prostor, které kdysi stavitelé Valečova vyhloubili - a nechybí mezi nimi ani místnost, která skutečně kdysi mohla být klenotnicí. Proč také ne, když v pískovci jde hloubení tak snadno. Přesto se ale ani tady zatím nenašla žádná chodba vedoucí mimo areál hradu.

O vhodnosti zdejší horniny k dlabání všeho možného svědčí, že na Valečově si sklepy ve skále nepořizovala jen šlechta, ale i ti nejchudší. V okolí hradu jsou k vidění zbytky podzemních obydlí, které byly kdysi vybavené jako každá chalupa, dveřmi počínaje, přes kamna a komíny, stájemi pro skot konče. Vznikla tu dokonce celá podzemní vesnice, jejíž obyvatelé neměli zrovna nejlepší pověst - tak trochu něco jako dnešní slumy na periferiích velkoměst. Roku 1892 proto četnictvo zdejší obtížné troglodyty pochytalo a rozvezlo do chudobinců.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments