Novákoviny

Čarodějnice nejsou fenomén středověku či raného novověku, jak by se mohlo zdát podle existence čarodějnických procesů – byly tu už dávno před tím. Proti některým starověkým provozovatelkám tohoto řemesla byly ty pozdější jen hodně slabý odvar, přestože většinou končily mnohem hůř. Ledacos naznačuje, že fenomén ženského čarodějnictví souvisí vymezováním sociální úlohy žen na přelomu matriarchátu a patriarchátu – tedy téma, které zajímá i dnešní feministky.

Čarodějnice znalo už starověké Řecko. Nepochybně nejslavnější je Medea, která hrála významnou roli při výpravě Argonautů za zlatým rounem. My si tu teď ale nebudeme vyprávět všeobecně známé antické báje - místo toho nabídnu raděj horor.

Mimořádnou koncentrací čarodějnic se v Řecku mohla pochlubit především Thesálie na severovýchodě země. A největší slávy mezi nimi si vydobyla Erichto; ovšem byla to sláva tak trochu nechutná.

Erichto nejen že se nemohla pochlubit mládím a krásou, ale ještě ke všemu přebývala v hrobech a živila se mrtvolami. Nás z dlouhého seznamu jejích podivných zvyků bude zajímat především to, jak odhalovala budoucnost. Používala k tomu opět mrtvol - a opět způsobem, který měl k zásadám slušného chování trochu daleko.

obr: Čarodějnice Erichto na obraze od Johna Hamiltova Mortimera (1740-1779)

Nacpala do nich zvířecí vnitřnosti, pěnu z tlamy vzteklého psa a menstruační krev, aby se mohla pustit do zaříkání, které se prý podobalo houkání sovy. Tak to aspoň ve svém díle Pharsalia tvrdí antický spisovatel Lúkiános ze Samosaty, který žil ve 2. stol. n. l.

Někteří badatelé si všímají, že čarodějnice antiky i pozdějších dob byly bytosti vesměs zlé a škodlivé. Tvrdí, že je to památka na konec matriarchálních časů, v nichž ženy ovládaly nejen znalosti účinků rostlin a různých lektvarů, ale i magie s jejíž pomocí vládly svému rodu či kmenu.

Nejspíš ne náhodou jiný antický autor Iuvenalis tvrdí, že ženy mají nejen přehnanou zálibu ve věštění, ale také přirozený sklon k tomu, aby budoucnost ovlivňovaly magickými prostředky.

Když pak vůdčí úlohu převzali muži, v duchu své přirozenosti řídili společnost metodami sice přímočařejšími, ale také brutálnějšími. Strach z neuchopitelných ženských praktik jim ale zůstal - a byli rozhodnuti jejich návrat k moci za žádnou cenu nepřipustit.

A tak ty z nich, které se používání dávných znalostí nevzdaly, byly obratem označovány za čarodějnice uplatňující škodlivou až vražednou černou magii. Podle toho se s nimi většinou také zacházelo.

Nedá se ani vyloučit, že postavení pýthií a kněží v delfské věštírně ilustruje i podmanění ženských magických praktik mužským prvkem. Stejně tak je možné, že pověsti o své temné moci vědomě přiživovaly i ženy, které si podržely znalosti a praktiky z matriarchálních časů: strach z jejich kouzel byl často tím jediným, co je dělilo od krutého trestu.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

UPOZORNĚNÍ: Text je ukázkou z knihy Okno do budoucnosti z nakladatelství Alpress. Pokud není u vašeho knihkupce, můžete si ji objednat zde

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Proto se také možná na počátku psané historie už setkáváme častěji s věštci než a věštkyněmi a proto nemá mužské věštění v té době hanlivý přídech čarodějnictví, ale je vnímán jako provozování užitečné magie. Pro úplnost je ale třeba dodat, že někteří novější autoři existenci matriarchátu úplně popírají jako výmysl romantizující vědy 19. století. Jisté je tedy jenom to, že čarodějnictví pochází ze samého úsvitu věků – možná až z dob, kdy se zvířecí smečky primátů měnily v první lidská společenství. Proto také zřejmě má tak temnou a znepokojující podobu.

Jan A. Novák

obr: Čarodějnice Medea řídí vůz tažený draky. Detail výzdoby antické keramiky

You have no rights to post comments