Novákoviny

Bydlet v podzemí není moc praktické, ani příjemné, a tak lidé tento způsob řešení bytového problému volili jen tehdy, když jim na povrchu něco hrozilo - naposledy v časech náletů a hrozby jaderné války. Tím víc udivuje, že ve starověku vznikala celá podzemní města pro desetitisíce obyvatel. Důvody stavby těchto složitých a rozlehlých objektů (často s mnoha patry) jsou dodnes neznámé, a tak v souvislosti s nimi existují spekulace o klimatických změnách, hrozbě z vesmíru, ale i mimozemšťanech a Atlantidě. Pokud máte v létě namířeno do Turecka, nenechte si ujít Kappadokii, kde je takových záhadných podzemních objektů z dávné minulosti velké množství a některé je možné navštívit.

"Celá staletí předtím, než Usáma bin Ládin zavedl módu podzemních útěkových chodeb v Afhánistánu, vyhloubila úplně jiná, téměř neznámá civilizace podobná bludiště, jejichž účel se nepodařilo objasnit," říká ve své knize Záhady historie, které řídí naše kroky, španělský novinář a spisovatel Javier Sierra. "Tunely, které procházejí desítkami kilometrů vulkanické horniny, tvoří součást skutečného lidského mraveniště a mnoha místnostmi, větracími otvory a dorozumívacími šachtami, lisy, mlýny a skladišti".

Sierrova věta se týká záhadných podzemních labyrintů v turecké Kappadokii a na první pohled vypadá neuvěřitelně. Nedůvěra ještě vzroste, když se ukáže, že poprvé o nich referoval populární a akademickými vědci proklínaný lovec mimozemšťanů Erich von Däniken ve své knize Šok z bohů. Jenže je to holá pravda - navíc skutečnost Dänikena ještě předčila. Zatímco v době, kdy Šok z bohů psal, bylo známo jen 14 podzemních objektů, dnes vědci ví o bezmála čtyřech desítkách složitých mnohapatrových bludišť. A vůbec je nepřekvapí, když jich bude objeveno ještě mnohem víc.

"Archeologové je málem nestačí odkrývat," řekl Serranovi místní archeolog Ömer Demir. "Musí jich tu být nejméně dvě stovky. Vešlo by se do nich 1,3 miliony lidí."

Osm pater k podzemní řece

Nejstarší písemná zpráva o podzemních osadách na území dnešního Turecka pochází od antického historika Xenofónta, který žil někdy mezi lety 428 až 354 př. n. l. Ve svém slavném díle Anabasis o nich říká: "Domy byly vybudovány v podzemí. Vchody vypadaly jako studny, ale směrem dolů se rozšiřovaly. Byly tu také tunelovité vstupy pro domácí zvířata, zatímco lidé sestupovali po žebřících. Žili uvnitř společně s kozami, ovcemi, kravami a drůbeží..." Xenofón zmiňuje i rozsáhlé skladovací prostory, kterými byla obydlí vybavena.

Pak ale svět na podzemní města zapomněl a pro moderní dobu bylo první z nich objeveno až roku 1963. Šlo o labyrint pod městečkem Derynkuyu, který je dodnes považován za nejrozsáhlejší a nejhlubší - dosud je známo 8 pater, z nichž nejnižší v hloubce okolo 80 metrů jsou spojené s přírodní podzemní říčkou. Už sám název osady na povrchu byl nápovědou: Derynkuyu v turečtině znamená "hluboká šachta".

obr: Důmyslný a těžko překonatelný uzávěr chodby - ze stěny se vykutálel těžký kamenný válec. Nač obyvatelé potřebovali tak masivní dveře?

O rozsahu zdejšího podzemního bludiště Ömer Demir říká: "Mohlo by v něm žít asi deset tisíc lidí. Přitom Derynkuyu ve starověku nikdy nemělo víc než 3000 obyvatel.

