Novákoviny

Za vším hledej geny - i tak by se dalo pozměnit známé úsloví Cherchez la femme. Slovo "genetika" je v posledních desetiletích jedním z nejskloňovanějších, ale její zakladatel Johann Gregor Mendel se za svého života mnoho uznání nedočkal. Dnes 20. července 2012 uplynulo 190 let od jeho narození.

Johann Gregor Mendel bývá označován za druhého největšího biologa 19. století - hned po Darwinovi. V anketě Největší Čech se sice umístil až na 54. místě hluboko pod Danielem Landou, o pár desetiletí dřív by ale zřejmě dopadl ještě mnohem hůř. V 50. letech totiž socialistická biologie ovládaná ruským šarlatánem Lysenkem považovala genetiku za zhoubnou buržoazní úchylku. Dokonce tak zhoubnou, že nedovzdělaní bolševičtí politrukové oba její zakladatele občas spojovali do démonické postavy jménem Mendelmorgan - jak popisuje i Josef Škvorecký v jednom ze svých románů. Druhou půlkou této schizofrenní bytosti se stal Thomas Morgan, který na Mendelovu práci navázal v první polovině 20. století.

"Něco tu chybí"

Johann Mendel se narodil 20. července 1822 v chudé německé rolnické rodině v Heinzendorfu bei Odrau (dnešní Hynčice) ve Slezsku. Už během středoškolských studií ho příbuzní udržovali na opavském gymnáziu jen s vypětím sil. Na olomouckou univerzitu mohl přejít jen díky svým příjmům z poskytování soukromé výuky. Zoufalé hmotné podmínky způsobily, že několikrát těžce onemocněl, nakonec se mu ale podařilo univerzitu přece jen dokončit.

Ekonomický nedostatek pak ovlivnil jeho další život i jinak. Jedinou možnost jak spojit vytoužené přírodní vědy s materiální jistotou nabízela církev, a tak se roku 1843 stal mnichem řádu svatého Augustina. Světské jméno Johann přitom vyměnil za řeholní Gregor. Naštěstí se jeho představeným stal opat brněnského augustiniánského kláštera Cyrill Franz Napp (1792 až 1867), který sám byl významným šlechtitelem a především tolerantním podporovatelem věd. Opat Napp později nechal pro Mendelovy pokusy postavit i skleník v klášterní zahradě a podněcoval jej ve studiích i ve snaze dosáhnout vědecké hodnosti.

Mendel nejdřív pracoval jako suplent na znojemském gymnáziu, pak díky podpoře svých nadřízených pokračoval ve studiích na vídeňské univerzitě. Za nepříliš jasných okolností se mu tam ale opakovaně nepodařilo absolvovat závěrečné zkoušky.

Z Vídně Mendel odešel zpět do kláštera v Brně, kde všechen čas, který nevyplnily povinnost učitele, věnoval vědě, zejména botanice. Stejně jako Darwin, ani on nevěřil teorii hlásané Jeanem Baptistem Lamarckem, že druhy rostlin a živočichů se vyvíjejí jen v důsledku vnějších okolností. Byl zkušeným pěstitelem a ovocnářem, logicky ho tedy zaujaly změny, které se s organismy dějí při křížení. Začal je proto zkoumat u hrachu. Když se mu pak dostalo do rukou Darwinovo dílo On the Origin of Species (O původu druhů) byl nadšený - jak o tom dodnes vypovídají ručně psané glosy, které zanechal na stránkách německých překladů britského biologa. Současně ale měl pocit, že Darwin neřekl všechno. Tvrdí se, že na jeho evoluční teorii Mendel reagoval slovy: "Něco tam ještě chybí".

Objev z klášterní zahrady

Charles Darwin byl skvělý pozorovatel, který šel na problém biologické evoluce hodně zeširoka. Obeplul celou planetu a shromáždil obrovské množstí pozorování, které se mu podařilo v jeho teorii zobecnit. Ta měla ale slabé místo, kterou jeho nepřátelé s oblibou využívali: nenabízela žádné vysvětlení toho, jak se vlastnosti jedinců přenášejí na potomstvo. Právě do tohoto problému se Mendel - a šel na to z přesně opačného konce: místo lodi plující kolem světa mu byla pracovnou klášterní cela a zahrada.

