Novákoviny

Většina hradů měla problém se zdrojem vody, ale Točník je v tomto ohledu zajímavou výjimkou - stojí přímo u nikdy nevysychajícího jezírka. Hluboká tůň na vrcholu vysokého kopce pochopitelně odjakživa dráždila fantazii, a tak je jezírko, nazývané také Černé, opředené řadou pochmurných pověstí. Údajně je nabité jakousi temnou silou (dnes je v módě tomu říkat negativní energie) a zjev4vují se tu nebezpečné přízraky.

Mají se v něm také vyskytovat velké černé ryby porostlé dlouhými chlupy, které zahubí každého, kdo se ocitne ve vodě, nebo třeba i jen v její těsné blízkosti. Nedají se chytit, protože navzdory své velikosti uniknou každé síti, ať má oka sebehustší. Jde o pomstychtivé duše nešťastníků, které prchlivý král zabil při svých pověstných záchvatech zuřivosti.

Psychicky nevyrovnaný Václav si prý nechal postavit královský palác na Točníku v bezprostředním sousedství jezírka právě proto, aby mohl pořádat své mejdany, orgie a černé mše u jeho temné hladiny, takže ve vodě údajně skončila nejedna oběť jeho zvrhlých choutek.

Proč se proměnily ve vousaté ryby nikdo neví, jisté ale je, že takové duše obvykle bývají neklidné a pomstychtivé. Jeden čas jsem uvažoval o potápěčském průzkumu - a samozřejmě jsem to zavrhl kvůli úplně jiným důvodům: voda je kalná, studená, mokrá a tak vůbec...

obr: Původ jezírka u hradu Točník představuje velkou záhadu

Větší odvahu projevil potápěčský instruktor David Vondrášek, který pod temnou hladinu jezírka sestoupil společně s dalšími potápěči v lednu 2016. Nepotkal ani vousaté ryby, ani jiná strašidla a dokonce ani nemohl potvrdit často uváděné tvrzení o nejméně desetimetrové hloubce.

"Jezírko je celkem mělké," řekl mi David o pár let později. "Především je strašně, ale opravdu strašně zaneřáděné vším možným. A přes klacky se nedá dostat na dno, které je samozřejmě samé bláto. Chtělo by to brigádu na vyčištění."

Pravdou také je, že i když jsem se v těsné blízkosti černozelené hladiny jezírka několikrát pohyboval dost dlouho, nic zlého se mi nepřihodilo. Vousaté ryby zřejmě podlehly náporu civilizace, ostatně stejně jako mnoho dalších přízraků.

Pravdou ovšem také je, že hned po mém příchodu se z lesa vynořil velký, tlustý zrzavý kocour, který nežebral, ale na každém kroku mě kolem jezírka i v hradu doprovázel. Byl to Václavův duch? I když barva by spíš odpovídala jeho bratru Zikmundovi, který se neúspěšně snažil od Václava Točník (a další hrady) získat.

Ostatně Václav IV. opravdu měl zálibu v ezoterice, takže na těch strašidelných pověstech může něco být. Navíc byl psychicky velmi labilní a takoví lidé často citlivě reagují na místech styku geologických vrstev - a Točník je v tomto ohledu přímo učebnicovou ukázkou.

- - - 

 UPOZORNĚNÍ

Text je ukázkou z knihy Tajemství našich hradů, pevností a tvrzí, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Můžete si ji se slevou objednat zde

- - - 

 Ve vztahu k jezírku je zajímavý i Václavův erb v podobě stočeného ručníku s ledňáčkem. Vysvětluje se tím, že králi jednou z nepříjemné situace pomohla jistá lazebnice Zuzana (no, lazebnice... ale proč moralizovat, i král je jen člověk), když mu zprostředkovala útěk ze zajetí šlechtou nespokojenou s jeho vládnutím.

Historka jistě působivá, takže úspěšná, ale sotva pravdivá. Proto je přinejmenším stejně pravděpodobné, že erb evokující vodu a koupel nějakým způsobem naznačuje, proč si ezoterik Václav nechal postavit královský palác přímo nad záhadným jezírkem s temnou pověstí.

A také proč Točník nakonec opustil a nechal si postavit Nový hrad u Kunratic. Ono toho nadpřirozena někdy může být na člověka moc - zvlášť když je tak labilní, že i bez přízraků má dost práce sám se sebou.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments