Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Ebola se vrátila silnější něž kdy předtím

ebola1Virové onemocnění Ebola je už řadu let noční můrou epidemiologů, protože proti této nakažlivé tropické krvácivé horečce neexistuje účinný lék. Současná epidemie v Africe je zatím nejhorší z těch, které epidemiologvé v této části světa zaznamenali a podle některých zdrojů se už zcela vymkla kontrole.

 

 

"Zdá se, že regionální epidemie Eboly v západní Africe se začíná měnit v katastrofu," tvrdí Clara Walter v Deutsche Welle. Agentury uvádějí, že v oblasti Liberie, Giunei a Sierry Leone za poslední týden zemřely více než tři stovky lidí a přibližně stejný počet je nakažený. V současnosti už epidemiologové registrují okolo šedesáti center nákazy. "Očekáváme objevení dalších ohnisek, a pak se choroba pravděpodobně rozšíří do nových oblastí," konstatoval Bart Janssen z organizace Lékaři bez hranic.

 

Neviditelní vetřelci z divočiny

Ebola je nemoc jak vystřižená ze scénáře katastrofického filmu. Přestože se poprvé objevila už v 70. letech minulého století, dodnes proti ní vědci nenašli účinný lék. Během několika málo dní od nákazy umírá 60 až 90 procent nemocných - a za okolností, které by si nevymyslel ani autor hororu.

ebola3

 

 

obr: Ebola začíná nenápadně, stav oběti se ale rychle zhoršuje. V závěrečném stádiu trpí nazastavitelnými vnitřními krváceními

 

 

První příznaky se podobají neškodné chřipce, pak ale přijdou vysoké horečky, průjmy a především krvácení z nosu, očí a úst. A co je horší, krev uniká také do tělních dutin a do trávicího traktu. První epidemie vylidnily celé vesnice - a v zápětí i nemocnice, včetně ošetřujícího personálu...

Virus pravděpodobně přišel z divočiny v mase lovné zvěře, především lidoopů. Choroba, se přenáší tělními tekutinami, takže špatné hygienické podmínky v Africe jejímu šíření velmi nahrávají, což ovšem tamní venkované neradi slyší.

"Mnoho lidí se nakazí při pohřebních obřadech, k nimž patří omývání těla nebožtíka," konstatuje Stephan Becker z marburgské university. "Venkované na nějaké viry a infekce prostě nevěří."

Kmenový vůdce Isidore Nkoto na to ale má jiný názor: "Lékaři nás nutí, abychom se obešli bez masa divokých zvířat. Lovit jen ryby je však v období sucha problém. A my nejsme žádní vegetariáni."

Zdálo by se, že Afrika je daleko, většina z nás nejí opice a myje si ruce, takže Evropany nemusí Ebola moc znepokojovat. Jenže v srpnu 1999 byl v Berlíně za nejpřísnějších podmínek hospitalizován kameraman Olaf Ulmann, který krátce předtím přiletěl z Pobřeží slonoviny. Zemřel o pár dní později a specialista na exotické choroby Norbert Suttrop z berlínské nemocnice Charie pak na ostře sledované tiskové konferenci oznámil: "Příčinou smrti byla žlutá zimnice, která má podobné příznaky jako Ebola - vysoké horečky a silné krvácení."

Ne všichni tomu uvěřili, ale žádný další případ se v Evropě nevyskytl. Nemusí to tak ale zůstat.

 

Fatální nedorozumění

Ebola patří mezi nemoci jako AIDS, Marburg a mnoho dalších, o nichž dříve nikdo neslyšel a které nyní představují hrozbu, před níž se třese celý svět. Nechybí proto ani hlasy, že nejde o náhodu, ale o "jezdce z Apokalypsy", kteří přijíždějí zvěstovat zkázu způsobenou tím, že lidstvo překročilo rozumné meze.

ebola2

 

 

obr: Virus se přenáší tělními tekutinami. Při prvních epidemiích často vymřeli nejen pacienti, ale i personál nemocnic...

