Novákoviny

Navzdory pokrokům medicíny představují zhoubné nádory stále obávanou chorobu s obtížnou léčbou a nejistou prognózou. Prestižní vědecký časopis Nature nyní zveřejnil studii vědců z Harvardu ukazující, jak z rakoviny udělat nemoc, která je dlouhodobě zvládnutelná a nakonec i vyléčitelná.

"Potřebujeme mít novou strategii pro bitvu s rakovinou," říká profesor Martin Nowak, matematický analytik z Harvardu. "Tak jako dnes léčíme dříve smrtelné bakteriální infekce, musíme najít podobně úspěšný přístup i k této nemoci."

Nowak je jedním z autorů studie, která se zabývala odolností buněk nádorů tlustého střeva proti chemoterapii. Věří, že výsledky této práce pomohou najít nové postupy, které by se vyhnuly neúspěchům klasické léčby pomocí chemoterapeutik. Ta v uplynulých letech spočívala především ve snaze najít látky, které cíleně zasáhnou buňky nádoru tak, aby nemohly dál růst a šířit se v organismu. Vědce zajímalo, proč v mnoha případech je takový postup sice nějaký čas úspěšný, nakonec ale selže.

obr: Nádorová buňka na snímku pořízeném elektronovým mikroskopem

Badatelé proto studovali chování genu označovaného jako KRAS, který reguluje buněčné dělení a při své aktivaci způsobuje odolnost rakovinné buňky vůči chemoterapeutickým přípravkům. Tým vedený Bertem Vogelsteinem zjistil, že pacienti, u nichž byl gen původně vypnutý a léčba probíhala úspěšně, měli po závěrečném selhání terapie gen v nádorových buňkách zapnutý. Proto se vědci obrátili na matematiky, aby tento jev vysvětlili.

Proč léčba selhává

"Zjistili jsme, že ve skutečnosti byl zapnutý gen přítomný už od počátku léčby, která proto byla odsouzená k neúspěchu," říká Benjamin Allen, jeden z členů Nowakova týmu. "Mezi miliardami nádorových buněk, jen nepatrné množství (přibližně jedna z milionu) mělo na počátku léčby gen aktivovaný). Když terapie začala, buňky s vypnutým genem odumřely - a v nádoru převládly, ty, které měly gen resistence v činnosti. To nakonec způsobilo selhání léčby.

Martin Nowak proto věří, že účinný způsob léčby má být pacientovi ušitý na míru a od počátku musí s rezistencí počítat. To lze udělat především tak, že lékař bude kombinovat různé postupy podle toho, jakou genetickou informací jsou nádorové buňky v daném okamžiku léčby vyzbrojeny.

"Jestliže se v nádoru objeví buňka s mutací, která jí vybaví resistenci vůči momentální léčbě, je třeba okamžitě nasadit jinou metodu, aby terapie neselhala," říká Martin Nowak. "Nemluvím o dvou nebo několik málo lécích - možná bude třeba nasadit i stovky přípravků, z nichž mnohé bude nutné teprve vyvinout. Věřím ale, že právě tohle je v blízké budoucnosti hlavní směr boje s rakovinou. A že je možné tímto způsobem nemoc zvládnout."

Jan A. Novák

Psáno pro www.60i.cz

obr: Dělící se nádorové buňky

You have no rights to post comments