Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Erich Roučka: zapomenutý moravský Edison

roucka1Jeden z nejpozoruhodnějších vynálezců a podnikatelů této země, samorostlý badatel Erich Roučka po sobě zanechal stovky patentů a přece ho širší veřejnost téměř nezná. Na rozdíl od Kolbena a Křižíka se dožil socialismu - a ze státu, v němž hloupí rozhodovali o chytrých, uprchl. Hloupí ho tedy odsoudili k zapomenutí.

 

"Považuji za nešťastné, jestliže mnozí naši talentovaní a pracovití lidé musí hledat obživu v cizině," tvrdil vynálezce a podnikatel Erich Roučka. Paradoxně právě jeho vlastní osud se později stal výmluvnou demonstrací toho, proč schopní lidé tuto zemi opouštějí. Komunistický režim se vynálezci za jeho celoživotní dílo odměnil vyvlastněním továrny i laboratoře a starobní penzí ve výši 360 Kčs měsíčně. Idealistický vynálezce přesto zkoušel ještě několik let své zemi být užitečný - a teprve, když zjistil, že tady o jeho práci není zájem, odešel do Německa. Emigraci nastoupil v pozoruhodném věku 71 let a přesto našel uplatnění ve firmě AEG.

 

Dodavatel válečného námořnictva

Erich Roučka se narodil 30. října 1888 ve Velkém Meziříčí v rodině stavitele Václava Roučky a jeho ženy Anny. Technika ho přitahovala už od dětství; funkční ampérmetr sestrojil už jako desetiletý a měřící přístroje se pak na jednu dlouhou životní etapu staly jeho osudem. Roku 1908 dokončil studia na německé Statní průmyslové škole v Brně, protože česká škola s elektrotechnickým zaměřením neexistovala. Následovala tehdy obvyklá praxe u firmy Kolben a "vandr" na zkušenou do světa. V Roučkově případě to byl podnik Siemens & Halske v Berlíně.

roucka2

obr: Erich Roučka

 

 

Po návratu domů v roce 1911 se Erich Roučka rozhodl využít získané zkušenosti ve vlastním podnikání. Založil v Blansku továrnu na měřící přístroje, která byla vůbec první svého druhu v celém rakousko-uherském mocnářství. Přesto si dokázala rychle udělat dobré jméno i vedle zahraniční konkurence. Když rakousko-uherské válečné námořnictvo testovalo své lodě, ukázalo se, že německé přístroje nevydrží otřesy při střelbě. Ke slovu proto přišly výrobky Ericha Roučky - a osvědčily se tak, že jeho firma se pak stala stálým dodavatelem loďstva monarchie.

Když válka skončila, opustil Roučka na nějaký čas podnikání, aby mohl ve světě získat další zkušenosti. Vydal se tentokrát až za Atlantik a setká se tam mimo jiné i Thomasem Edisonem. V té době se shodou okolností zajímá o podobné věci, jimž se tehdy věnoval i Nikola Tesla - bezdrátové řízení strojů. Edison to považoval za utopii, s Teslou se Roučka bohužel nesešel.

Po návratu domů vybudoval Erich Roučka nový podnik ve Slatině - tentokrát zaměřený na výrobu automatických kotlů pro ústřední topení. S Karlem Čapkem dojednal, že pro své výrobky může používat název E. R. Robot. Opět má úspěch díky precizní práci a krátkým dodacím lhůtám. Jeho kotelny prý měly tak čistý provoz, že investory občas zneklidňovalo, proč nad komíny nevidí žádný kouř.

V tomto období se Erich Roučka věnoval také metalurgii. Roku 1928 se oženil s učitelkou Zdeňkou Hábovou a měl s ní tři děti. Přicházejí ocenění na výstavách a veletrzích a spolu s nimi i titul inženýr. Zcela výjimečně byl v tomto případě udělen pouze na základě pracovních výsledků, přestože Roučka vysokou školu nikdy nestudoval. Díky jeho vynálezcovské plodnosti se mu začalo říkat Moravský Edison.