Systém obsahuje důmyslnou síť větracích kanálů o průměru lidské pěsti, které využívají přirozeného tahu. Jiné úzké šachtičky jsou vymyšlené tak, aby vedly zvuk, takže představují jakousi telefonní sít. Jednotlivé části labyrintu od sebe oddělovaly podivné uzávěry, které si v lecčems nezadaly s těžkými hermetickými vraty protiatomových krytů: bytelné až půltunové kamenné válce se vykutálely ze zářezu ve stěně a spolehlivě dosedly na otvor chodby. Většina prostor je vysoká okolo tří metrů, takže stavitelé buď na práci nešetřili, nebo byli v průměru vyšší než dnešní lidé. Největší prostorou podzemního města pod Derynkuyu je sál dlouhý 20 metrů a široký 3 metry. Nechybí ani tunel, který toto mraveniště spojuje s podobným nacházejícím se pod 8 kilometrů vzdáleným městem Kaymakli.

Další rozsáhlá podzemní díla jsou pod Tatlarinem, Ozkonakem, Gaziemirem a jinými osadami Kappadokie. Někteří archeologové věří, že snad v každé vesnici by se tu při troše snahy našel nějaký vchod do podzemí. Šest z těchto labyrintů zpřístupnili pro turisty, a příjmy ze vstupného se pomalu stávají významnou složkou zdejší ekonomiky.

Původ neznámý

Aby bylo možné zjistit účel podzemních komplexů v Kappadokii, bylo by nutné určit jejich stáří - jenže to je skoro nemožné. Chybí jakékoliv vodítko, navíc lze těžko odlišit pozdější úpravy od původních chodeb. S jistotou lze tvrdit jen to, že nemají pravdu zastánci hypotézy, podle níž jde o dílo prvních křesťanů, kteří se potřebovali ukrýt před pronásledováním - Xenofón, který podzemní obydlí zmiňuje, žil půl tisíciletí před Kristem.

obr: Podzemní města tvořily složité mnohopatrové komplexy chodeb a sálů

Stejně tak nevypadá moc pravděpodobně vysvětlení, které tvrdí, že podzemní města vznikala spontánně a nahodile, postupným rozšiřováním a propojováním malých úkrytů jednotlivých rodin. Zdejší hornina (sopečný tuf) sice svou soudržností a snadnou opracovatelností mnohé usnadňuje - sofistikovaný větrací a komunikační systém, stejně jako složitost mnohopatrových labyrintů naznačují, že tady šlo o víc. Funkční mnohopatrový systém nejde vybudovat bez speciálních znalostí a schopnosti organizovat práci větších skupin dělníků.

A tak je zdejší podzemí připisováno snad všem civilizacím, které tu působily - a nebylo jich málo: Chetité, Frýgové, Peršané, Makedonci, Římané, Byzantinci... Každá z nich tyto prostory zřejmě užívala a možná i rozšiřovala. U žádné ale neexistuje doklad, že vytvořila ty nejsložitější, nejhlubší a zřejmě nejstarší.

U všech kultur, které v oblasti působily také chybí důvod proč se stěhovat pod zem. Lidé, kteří byli nuceni strávit delší čas bez denního světla nejspíš potvrdí, že musel být hodně pádný. Erich von Däniken věren svému celoživotnímu dílu samozřejmě tvrdí, že to byl strach z mimozemšťanů. Existují ale i přízemnější hypotézy - přitom o nic méně fantastické.