 

 

Svým způsobem mají pravdu: většina vědců předpokládá, že dříve neznámé nákazy nejčastěji pocházejí od zvířat z původně neobydlených oblastí, kam se naše civilizace rozšířila až během posledního století. Jejich ničivost spočívá v tom, že proti nim nemáme protilátky. Ale také v tom, že viry jsou mnohem zákeřnější soupeř než bakterie. V případě některých viróz, například rýmy nebo lehčích chřipek, se s nimi organismus vyrovná sám, v případě jiných - právě především těch nových, dříve neznámých - má prostě smůlu.

Hlavní příčinou neexistence léku, který by na viry působil stejně jako antibiotika na bakterie, je jejich obrovská genetická variabilita. Jakmile se virus dostane do hostitelského organismu, začne se nejen rychle množit, ale současně také mutovat. Jedna generace střídá druhou a rozdíly mezi jejich příslušníky se zvětšují. Tak virus přestane být jednotným kmenem, ale stane se něčím, čemu odborníci říkají virový roj. Jeho členové reagují na léčebná opatření různě, takže se vždy najde pár virů, kteří přežijí jakýkoliv zákrok. Ti také předají svým potomkům informaci, jak s nástrahami lékařů bojovat. Výsledkem jsou kmeny, na něž nezabírají ani opatření, která se zpočátku zdála být účinná.

Současná medicína je proti tomuto mechanismu prakticky bezmocná. Mimochodem, podobně reagují na terapii nádorové buňky, což je jeden z hlavních důvodů, proč dosud neexistuje stoprocentně účinný a univerzální lék proti rakovině.

Ve skutečnosti ale viry vlastně zabijáci ani nejsou, protože když zabijí hostitele, skončí spolu s ním. Smrtící epidemie je tedy vlastně spíš jakési mezidruhové nedorozumění s oboustranně fatálními následky. Ebola navíc má šanci jen tam, jde se pojídají opice a s hygienou se to moc nepřehání, protože virus mimo tělo hostitele rychle hyne.

Tím ale dobré zprávy končí. Obrovská genetická variabilita naznačuje, že vlastnosti viru se mohou velmi rychle změnit. A pokud by Ebola získala nakažlivost chřipky (nebo chřipka zabijácké sklony Eboly), tak má lidstvo zaděláno na velký problém.

Jan A. Novák

Psáno pro iHned.cz

obr: Schéma viru Eboly

Komentáře   

0 #1 hulvath 2014-06-28 01:45
Jen aby se takove prilezitosti nechytili nejaci arabaci, nebo podobne. Umim si zcela lehce prestavit fake lekarskou vypravu (nebo treba podmaznuteho clena opravdove) do tech koncin, ktera by ziskala infekcni material. Pokud virus nepreziva mimo hostitele, tak jeste ziveho nemocneho pod falesnymi doklady dopravit kde chteji epidemii. Uplne by stacilo do haly mezinarodniho letiste, apod. ...
Citovat
0 #2 L. Machala 2014-06-28 11:04
Dovoluji si malinko poopravit vysvětlení, proč máme zatím o dost méně virostatik, než antibiotik. Hledat léky s antivirovým účinkem je prostě mnohem obtížnější něž u bakterií. Primární příčinou však není velká genetická variabilita virů (ta hraje roli spíše v rozvoji resistence nebo způsobuje problémy při vývoji vakcín), ale skutečnost, že viry nemají vlastní metabolismus a ke své replikaci využívají naše metabolické pochody. Pak ovšem látky, které účinně brání replikaci virů, obvykle také nepříznivě zasahují do našich vlastních metabolických pochodů. Virostatika proto mají obvykle malou terapeutickou šíři - tzn. je u nich malý rozdíl mezi dávkou terapeutickou a již toxickou. U bakterií je situace obvykle poněkud jednodušší, poněvadž mají přeci jen odlišný metabolismus, na který působíme antibiotiky. Antibakteriální látky jsou proto obvykle méně toxické - samozřejmě existují výjimky - některá virostatika jsou velmi dobře tolerovaná (např aciclovir) a některá antibiotika značně toxická.
Citovat
0 #3 j.a.n. 2014-06-28 12:30
Děkuji za zajímavé doplnění článku. Zdravím
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates by JoomlaShack.com