Výsledky Mendelových pokusů s hrachem dnes zná (nebo by aspoň měl znát) každý absolvent základní školy. Na konci urputné několikaleté práce bylo poznání, že jednotlivé znaky se dědí navzájem nezávisle a v přesných matematických poměrech.

Mendelův přínos je ale i ještě v něčem jiném. Nenechal se odradit tím, že v jeho době ještě nebyly přístroje, které by umožňovaly nahlédnout do nitra genetického aparátu buněk - i chromozomy byly objeveny až dlouho po jeho smrti, geny pak samozřejmě ještě mnohem později.

Mendel překážku obešel tím, že k odhalení tajemství dědičnosti použil matematiku a statistiku: elektronové mikroskopy nahradilo logické uvažování. Johann Gregor Mendel se tak stal zakladatelem statistické analýzy v biologii.

Vyvrcholením jeho genetické práce se stala přednáška Versuche über die Pflanzenhybride (Pokusy s rostlinnými hybridy), kterou roku 1865 přednesl pro brněnský přírodovědecký spolek. Ten ji o rok později vytiskl a rozeslal předním evropským vědeckým institucím.

Mnozí odborníci věří, že kdyby se dostala do rukou Darwinovi, urychlilo by to vývoj biologie o řadu desetiletí - ale nestalo se tak. Ostatní přírodovědci Mendela zčásti nepochopili a zčásti pochopit ani nechtěli.

Zavalen funkcemi

K Mendelově neúspěchu do určité míry přispěla i smůla. Podobné pokusy, jaké dělal Mendel s hrachem, provozoval mnichovský profesor botaniky Karl Wilhelm von Nägeli s jestřábníky (Hiracium). Doporučil proto svému brněnskému kolegovi, aby své závěry ověřil na této rostlině. Nepovedlo se - a Mendel pak v další přednášce zklamaně konstatoval, že výsledky jeho pokusů s hrachem zřejmě nejde zobecnit. Teprve později botanici zjistili, že jeřábník se pro genetické studie vůbec nehodí, protože se často rozmnožuje nepohlavně (vytváří klíčivá semena bez opylení). Nägeli se pak proslavil objevem buněčných struktur, které později dostaly označení chrozomomy, zatímco na Mendela se téměř zapomnělo.

Zatímco Charles Darwin se mohl plně věnovat své vědě, Mendel takové štěstí neměl. Díky své vyhlášené pečlivosti byl pověřován stále více organizační prací v řádu i v různých spolcích, stal se dokonce ředitelem hypotéční banky v Brně. Když zemřel Cyrill Franz Napp, byl do funkce opata zvolen právě důsledný, poctivý a pracovitý Mendel. Vysoké a odpovědné postavení v řádu mu zabralo téměř veškerý čas a na výzkumnou práci ho zbývalo stále méně.

Přesto se snažil vědu nezanedbávat. Kromě biologie se zabýval také meteorologií, dokonce z tohoto oboru uveřejnil víc prací, než z genetiky. Není také tak docela pravda, že ho současníci neoceňovali - jen si ho víc cenili jako organizátora než jako vědce. Mezi poctami, které už za života získal, byl také kříž Královského a císařského řádu Františka Josefa I.

Celoživotně chatrné zdraví Johanna Gregora Mendela definitivně zradilo 6. ledna 1884, kdy zemřel na selhání ledvin. Historie jeho objevů tím ale naštěstí neskončila. Koncem 19. století se začalo genetikou zabývat stále více přírodovědců - a ti nejlepší z nich při studiu literatury narazili na zapomenuté Mendelovy práce. Roku 1900 přírodovědec William Bateson přeložil Mendelovy práce do angličtiny a krátce na to se stal rakouský mnich v Británii skoro stejně slavný jako Darwin.

Jan A. Novák

Přílohový text

Johann Gregor Mendel v datech

1822 - 20. července narozen v Hynčicích

1834 až 40 - gymnázium v Opavě

1840 až 43 - Filosofický ústav v Olomouci

1843 - novicem v augustiniánském opatství v Brně

1845 až 48 - studium na teologickém ústavu v Brně

1851 až 53 - studium vídeňské univerzity

1854 až 64 - pokusy s hrachem

1862 - seznámení s Darwinovým dílem

1865 - přednáška o pokusech s hrachem

1867 - smrt opata Nappa

1868 - Mendel opatem brněnského kláštera

1870 - zveřejnění výsledků pokusů s jestřábníkem

1884 - zemřel 6. ledna v Brně

You have no rights to post comments