Jednou z možností, jak záhadu vysvětlit, je pokusit se poohlédnout po podobných objektech. Kupodivu existují - a nacházejí se rovněž ve Středomoří. Nejznámější je Hypogeum na ostrově Malta. Jde o několik desítek jeskyní, z menší části přírodního původu, z větší části však vytvořený uměle. V jeho chodbách, které neznámí stavitelé natřeli rudou barvou, bylo nalezeno mnoho obrovské množství lidských kostí. Později bylo jejich stáří pomocí radiokarbonové metody určeno na 5000 až 5500 let. Vědci odhadují, že jde o pozůstatky nejméně 6000 lidí. Brzy proto převládla domněnka, že šlo o jakési gigantické pohřebiště. Na první pohled logická hypotéza však má i několik trhlin. V Hypogeu bylo mimo jiné nalezeno také velké množství zvířecích kostí a především studna. Zvířata sice mohla sloužit jako oběti, sotva však lze vysvětlit, k čemu mrtví potřebovali vodu. Proto nechybí ani hypotézy tvrdící, že původně byl tento komplex vytvořen jako úkryt pro živé a pohřbívat se do něj začalo až druhotně, možná i celá tisíciletí po jeho vzniku. Přítomnost zdroje vody a hospodářských zvířat připomíná objekty v Kappadokki - a i v tomto případě ja datování stavby nejasné.

Zasypaný chrám u Hory středu

Na podzemních městech v Kappadokii je ale podezřelá ještě jedna věc: není odtud daleko k vůbec nejstaršímu kamennému chrámůu světa. V jihovýchodním Turecku se nachází podivuhodná lokalita Göbekli Tepe, jejíž stáří archeologové určili na 11,5 tisíciletí. V přibližně stejné době vznikla podobná stavba také v blízkém Nevali Cori. Zvláštní náhodou obě lokality leží nedaleko Araratu - hory, na níž šťastně přistál Noemův obří koráb po potopě světa. A výraz Göbekli Tepe v turečtině znamená něco jako "hora pupku", přeneseně "hora středu". V této oblasti také byla nalezena nejstarší známá nástěnná malba. Kresba z lokality poblíž vesnice Djade al-Mughara zabírá asi dva čtvereční metry nedávno odhalené neolitické zdi a je překvapivě moderní.

obr: Podzemní města leží nedaleko od míst kam archeologové i mýty kladou počátky lidské civilizace.

"Klidně by to mohl namalovat Paul Klee," řekl pro agenturu Reuters Eric Coqueugniot z Francouzského národního střediska pro vědecký výzkum. Dílo je rovněž staré 11,5 tisíciletí. Podivné také je, že tyto chrámy lidé neopustili jen tak, ale před svým odchodem je pečlivě zasypali.

Věřili, že až pomine důvod odchodu, tak se zase vrátí?

Ale nejen to. Přesně do doby, která podle dnešního počítání času odpovídá tomuto datování, klade i Platon ve svých spisech zkázu Atlantidy. Nechybí proto názory, že ze stejné doby pocházejí i podzemní města v Kappadokii (a třeba i Hypogeum) - a že se v té době na Zemi stalo něco, před čím bylo možné se ukrýt pod zemí.

Ömer Demir se přiklání k názoru, že to mohly být náhlé klimatické změny: "Kolem 9. tisíciletí př. n. l. nejspíš postihla dnešní Turecko malá doba ledová, která trvala 500 let. Obyvatelé těchto krajů se rozhodli před chladem a sněhem utéct, a vyhloubili si proto tato podzemní města, kde se udržovala stálá teplota. Třeba tady nikdy neklesá pod deset nebo dvanáct stupňů."

Tomu odpovídá také skutečnost, že přibližně od 18. tisíciletí až o 4. tisíciletí př. n. l. hladina světového oceánu trvale stoupala, jak vlivem oteplování po skončení doby ledové tály ledovce. Právě mezi 8. a 10. tisíciletím ale je na křivce zaznamenávající úroveň hladiny několik výrazných zubů. Zjevně tehdy došlo k jednomu nebo několika prudkým krátkodobým ochlazením, jejichž příčina je neznámá.

Zbývá už jen dokázat, že podzemní komplexy v Kappadokii (a další podobné stavby jinde) opravdu pocházejí z této doby. A pak najít důvody, které tehdy lidi zahnaly pod zem. Protože co se stalo jednou, může se kdykoliv opakovat.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

You have no rights to post comments