Elektrické křeslo slaví 110 let
- Kategorie: Historie
- Vytvořeno 13. 1. 2013 14:59
Popravčí nástroj charakterizuje dobu a místo: špalek středověk, špičatý kůl vojny s Turkem, gilotina francouzskou revoluci, plynová komora třetí říši, odmítnutí trestu smrti Evropskou unii... Elektrické křeslo je jedním ze symbolů moderní Ameriky. "Old Sparky" (Starej Jiskrouš), jak se mu občas familierně přezdívá, právě oficiálně slaví 110 let od svého narození – i když tak trochu neoprávněně.
Osmadvacetiletá slonice Topsy ze zábavního parku na Coney Island byla poněkud nerudné povahy a když si na své pomyslné konto za tři roky připsala tři mrtvé ošetřovatele, měl toho její majitel právě dost. I když přinejmenším ten třetí si za to mohl sám, protože ji nutil jíst zapálené cigarety. Vedení lunaparku se přesto rozhodlo nešťastnou Topsy utratit.
Právě v té době zveřejňoval vynálezce Thomas Alva Edison (1847-1931) inzeráty, v nichž sháněl velká zvířata pro pokusy s popravami pomocí elektrického proudu. Slovo dalo slovo a 4. ledna 1903 stanula Topsy na něčem, co se měla stát předobrazem smutně proslulého popravčího nástroje hodného století páry a elektřiny. Na nohy jí obuli dřevěné boty vykládané mědí a přivázali pevnými řetězy. Edison se postaral o propagaci, a tak nechybělo ani 1500 diváků a kameraman. Kat otočil vypínačem, který pustil do obvodu 6600 voltů, z nohou slonice se vyvalil dým a mohutné tělo se skácelo.
Nechutná podívaná je všeobecně považována za okamžik zrození elektrického křesla. Topsy tak proti své vůli vstoupila do dějin a od roku 2003 dokonce má na Coney Islandu pamětní desku. Ve skutečnosti je ale historie tohoto druhu popravy o něco delší a nebohý chobotnatec nebyl prvním odsouzencem – člověk ho v tomto případě předešel.
Souboj proudů
Edison sloní popravu nepořádal proto, že by byl zvrhlý sadista - jeho motiv byl pokud možno ještě zavrženíhodnější. Chtěl se touto cestou vypořádat se svými konkurenty Nikolou Teslou (1856-1943) a Georgem Westinghousem (1846-1914).
obr.: Veřejná poprava slonice Toopsy. Edison ji zorganizoval, aby propagoval svůj systém rozvodu stejnosměrného proudu...
Během 80. let 19. století Tesla oznámil sérii vynálezů, které později zcela změnily svět a z nichž žijeme dodnes: generátory motory a další stroje na střídavý proud. Vymyslel celou třífázovou soustavu a prakticky tak odstranil všechny překážky, které dosud bránily širšímu využívání elektrické energie. Na rozdíl od do té doby používaného stejnosměrného proudu, bylo možné střídavý přenášet na velké vzdálenosti a s výhodou použít pro pohon točivých strojů.
Pro uplatnění svých patentů týkajících se střídavého proudu se Tesla roku 1887 spojil s George Westinghousem, který byl nejen vynálezce, ale také schopný podnikatel se silným kapitálovým zázemím. Dařilo se jim a začali úspěšně obsazovat teritorium obchodu s elektřinou, které si už dřív začal pracně budovat Thomas Edison. Ten byl zastáncem proudu stejnosměrného - a nezbývalo mu než u něj setrvat, protože Teslovy patenty byly dobře ošetřené.
Edison se tedy rozhodl jít na to jinak: střídavý proud zdiskredituje. Teoreticky to měl dobře promyšlené. Věděl, že střídavý proud nejen lépe pracuje v motorech, ale také snadněji zabíjí. Když to předvede veřejnosti dostatečně názorně, lidé dají přednost jeho proudu stejnosměrnému. Ale myšlenka elektrického křesla nebyla jeho.
První odsouzenec
Roku 1881 byl dentista Alfred P. Southwick z Bufalla náhodou při tom, když elektřina usmrtila jakéhosi technika. Inspirovalo ho to k nápadu utrácet takto nepohodlná zvířata a obrátil se na místní spolek pro ochranu zvířat. Ti usoudili, že by to bylo lepší, než dosud praktikované topení a začali experimentovat na menších tvorech.
Informace se donesly k politikům státu New York, kteří zrovna řešili otázku zrušení trestu smrti. Jeho odpůrci tvrdili, že věšet odsouzence není humánní - a tak se zastánci chopili elektřiny jako šetrnějšího prostředku. V lednu 1889 vstoupil ve státě New York v platnost zákon, podle něhož se měly od té doby konat popravy výhradně elektrickým proudem. Zatím ale nebylo jasné jak.
obr.: Poprava na elektrickém křesle. Časopisová ilustrace z 19. stol.
Právě v tomto okamžiku do hry vstoupil Edison. Jeho společnosti by ale Westinghouse generátor na střídavý proud nejspíš neprodal, tak ze sebe nastrčil jiné: zaměstnal jakéhosi Harolda Browna, který na sebe upozornil články o nehodách způsobených střídavým proudem. Ten pak společně se svým asistentem Edwinem Davisem na nešťastných zvířatech zkoušel různá střídavá napětí i konstrukce popravčího zařízení.
Edison se přitom staral o co nejširší publicitu. Dokonce pro tento způsob popravy vymyslel termín "westinghousovat". Smrtí ubohé Topsy nechutná reklamní kampan vyvrcholila. Davis nakonec křeslo dotáhl do použitelné podoby, získal na něj patent a stal se prvním "elektrickým katem".
Prvním člověkem odsouzeným k smrti na elektrickém křesle se stal zelinář William Kemmler, který zavraždil svou družku. Westinghouse proti způsobu popravy protestoval a prohlásil, že smrt elektrickým proudem je krutá. Edison s Brownem ale přesvědčili všechny odvolací komise o opaku a 6. srpna 1890 Kemmler do nového vynálezu usedl.
Kammerova poprava se mec nepovedla. Po první dávce proudu zůstal naživu a musel popálený a sténající čekat na druhou, než kat zařízení znovu připravil. Při druhé se z něj kouřilo a místnost naplnil pach spáleného masa. Zatímco umíral, k zemi se v bezvědomí káceli i mnozí svědkové popravy.
Článek o Kemmlerově popravě v New York Herald vyvolal všeobecné pohoršení, Edison ale přesto prosadil svou. Jeho stejnosměrný proud to sice nezachránilo, ale elektrické křeslo zůstalo dodnes.
V současnosti je tento způsob popravy používán v 6 státech USA (Alabama, Arkansas, Florida, Jižní Karolína, Kentucky, Oklahoma, Tennesee a Virginie).
Jan A. Novák
Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend