Novákoviny

Trosky si o nějaké ty podzemní chodby přímo říkají - a pověsti, které se k nim vztahují, jimi opravdu nešetří. Podle nich majitelé hradu tušící příchod nejistých časů nechali razit několik velmi dlouhých únikových štol na všechny strany. Měli při tom ulehčenou práci, protože už dřív si v podzemí vyhloubili základnu čerti, kteří z nápadné skály podnikali průzkumné lety při pátrání po adeptech na umístění v pekelných kotlích. Proto tu někde - někteří dokonce vědí, že na jižním svahu pod hradem - má být jáma vedoucí přímo do pekla, kterou občas prozrazuje plamen unikající z přetopených kotlů. Ta je také zdrojem negativní energie neblaze ovlivňující lidskou psychiku. A kdyby vám ani tohle k mrazení v zádech a husí kůži nestačilo, tak tu prý najdete i bránu vedoucí do jiných časoprostorových dimenzí.

Zajímavé je, že o podzemí v okolí Trosek kolují podivné historky, které se vymykají běžným pověstech o pokladech a loupežnících. Již zmíněné staré báchorky o vstupech do pekla pod Troskami mohly být pozůstatkem vzpomínek v kolektivní paměti místních lidí na zdejší posvátné místo Keltů, jejichž rituály byly dost temné (včetně lidských obětí). Stejně tak je ale mohli vypustit do oběhu majitelé hradu, jako uměle vytvořenou ochrannou pověst odrazující všetečné poddané od vstupu do jeskyň.

obr.: Skalní město Apolena, kde má v jeskyni Sklepy ústit tajná chodba z hradu

Z jiného soudku ale nejspíš je historka, která se měla odehrát až v moderní době, konkrétně v červnu 1841. Tehdy prý jakýsi mlynářský pomocník Jakub ve skalním městě vlezl (nebo spadl) do skalní rozsedliny - a když se vydrápal ven, neviděl Trosky jako trosky, ale jako hrad zářící novotou. Potkal zbrojnoše ve starobylých oděvech mluvící archaickou češtinou a protože tehdy ještě nebyly v módě skupiny historického šermu, usoudil, že se nějakým nečistým kouzlem dostal do staré doby.

Chlapíci v brněních kupodivu neprojevili zájem si s ním poklábosit o budoucnosti, místo toho na chasníka vypustili psy. Jakub proto vzdal pokusy o kontakt a hbitě zalezl zpět do díry. Když pak z ní vyšel podruhé, byl už zase rok 1841 a svět v pořádku.

Dobře, to může být povídačka, jaké se nad žejdlíkem v okolních krčmách s výhledem na působivou zříceninu nejspíš rodily tak nějak samy od sebe. Ale jen o pár desetiletí později prý začal jakýsi doktor Pařízek s partou dalších nadšenců zkoumat jeskyni Sklepy s cílem najít úkryt opatovického pokladu.

- - -

UPOZORNĚNÍ

Text je ukázkou z knihy Tajemství našich hradů, pevností a tvrzí, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Knihu si můžete se slevou objednat zde

- - -

Údajně měli v podzemí s přestávkami bádat od roku 1888 až do roku 1910 a objevili při tom neuvěřitelné věci: velký dlážděný sál, vytesaný nápis "Ani krok dál, sic zemřeš" s datem 1772 a podobně. Doktor Pařízek o tom měl zveřejnit i nějaký článek nebo články v dobovém tisku, které se mi ale nepodařilo dohledat - a tak je nutné i tento příběh zařadit mezi báje, nebo alespoň brát s velkou rezervou.

Chce se ale dodat slůvko "zatím" protože existenci propojení Sklepů s podzemím Trosek teoreticky nic nebrání. Dokonce je to nejspíš jediný hrad u nás, kde jsou domněnky o existenci únikové chodby dlouhé stovky metrů celkem oprávněné. Ale šance ji objevit, je nejspíš malá, protože rozsedlinové systémy v pískovcových skalních městech jsou v sice nezřetelném, ale trvalém pohybu. Hypotetická původní podzemní chodba z hradu je tak nejspíš dávno zavalená tunami horniny.

Jan A. Novák

obr.: Letecký pohled na hrad Trosky

You have no rights to post comments