 

Lék proti rakovině

Erich Roučka se ale nezabýval jen ampérmetry a kotly. Ve 30. letech už jeho organismus nevydržel stálé pracovní vypětí a vynálezce začal mít vážné zdravotní problémy. S důkladností a originalitou sobě vlastní se pustil do jejich řešení - a nakonec se i bez studia medicíny stal uznávaným odborníkem na výživu, gerontologii a léčbu rakoviny.

roucka3

obr: Podnik Ericha Roučky dodával přístroje pro rakousko-uherské válečné námořnictvo

 

 

Brzy došel k závěru, že zdrojem problémů souvisejících se stárnutím i s onemocněním rakovinou je především chybná výživa. Studoval životní styl různých skupin obyvatelstva vyznačujících se dlouhověkostí a zaujal jej kašmírský kmen Huzů. Tito lidé se živí těžkou prací horských nosičů a jedí především drcené obilí, přesto málokdy onemocní. Roučka proto testoval různé diety na sobě i na zvířatech a nakonec došel k receptu proti rakovině: mírná podvíživa a strava bohatá na alkálie a vitamíny. Alkalizace organismu se mělo kromě diety dosahovat také směsí sloučenin vápníku, sodíku, draslíku a hořčíku. Napsal na toto téma knihu - ale nespokojil se jen s teorií a otevřel v Brně sanatorium pro onkologické pacienty. Vytvořil také lék známý pod názvem Erbazit, který se pak vyráběl až do 50. let.

Jeho práce měla zpočátku příznivý ohlas i mezi odborníky, pak se na ni ale postupně zapomnělo. Ať už jsou názory dnešní medicíny na jeho metody jakékoliv, nelze popřít, že sám Roučka se nakonec stal nepřehlédnutelným důkazem toho, že by na nich možná mohlo něco být. V plné duševní svěžesti a tvůrčí aktivitě se totiž dožil vpravdě metuzalémského věku 97 let. A to i navzdory skutečnosti, že především ve stáří se s ním život moc nemazlil.

Roučku zajímaly i jiné medicínské problémy. Sestrojil například funkční model srdce, který se později stal předobrazem přístrojů pro mimotělní krevní oběh používaných při náročných operacích. Zabýval se problémem konstrukce detektoru lži a emocí v době, kdy tyto přístroje ještě zdaleka nebyl běžné. Navrhl také indikátor geopatogenních zón. Celkem za svůj život získal více než osm stovek patentů, což je mezi českými vynálezci nepochybně rekord.

Během druhé světové války se musel Roučkův podnik přeorientovat na výrobu odlitků pro zbrojní průmysl. Hned v roce 1945 se vynálezce podnikání sám vzdal, aby měl víc času pro vědeckou práci. Odmítl tehdy dokonce nabídku odjet do USA se slovy "chci výsledky své práce zachovat své vlasti". Jenže tu vlast už začali ovládat komunisté a ti se mu odvděčili po svém: v roce 1948 Roučkovi zabavili i jeho laboratoř. Nevzdal se a začal pracovat pro Metru Blansko a pro Výzkumný ústav energetický. Opět se tu věnoval automatické regulaci kotlů, v roce 1958 však byl tento výzkum převeden do tehdejší NDR.

Erich Roučka nezájem o svou práci řešil způsobem, k němuž by v jeho pokročilém věku našel odvahu jen málokdo: roku 1959 odešel do Německa. Po krátkém a nepříjemném pobytu v uprchlickém táboře dostal díky věhlasu svých vynálezů práci u elektrotechnické společnosti AEG v Heiligenhaus u Düsseldorfu. Bádání a vynalézání se soukromě věnoval až do své smrti 16. března 1986 zabýval se mimo jiné i konstrukcí indikátoru geopatogenních zón.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Template Tutorial: from JoomlaShack