Novákoviny

Thomas A. Edison je považován za jednoho z největších vynálezců a nejvíc slávy mu přinesla žárovka. O Edisonově světle psali i básníci - ve skutečnosti však tento vynález (stejně jako mnoho dalších) je spíš výrazem jeho podnikatelského ducha než objevitelské invence. Princip žárovky byl známý už nějaký čas, Edison jej ale dokázal dobře prodat.

Elektrický proud se k osvětlování používal nejdřív v podobě oblouku zářícího na vzduchu mezi dvěma uhlíkovými elektrodami. Na zdokonalení obloukové lampy se významně podílel i český vynálezce František Křižík. I tak měl ale tento světelný zdroj řadu nectností, a tak se hledaly jiné cesty.

Velmi slibným směrem se vydal už roku 1809 britský vynálezce Humphry Davy, když nechal elektrický proud procházet tenkým platinovým drátkem. O třicet let později jeho krajan Warren de la Rue drátek zatavil do skleněné trubičky, z níž vyčerpal vzduch - a žárovka byla na světě. Vysoká cena platiny, ale odrazovala od praktického využití.

Tou dobou už se problémem žárovky zabývalo několik desítek vynálezců na celém světě. Roku 1845 Američan John W. Starr místo platiny použil levný uhlík.

obr: Jedním z těch, kdo Edisona předešli, byl německý hodinář Heinrich Goebel 

Pokusy s uhlíkem se v USA zabýval také německý hodinář Heinrich Goebel. Roku 1854 sestrojil žárovku, v níž se žhavilo zuhelnatělé vlákno z bambusu. Dokázala svítit 220 hodin, tedy mnohem déle, než pozdější Edisonův "vynález". Goebel ale neměl peníze na patentové řízení, a tak svými žárovkami osvětloval pouze vlastní hodinářský krámek.

Ve stejné době se žárovkami cílevědomě zabýval i britský fyzik Joseph Swan (1828-1914). Uhlík pro vlákna nakonec získával z bavlny. Dotáhl svou práci až do stádia praktického využití a roku 1880 získal britský patent. Současně založil společnost, která realizovala elektrické osvětlení westminsterského divadla.

Komerční využití žárovek zajímalo také velkopodnikatele a vynálezce Hirama Maxima. Ten skoupil dosavadní patenty a už roku 1878 založil podnik na výrobu žárovek. Jeho zaměstnanci vymysleli způsob, jak prodloužit životnost vlákna na stovky hodin a celou řadu dalších praktických zlepšení.

Teprve roku 1878 se začal žárovkami zabývat i Edison. Nedostatek technického vzdělání nahrazoval bezhlavým experimentováním (o němž se dodnes píší oslavné ságy) a opisováním od konkurence (o němž se skromně mlčí). V říjnu 1879 jeho žárovka poprvé vydržela svítit 13,5 hodin - a tento skromný výkon bývá paradoxně označován za zrod nového věku, éry elektrického světla.

obr: Žárovky Heinricha Goebela svítily dřív a spolehlivěji než Edisonovy

Edison pak vyvinul přinejmenším stejně horečné úsilí i při získávání patentové kontroly nad technologiemi vhodnými pro výrobu žárovek. Vždy však v nich používal pouze uhlíková vlákna.

Wolframové vlákno, které je v žárovkách dnes, pro tento účel objevili Sándor Just a Franjo Hanaman, kteří roku 1904 získali maďarský patent. O rok později založili společnost Tungsram, která začala vyrábět první skutečně moderní žárovky.

Jan A. Novák
Psáno pro Hospodářské noviny

You have no rights to post comments