Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Na legendární Říp

rip0"Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp," tvrdili čeští obrozenci v 19. století a skutečně na jeho vrchol putovali v mohutných zástupech na vlastenecké slavnosti. Každý přece ví, že právě sem přivedl svůj kmen z pravlasti za řekou Vislou praotec Čech, aby mu sdělil, že tady už zůstanou. Moderní věda sice čím dál víc naráží na indicie, že žádný praotec Čech neexistoval, to však není důvod, proč se na Říp nevydat.

 

 

 

Říp je pozoruhodný nejen tvarem výrazně vystupujícím z polabské roviny, ale i silnou magnetickou anomálií, která vychyluje střelky kompasů v jeho okolí. Má to na svědomí titanomagnetit obsažený v hornině, z níž se skládá.

Říp se zrodil před přibližně 25 miliony let, kdy prožívala své divoké mládí i většina ostatních sopek Českého středohoří.

Tvrzení, že jde o sopku, však není tak docela přesné. Je to dvojice ztuhlých lávových kanálů, které kdysi byly hluboko pod povrchem - a na úpatí je obklopuje suť z jejich rozpadlých vyšších partií. Do té pak vítr a voda ještě nanesly písek a spraš z okolí a vytvořily tak typický zvonovitý tvar "sopky".

rip1

obr: Hora Říp. Kupa nápadně vystupující z Polabské nížiny je přímo předurčená stát se kultovní horou. Ve skutečnosti nic nenasvědčuje tomu, že se příchod Čechů odehrál tak, jak líčí staré pověsti. Ty, které známe, jsou zřejmě ve skutečnosti keltského nebo ještě staršího původu

Foto: Jan A. Novák

 

 

To, co kdysi opravdu soptilo, tedy už dávno odnesla eroze. Pokud zdejší magma vůbec dorazilo až na povrch a neztuhlo ještě předtím, pak se to stalo v kráteru sopky, jejíž vrchol byl asi o kilometr výš, než je dnešní temeno kopce.

Když o nějaký ten milion let později vulkanická činnost ustala, pustil se do práce déšť a vítr, aby postupně odnesly měkčí sopečné materiály: nejdřív prach, tuf, sopečné pumy a menší úlomky lávy, později celé lávové proudy.

Nakonec zůstalo jen pevné jádro - téměř kolmé a vysoké těleso ztuhlého magmatu vyplňujícího někdejší přívodní kanál.

Říp převyšující okolní krajinu možná i o kilometr (dnes je to přibližně 200 metrů) tehdy musel vypadat opravdu majestátně, tím spíš, že vystupoval z ploché bažinaté krajiny.

- - - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNÉNÍ:

Další zajímavosti o Řípu i mnoha jiných kopcích se dočtete v mé nové knize Hory a kopce opředené tajemstvím z nakladatelství Alpress. Pokud ji nenajdete u knihkupce, můžete ji se slevou objednat zde 

- - - - - - - - - - - - - - -

 

Pravěké Labe ho střídavě obtékalo z jedné nebo druhé strany, dokonce se možná se v některých obdobích i zrcadlil v hladině rozlehlého jezera. Jenže eroze pokračovala dál a snižovala i ztuhlé magmatické těleso.

Dnešní zvonovitý tvar je kombinací původního přívodního kanálu lávy, kamenné suti z jeho vyšších partií a spraše, které k úpatí navál vítr.

 

Jak to bylo s praotcem Čechem

Nejstarší verze pověsti o příchodu kmene Čechů k Řípu je v Kosmově kronice, která vznikla někdy před rokem 1125. Je dost stručná a pro většinu vlastenců odchovaných Jiráskovými Starými pověstmi asi představuje značné zklamání.

"Když do těch pustin vstoupil člověk, ať to byl kdokoliv hledaje vhodných míst k lidským příbytkům, přehlédl bystrým zrakem hory a doly, pláně a stráně, a tuším kolem hory Řípu mezi dvěma řekami Ohří a Vltavou, prvá zřídil sídla..." Jakýsi praotec Čech se tu sice vyskytuje také - jenže se nejmenuje Čech. Kosmas svou kroniku psal latinsky, takže mluví o muži jménem Bohemus.

rip2

obr: Románská rotunde na vrcholu Řípu

Foto: Jan A. Novák

 

 

Tak ovšem starořímští autoři obecně nazývali příslušníky keltského kmene Bójů, podle nichž ostatně naše země nese jméno Bohemia. Kosmas latinské autory často cituje - a skoro určitě tedy znal i vyprávění římského autora Tita Livia (59 př. n. l - 17 n. l.) o dvou galských bratrech, kteří vyrazili hledat novou zemi a stanuli u řeky Ogary pod horou Rif.

Vidět v tom Ohři a Říp není tak těžké, ještě důležitější ale je, že Liviova kniha vznikla v době, kdy do příchodu Slovanů k nám ještě zbývalo více než 5 století.

To, že je Kosmova kronika vzdálenou ozvěnou pověstí, které se týkají dob dávno před příchodem Slovanů, naznačuje i jeho tvrzení, že země byla pustá. V časech příchodu Slovanů, tedy někdy v 5. stol. n. l., v Polabí prokazatelně žil germánský kmen Langobardů. A před nimi u nás byli rovněž germánští Markomané, kteří odtud vypudili Kelty.

Nakolik se tyhle výměny obyvatelstva odehrávaly pokojným mísením nebo hrubým násilím, není jasné - ale nejspíš od každého něco. Nikdo z nově příchozích ale nenašel zemi zcela opuštěnou.

Ledacos naznačuje, že pokud se příběh muže, kterého známe jako praotec Čech, vůbec udál, tak se nejspíš týkal nějakého keltského náčelníka. Doopravdy keltské ale s největší pravděpodobností jsou i další "staré pověsti české".

Jméno Krok je zřetelně keltského původu, jeho dcery nadané věšteckými a léčitelskými vlohami představují typické keltské vědmy, v keltských mýtech bychom mohli najít prvky pověstí o Přemyslovi, Bivojovi, Horymírovi a dalších...

 

Jak se tam dostat

Patrně nejlepším východiskem je Roudnice nad Labem, kam se dá pohodlně dojet i vlakem, protože leží na hlavní trati Praha - Ústí n. L. Poblíž roudnického náměstí začíná červená turistická značka, po níž lze ujít přibližně 7 kilometrů až k hoře. Zdatnější turisté mohou jako východisko volit i Ctiněves nebo Vražkov, odkud rovněž vedou na Říp turistické značky, stoupání je ale podstatně příkřejší. Na vrcholku je kromě rotundy i dřevěná restaurace vybudovaná roku 1907. S výhledy z hory to ale není tak slavné, jak by se vzhledem k její dominantní poloze dalo očekávat. Říp byl před 120 lety zalesněn a zbyly jen tři vyhlídky pojmenované podle směru pohledu: Pražská, Mělnická a Roudnická.

Jan A. Novák

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack